Celá e-kniha Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Kapitola 15
STAHUJÍ SE MRAČNA
Teď se zase vrátíme k Bilbovi a k trpaslíkům. Jeden z nich celou noc hlídal, když však přišlo ráno, neslyšeli ani neviděli žádné známky nebezpečí. Ale ptáci se slétali čím dál hustěji. Hejna jich přilétala od jihu; a krkavci, kteří dosud žili kolem Hory, kroužili a ustavičně krákali trpaslíkům nad hlavami.
„Děje se něco zvláštního,“ poznamenal Thorin. „Už minula doba podzimního stěhování, a tihle ptáci vždycky zůstávají doma; jsou tam špačkové a hejna pěnkav; a v dálce spousta mrchožroutů, jako by mělo dojít k nějaké bitvě!“ Bilbo náhle ukázal: „Tamhle je zas ten starý drozd!“ vykřikl. „Zřejmě se zachránil, když Šmak zdemoloval horské úbočí, ale ti šneci sotva!“ Skutečně, byl to ten starý drozd, a když na něj Bilbo ukázal, přiletěl k nim a usadil se na blízkém kamenu. Pak zatřepetal křídly a zazpíval; potom naklonil hlavu na stranu, jako by poslouchal; a znovu zazpíval a znovu poslouchal.
„Zdá se, že nám chce něco povědět,“ řekl Balin: „jenže já řeči takových ptáků nerozumím, je moc rychlá a těžká. Rozumíte jí vy, Pytlíku?“
„Ne zvlášť dobře,“ odpověděl Bilbo (ve skutečnosti z ní nerozuměl vůbec ničemu); „ale ten staroušek se zdá hrozně rozrušen.“
„Kéž by to tak byl havran!“ povzdechl si Balin.
„Já myslel, že ty nemáte rád! Zdálo se mi, že jste se před nimi nějak krčil, když jsme šli sem nahoru.“
„To byli krkavci! A chovali se náramně podezřele, a právě tak sprostě. Jistě jste slyšel ty nadávky, co za námi křičeli. Ale havrani jsou docela jiní. Mezi nimi a Throrovým kmenem vládlo velké přátelství; často nám přinášeli tajné zprávy a my se jim odměňovali lesklými věcičkami, které si s oblibou schovávají ve svých hnízdech. Žijí spoustu let a mají dlouhou paměť a odevzdávají svou moudrost svým dětem. Znával jsem hodně skalních havranů, dokud jsem býval mladíček. Sama tahle výšina se kdysi jmenovala Havraní vrch, poněvadž tady žila moudrá a slavná dvojice, starý Krák se svou ženou, hnízdili tady nad hláskou. Ale teď už tady sotva zůstal někdo z toho dávného plemene.“ Ještě ani nedomluvil, když starý drozd hlasitě vykřikl a okamžitě odletěl.
„My mu třeba nerozumíme, ale ten starý pták určitě rozumí nám,“ řekl Balin. „Teď dávejte pozor, a uvidíme, co se stane!“ Netrvalo dlouho a zafrčela křídla a drozd se vrátil, a s ním nějaký strašně sešlý starý pták. Byl přisleplý, mohl sotva létat a temeno hlavy měl lysé. Byl to prastarý ohromný havran. Ztěžka dosedl na zem před nimi, pomalu zamával křídly a kolébal se k Thorinovi. „O, Thorine, synu Thrainův, a Baline, synu Fundinův,“ zakrákal (a Bilbo mu rozuměl, neboť mluvil obyčejnou a nikoli ptačí řečí). „Jsem Roak, syn Krákův. Krák je mrtev, ale kdysi jste ho dobře znávali. Je to už sto a třiapadesát let, co jsem se vyklubal z vajíčka, ale nezapomínám, co mi kdy otec pověděl. Teď jsem já hlavou velkých havranů z Hory. Je nás málo, ale dosud se pamatujeme na vašeho někdejšího krále. Většina mých poddaných je pryč, protože na jihu došlo k velkým událostem – některé zprávy o nich jsou pro vás radostné, ale některé vám nebudou připadat tak dobré.
Pohleďte! Ptáci z jihu a z východu a ze západu se vracejí zpátky k Hoře a do Dolu, protože se roznesla zpráva, že Šmak je mrtev!“
„Mrtev! Mrtev?“ vykřikli trpaslíci. „Mrtev! Tak jsme tedy měli zbytečný strach – a poklad je teď náš!“ Všichni vyskočili a začali radostí metat kotrmelce.
„Ano, mrtev,“ přisvědčil Roak. „Tady drozd, ať mu nikdy nevytíná peří, ho viděl umírat, a jeho slovu můžeme věřit. Viděl ho padnout v bitvě s lidmi z Esgarotu při východu měsíce, jsou tomu dnes tři noci.“
Trvalo nějakou chvíli, než se Thorinovi podařilo trpaslíky utišit, aby si vyslechli další zprávy. Když jim pak havran vylíčil celou bitvu, pokračoval:
„Tolik pro radost, Thorine Pavézo. Můžete se bezpečně vrátit do svých síní; celý poklad je váš – pro tuhle chvíli. Ale kromě ptáků se tam sbírají ještě jiní. Novina o smrti strážcově se už roznesla široko daleko a legenda o Throrově bohatství za ta léta neztratila vyprávěním…
