fantasy

Ta země se nazývala Avernus a shromáždění vojáci nevypadali tak docela jako lidé. Prohlédl jsem si je následujícího jitra, když jsem šel za Bleysem. Všichni měřili něco kolem sedmi stop, měli velmi rudou kůži, málo vlasů, kočičí oči a šestiprsté ruce i nohy. Většinou měli na sobě obleky šedé či modré barvy, lehké jak z hedvábí, ale byl to nějaký jiný materiál. Každý nesl dvě krátké, na konci zahnuté šavle. Měli špičaté uši a na prstech drápy. / Podn…

Více
  • 13. 5. 2023

Kapitola 10 / Azzie pracoval ve své laboratoři, když najednou ucítil známé psychické škubnutí, které ohlašuje, že jste obětí čarování. Je to takový tlak, který začíná někde uvnitř vašeho žaludku. Není to nepříjemný pocit, ale je to nevítaný signál toho, co bude následovat. Někdy ani to nemusí být nepříjemné, když vás chce někdo přičarovat a vy nemáte zrovna do čeho píchnout. Ale lidé mají sklon vás přivolávat zrovna v okamžiku, když máte rozděláno n…

Více
  • 13. 5. 2023

Po obědě jsem se ubytoval v malém hotelu, objednal si něco k pití a vešel pod sprchu. / Situace dnes vypadala mnohem lépe než včera. Senátor Brockden bude s tím, že se jeho obavy potvrdily, zcela určitě spokojen. Doktorka Leila Thackerová mi s milým úsměvem ve tváři řekne, že se zcela potvrdilo její podezření, sotva ji oznámím všechno to, co se mi podařilo zjistit. Byl jsem přesvědčen o tom, že bych jí to měl říct Zajímavé. Don bude určitě také trva…

Více
  • 13. 5. 2023

Tupá, pulzující bolest v rameni mu už nepůsobila takové problémy jako před nedávném. Díval se do houštin stínů, které míjel, přemýšleje o tom, zda bestie už tady na něho někde nečeká, aby na něho skočila. Věděl, že to je zcela nesmyslná obava, protože jasně viděl před sebou stopy. Konec konců, proč by se měla vracet a čekat někde v ukrytu, když mohla věnovat necelou vteřinu navíc a rozmačkat ho jako malinu, když se setkali? / Železný Medvěd zaklel. …

Více
  • 13. 5. 2023

Nalíčil je v celém Rondovalu a teď, když se den nachýlil, byl rozhodnut uložit se do zálohy a čekat, zda budou pasti fungovat a co se do nich polapí. V malém obývacím pokoji, kam předtím skoro vůbec nechodil, se usadil do středu své sítě a čekal. Nerozptyloval se ničím jiným, jen vlastními myšlenkami, ale to bylo v pořádku. Vlastně to bylo velmi příjemné. / Všude kolem něj se rozkládala vlákna – šedostříbrná, napjatá. Toho odpoledne je natáhl po cel…

Více
  • 13. 5. 2023

Zatímco Red platil účet a dojednával s majitelem náhradu škod způsobených v jeho pokoji, přistoupil k němu makléř – malý muž v turbanu obklopený oblakem exotické vůně. / „Gratuluji, pane Dorakeene,“ řekl. „Vypadáte dnes velice dobře.“ / „Ano, občas se mi to stává,“ odpověděl Red a otočil se k němu. „Ovšem jen zřídkakdy mám jistotu, že si toho někdo povšimne.“ / „Ehm, měl jsem na mysli vaši výhru. Chtěl jsem vám pogratulovat.“ / „Výhru? Sázel jsem snad na něc…

Více
  • 13. 5. 2023

V Rahoringhastu nežil žádný živý tvor. / Již od věků se v tomto mrtvém království neozval jediný zvuk vyjma dunění hromů a pleskání dešťových kapek odrážejících se od kamenických prací a balvanů. Věže rahoringské Citadely dosud stály a mezi nimi zel velký klenutý vchod s vyraženými branami, který připomínal ústa navždy ztuhlá v bolestném ustrašeném zavytí smrti. Okolní země se podobaly sterilní měsíční krajině. / Jezdec sledoval Cestu armád, která ústi…

Více
  • 13. 5. 2023

Kapitola 6 /    Jakmile se démon vypravil za svým posláním, zazvonila Semirama na služebnictvo. Když se po chvíli čekání jeden ze sloužících objevil v malé místnůstce u hlavního sálu, poslala ho pro ostatní a nařídila, aby přinesli obvazy a mísy s vodou, ručníky, jídlo, víno, suché oblečení a léky potřebné pro přípravu studeného náčinku; zvláště pak zdůraznila, že si mají pospíšit. / Všechno, co si objednala, dorazilo a bylo rozloženo ko…

