fantasy

Mark Stone otevřel oči. Elastické popruhy se mu bolestivě zařezávaly do ramen a hrudníku. Visel hlavou dolů, na jazyku cítil příchuť krve. Jeho vzpomínky končily vítěznou bitvou s neznámým škunerem. Po chvíli soustředěného vzpomínání se mu před očima vynořil i konec urputné srážky na oběžné dráze kolem planety. / „To bylo skvělé, Rayi, nikdo jiný by to nedokázal lépe,“ řekl tiše, když si uvědomil, jak se do záchranného modulu vlastně dostal. „Doufám…

Více
  • 13. 5. 2023

Taxi mě vyložilo v nejbližším městě. Bylo osm hodin. Vystoupil jsem na namátkou zvoleném nároží, zaplatil a asi dvacet minut šel pěšky. Pak jsem se zastavil v jedné jídelně. Zalezl jsem do boxu a dal si džus, pár vajec, topinku, slaninu a tři šálky kafe – ta slanina byla až moc tučná. / Strávil jsem u snídaně dobrou hodinu a potom jsem vyrazil dál. Objevil jsem obchod s textilem a čekal, až v půl desáté otevřou. / Koupil jsem si kalhoty, tři sportovní …

Více
  • 13. 5. 2023

Jeli jsme a jeli, Ganelon a já, divokými, tajemnými cestami, jenž vedou do Avalonu, dolů alejemi snů a nočních můr, pod mosazným korábem slunce a horkými, bílými ostrovy noci, a jeli jsme, dokud nezezlátly a neprokvetly úlomky diamantů a dokud na obloze neplul měsíc jako labuť. Den byl stále zelenější jarem. Překročili jsme mohutnou řeku a hory před námi zmrazila noc. Vypustil jsem šíp své vůle směrem k půlnoci; nad hlavami se nám vznítil a po ce…

Více
  • 13. 5. 2023

Každý musí v životě prolít pár kapek krve. Naneštěstí přišla znovu řada na mě a vypadalo to, že nezůstane jen u pár kapek. Ležel jsem skrčený na pravém boku, ruce přitisknuté na břicho. Byl jsem celý mokrý a sem tam mi ještě něco vytrysklo a steklo po břiše. Vpředu, hodně nízko, právě nad pasem jsem se cítil jako roztržená obálka. To byly moje první pocity, když jsem přišel k sobě. A moje první myšlenka byla: „Na co ještě čeká?“ Bylo mi jasné, že…

Více
  • 13. 5. 2023

Jak se vypráví v „Hobitovi“, jednoho dne přišel k Bilbovým dveřím velký čaroděj, Gandalf šedý, a s ním třináct trpaslíků: nikdo jiný než sám Thorin Pavéza, potomek králů, a jeho dvanáct druhů ve vyhnanství. S nimi vyrazil – k vlastnímu trvalému údivu – jednoho dubnového rána roku 1341 krajového letopočtu hledat velké bohatství, trpasličí poklad Králů pod Horou, pod Ereborem v Dolu, daleko na východě. Výprava byla úspěšná …

Více
  • 13. 5. 2023

Možná že byl opravdu den, ale hobiti neviděli velký rozdíl, leda snad, že těžká obloha nad nimi nebyla tak vysloveně černá a podobala se víc veliké kouřové střeše; na místě hluboké noční tmy, jež dosud otálela ve škvírách a skulinách, zahaloval kamennou říši kolem šedý a rozmazaný stín. Šli dál, Glum napřed a hobiti teď bok po boku, vzhůru dlouhou průrvou mezi pilíři a sloupy rozervané omšelé skály, jež stály po obou stranách jako obrovité neopr…

Více
  • 13. 5. 2023

Sam měl dost rozumu, aby zastrčil lahvičku zpět do záňadří. „Utíkejte, pane Frodo!“ zvolal. „Tudy ne! Tam to vede svisle dolů. Pojďte za mnou!“ / Utíkali po silnici od brány. Po padesáti krocích ostře zahnuli kolem vyčnívající bašty útesu a byli z dohledu věže. Pro tu chvíli unikli. Přitiskli se ke skále, nabírali dech a drželi se za srdce. Nazgul teď seděl na zdi vedle zhroucené brány a vysílal smrtící výkřiky. Všechny skály se rozléhaly ozvěnou…

Více
  • 13. 5. 2023

Ten den nezpívali a nevyprávěli si příběhy, třebaže se vyčasilo, ani příští den ani den poté. Začali cítit blízkost nebezpečí z obou stran. Tábořili pod hvězdami a jejich koníci se najedli víc než oni sami, poněvadž všude rostla spousta trávy, ale v jejich zavazadlech toho moc nezbývalo, i když počítáme zásoby, které si odnesli od zlobrů. Jednoho rána se přebrodili přes nějakou řeku po široké mělčině, plné rachotících valounů a vodní pěny. Druhý břeh byl strmý a kluzký. Když se dostali na jeho hřeben, vedouce poníky za uzdu, uviděli blízko před sebou, jak k nim sestupují veliké hory. Zdálo se, že k úpatí nejbližší z nich jim zbývá už jenom den pohodlné jízdy. Vypadala temně a ponuře, třebaže její hnědá úbočí žíhaly pruhy slunečního světla a za jejími svahy …

