fantasy

PŘÍBĚH AMBERU, JEDINÉHO SKUTEČNÉHO SVĚTA, je uzavřen. Nekončí špatně, končí však bez katarze. Nezlomní princové a hrdé princezny narazili na meze svých možností. Zdá se, že jejich divoce krásný souboj, velmi podobný našim hrdinským snům, vyčerpal jak je, tak celý svět, jímž žili a který žil jimi. / A tak se zdá, že i Roger Zelazny, jemuž bylo z vůle pánů Amberu dáno tento příběh vyprávět, by měl nadobro vypnout počítač. Barvy vybledly, opojení vyprc…

Sny. Slunečné odpoledne, my dva procházející se parkem po lehkém obědě, prodlužující se mlčení po jednoslabičných odpovědích na konverzační pokusy, které prozrazují, že na druhé straně napjaté konverzační linky není všechno v pořádku. Potom sedíce na lavičce, zahleděni do květinových záhonů, duše lapené v tělech a slova… / „Tak co, Merle? Jaké je skóre?“ optala se. / „Nevím, na jakou hru se ptáš, Julie.“ / „Nesnaž se být milý. Chci pouze přímou odpověď.“ / „…

Když jsme pak šli podél pobřeží směrem k přístavu, Coral konečně promluvila: / „Řekni, dějí se tu takové věci často?“ / „To bys měla vidět, když je špatný den,“ prohodil jsem. / „Kdyby ti to nevadilo, ráda bych slyšela, co to všechno mělo znamenat.“ / „Myslím, že ti dlužím vysvětlení,“ uznal jsem, „protože tam v jeskyni jsem ti křivdil, i když to možná nevíš.“ / „Myslíš to vážně?“ / „Jo.“ / „Pokračuj, jsem opravdu zvědavá.“ / „Je to dlouhé povídání…,“ zase jsem začal. / Po…

Ne. / Visel jsem z trámu; zhoupl jsem se a pustil. Přistál jsem téměř graciézně uprostřed chodby, na místě, které by bývalo přibližně stejně vzdálené od obojích mých dveří, kdyby první z nich nechyběly. Scházela také část zdi, ve které sloužily jako vchod (nebo východ, podle toho, na které straně jste náhodou byli), nemluvě o mé oblíbené židli a vitríně, do které jsem ukládal mořské mušle posbírané po všech možných plážích. Škoda. / Promnul jsem si oči…

PŘÍBĚH PRINCŮ A PRINCEZEN AMBERU KONČÍ. Uzavírá se kruh velkého vyprávěni, které zprostředkoval pozemšťanům Roger Zelazny. Zbývá vybojovat poslední zápasy, zbývá zodpovědět poslední otázky. / Merlin, syn Corwinův, který stojí rodem i duchem uprostřed mezi říší Řádu — Amberem a hájemstvím nevyzpytatelných kouzel — Chaosem, stojí před nejtěžším úkolem ve svém životě. Pomůže mu jeho nezdolná sebedůvěra, suchý humor a štěstí v boji se silami…

Ta země se nazývala Avernus a shromáždění vojáci nevypadali tak docela jako lidé. Prohlédl jsem si je následujícího jitra, když jsem šel za Bleysem. Všichni měřili něco kolem sedmi stop, měli velmi rudou kůži, málo vlasů, kočičí oči a šestiprsté ruce i nohy. Většinou měli na sobě obleky šedé či modré barvy, lehké jak z hedvábí, ale byl to nějaký jiný materiál. Každý nesl dvě krátké, na konci zahnuté šavle. Měli špičaté uši a na prstech drápy. / Podn…

Každý musí v životě prolít pár kapek krve. Naneštěstí přišla znovu řada na mě a vypadalo to, že nezůstane jen u pár kapek. Ležel jsem skrčený na pravém boku, ruce přitisknuté na břicho. Byl jsem celý mokrý a sem tam mi ještě něco vytrysklo a steklo po břiše. Vpředu, hodně nízko, právě nad pasem jsem se cítil jako roztržená obálka. To byly moje první pocity, když jsem přišel k sobě. A moje první myšlenka byla: „Na co ještě čeká?“ Bylo mi jasné, že…