Více
  • 13. 5. 2023

Obloha rozčíslá jasem, s prasklou balustrádou tak výraznou v očích mysli, květ její sukně pořád ještě před sebou, její krev a sliny na rukou jako zřejmý důkaz viny, hřmění pukající krajiny proměněné v ticho svou monotónností, popraskané kameny vyostřené dlouhými ranními stíny, s kymácením věže téměř jako s konejšivým kolébáním – Jack se připotácel k vrcholku schodiště a učiniv tak, spatřil, jak po něm tvor vystupuje. / Tehdy tasil meč a čekal, neboť…

Více
  • 13. 5. 2023

Princ vjel na své bílé kobyle odpoledne do města rozbřesku a projel třídou Súrja. Za sebou měl stovky svých poddaných, po levici svého rádce Strakea, v šerpě měl svůj handžár a část bohatství ho doprovázelo ve vacích na nákladních koních. / Vedro se tetelilo nad turbany poutníků, útočilo na každý kousek jejich těl a ještě se odráželo vzhůru od prašné cesty. / Podél zástupu se zvolna sunul kočár, mířící opačným směrem. Jeho vozka zašilhal na praporec, k…

Více
  • 13. 5. 2023

Jel jsem méně než tisíc metrů k tomu, co bývalo jihem, a všechno skončilo – země, nebe, hory. Stál jsem tváří v tvář ploše bílého světla. Vzpomněl jsem si na cizince v jeskyni a na jeho slova. Ten měl pocit, že ta bouře vymazala svět a že to nějak souvisí s místní apokalyptickou legendou. Snad měl pravdu. Snad to opravdu byla ta vlna Chaosu, o níž mluvil Brand, která se tudy valí a zanechává za sebou jen prázdno. Ale tento konec údolí zůstal nedo…

Více
  • 13. 5. 2023

přeložil Tomáš Votava /   / Toto je původní novela, za kterou mi byla udělena cena Nebula na prvním, velmi formálním banketu sdružení amerických spisovatelů science fiction SFWA v klubu Overseas Press, a kterou jsem na podnět Damona Knighta rozšířil na román The Dream Master (Pán snů). Ten obsahuje některé motivy, které jsem psal velice rád, ovšem s ubíhajícím časem se mi zdá být lepší tato kratší verze. Je dějovější a svou přímostí a úsporností o…

Více
  • 13. 5. 2023

PŘÍBĚH AMBERU, JEDINÉHO SKUTEČNÉHO SVĚTA, je uzavřen. Nekončí špatně, končí však bez katarze. Nezlomní princové a hrdé princezny narazili na meze svých možností. Zdá se, že jejich divoce krásný souboj, velmi podobný našim hrdinským snům, vyčerpal jak je, tak celý svět, jímž žili a který žil jimi. / A tak se zdá, že i Roger Zelazny, jemuž bylo z vůle pánů Amberu dáno tento příběh vyprávět, by měl nadobro vypnout počítač. Barvy vybledly, opojení vyprc…

Více
  • 13. 5. 2023

Sny. Slunečné odpoledne, my dva procházející se parkem po lehkém obědě, prodlužující se mlčení po jednoslabičných odpovědích na konverzační pokusy, které prozrazují, že na druhé straně napjaté konverzační linky není všechno v pořádku. Potom sedíce na lavičce, zahleděni do květinových záhonů, duše lapené v tělech a slova… / „Tak co, Merle? Jaké je skóre?“ optala se. / „Nevím, na jakou hru se ptáš, Julie.“ / „Nesnaž se být milý. Chci pouze přímou odpověď.“ / „…

Více
  • 13. 5. 2023

Mark Stone otevřel oči. Elastické popruhy se mu bolestivě zařezávaly do ramen a hrudníku. Visel hlavou dolů, na jazyku cítil příchuť krve. Jeho vzpomínky končily vítěznou bitvou s neznámým škunerem. Po chvíli soustředěného vzpomínání se mu před očima vynořil i konec urputné srážky na oběžné dráze kolem planety. / „To bylo skvělé, Rayi, nikdo jiný by to nedokázal lépe,“ řekl tiše, když si uvědomil, jak se do záchranného modulu vlastně dostal. „Doufám…

Více
  • 13. 5. 2023