Více
  • 13. 5. 2023

Marigold opatrně sešel po schůdcích krčmy, v ruce dva pěnou přetékající korbele. S tichými nadávkami se protáhl skupinou kolem se hemžících zvědavých děcek. Prošel dvorkem, vyhýbaje se kravincům. / Kolem venku postaveného stolu, u něhož rozmlouval zaklínač se starostou, se už shromáždilo několik vesničanů. Básník postavil korbele a usedl. Okamžitě zjistil, že během jeho krátké nepřítomnosti rozhovor nepostoupil ani o píď. / ”Jsem zaklínač, pane starost…

Více
  • 13. 5. 2023

Obklíčili nás poté, co si lasery propálili průchody ve stěnách komplexu. Ale podesta byla úzká, těsná a obrovská nádrž na vodu nám poskytla úkryt a ochranu. Leželi jsme, cítíce horko našich těl a dělali vše proto, abychom přežili. Zrcadlovky se dostaly tak blízko, že někteří dokonce vysunuli teleskopické bodáky na hlavních svých Daihatsu. Ale my jsme chtěli přežít za každou cenu. Posledního jsme zlikvidovali ze vzdálenosti několika metrů – já mým…

Více
  • 13. 5. 2023

Seznam hostů nebyl nijak dlouhý. Snoubenci ho sestavili společně a rozesláním pozvánek pověřili Marigolda. Brzy vyšlo najevo, že trubadúr seznam ztratil dřív, než si ho stačil přečíst. Protože se to styděl přiznat, použil laciného triku a sezval koho se jen dalo. Samozřejmě znal Geralta i Yennefer tak dobře, že na nikoho důležitého nezapomněl, nebyl by to ale on, aby seznam hostů neobohatil o podivuhodný počet zcela náhodných osob. / A tak se tam ob…

Více
  • 13. 5. 2023

Na palouku stál Falwick v plně zbroji, bez přilby. v karmínovém řádovém plášti přehozeném přes ramena. Vedle něj stál s rukama založenýma na prsou starší bradatý trpaslík v liščí šubě. osníří a kápi z ocelových kroužků. Tailles byl bez brnění, měl na sobě jen krátkou prošívanici. a čas od času mával taseným mečem. / Zaklínač se rozhlédl a zastavil koně. Všude kolem nich se leskly kyrysy a ploché kapaliny vojáků s píkami obkličujících palouk. / „K čertu…

Více
  • 13. 5. 2023

Na mostě byla závora. Cestu křížila dlouhá, silná kláda, položená na důkladných, dřevěných kozách. Před ní i za ní stáli halberdýři v pobíjených, kožených krznech a kroužkových kápích. Nad jejich hlavami ochable povlávala purpurová korouhev se znakem stříbrného gryfa. / „Co má tohle znamenat?“ podivil se Tři Kavky, když přijeli blíže. „Přejezd je zakázán?“ / „Glejt máte?“ chtěl vědět nejbližší halberdýr. Ani přitom nevytáhl z úst větvičku, kterou kdoví…

Více
  • 13. 5. 2023

První mrtvolu našel okolo poledne. / Pohled na mrtvé obvykle zaklínače nevzrušoval, na mrtvoly se spíše díval úplně lhostejně. Tentokrát ale lhostejný nebyl. / Chlapci bylo asi patnáct let. Ležel naznak, s široce rozhozenýma nohama, ústa mu ztuhla v grimase hrůzy. I tak Geralt věděl, že chlapec zemřel okamžitě, netrpěl a pravděpodobně ani nevěděl, že umírá. Šíp ho trefil přímo do oka, uvízl v lebce hluboko, v týlní kosti. Šíp byl opeřen pruhovanými, žl…

Více
  • 13. 5. 2023

v níž jsou naši hrdinové nadále, slovy proroka Izaiáše, sedentes in tenebris, což v lidské řeči znamená, že pořád sedí v Narrenturmu. Posléze je na Reynevana činěn tvrdý nátlak. Pomocí argumentů a instrumentů. Čert ví, jak by to dopadlo, kdyby se opět nepotvrdila již vzpomenutá pravda o spolužácích ze studií. / Za dva týdny, které choroba vymazala z Reynevanova životopisu, se ve Věži mnoho nezměnilo. Ovšem, ještě více se ochladilo, ale po Dušičkách …

Více
  • 13. 5. 2023