Síly dobra se spojují a vítězí po mnoha bitvách nad zlem. Hobit Frodo plní své poslání za pomoci svého sluhy a přítele Sama. Ale i mezi hobity se vloudilo zlo a stateční malí hrdinové se s ním nakonec přes všechna úskalí dokážou vypořádat.
Obsah
Děj knihy se odehrává na konci Třetího věku ve Středozemi.
Ve Středozemi se vše chystá na blížící se válku. Aragorn odchází Stezkami mrtvých, aby získal muže, byť mrtvé, do svého vojska. I rohanští jezdci vyjíždí do Gondoru. Minas Tirith, hlavní město, je napadeno a jen těžce odolává mordorské přesile. Nakonec přece jen - díky pomoci Aragorna a Rohanských - zvítězí, ale tato výhra téměř nic neznamená. Kdyby se Sauronovi dostal do rukou Prsten, který má Frodo v Mordoru, vše by bylo ztraceno. Proto Aragorn s Gandalfem vyzývá Saurona k boji u Černé brány Mordoru, aby tak odlákal jeho oko od Froda. Jejich vojsko nemá proti Mordoru žádnou šanci, žádnou naději. Kapitáni Zapádu, jak se muži z Rohanu, Gondoru a okolních spojeneckých zemí nazývají, stojí vstříc velikému, ale beznadějnému konci. V tu chvíli se však přihodí něco nevídaného. Frodo díky nešikovnosti Gluma dokončí své poslání, Prsten je vhozen do nitra Hory osudu a Sauron Veliký, nebezpečný a mocný čaroděj, je poražen. Dobro konečně zvítězilo nad zlem.
Pak je Aragorn, Elendilův dědic, korunován za krále a šťastné dny Středozemě přicházejí.
Hobiti se vrací domů, ale musí ještě mnohé dokázat, neboť v Kraji je všechno vzhůru nohama.
A Gandalf? Ten též splnil své poslání, totiž svrhnout Saurona, a tak se všemi nositeli prstenů opouští Středozemi, včetně Bilba a Froda Pytlíka, hobity, kteří změnili svět.
— 1 —
Kniha je stejně jako dva předchozí díly Pána prstenů rozdělena na dvě dějové linie, na dvě knihy (pátou a šestou). Kniha pátá sleduje osud Gandalfa, Legolase, Gimliho,Smíška a Pipina, kteří se s vojskem Rohanu vydají na pomoc zemi Gondor, kde se má odehrát rozhodující bitva mezi Sarumanem a ostatním světem. Na pomoc přijedou ze severu hraničáři , Aragornovi příbuzní, kteří se s ním vydají přes Hory mrtvých, kteří jsou pod kletbou, kterou na ně kdysi uvalil Gondorský král, protože mu nepomohli v boji. Aragorn je vezme s sebou do Minas Tirith a jakožto budoucí král jim slíbí zrušení kletby. Gondor, do kterého zatím dorazili Gandalf se Smíškem, je obléhán mordorskými skřety. Když už to vypadá na porážku a správce města Denethor se chce zabít a zabít i svého syna Faramira, přijedou na pomoc rohanští a spousta posil z jihu pod vedením Aragorna. Minas Tirith je nakonec ubráněna, ale Denethor se zabijí. V bitvě zahyne také rohanský král a jeho neteř, sličná Éowyn, je zraněna. Zbylá vojska Rohanu a Gondoru se vydávají k Černé bráně do Mordoru. V tomto okamžiku začíná kniha šestá, která sleduje osudy Sama a Froda. Sam si myslel, že je Frodo mrtev, a proto jej opustil a šel s Prstenem dál sám. Ještě než se stačil od Froda vzdálit, objevily se dvě tlupy skřetů. Sam si navlékl prsten aby byl neviditelný, a tak zjistil, že Frodo není mrtev, ale jen uspán, a že ho skřeti táhnou do své věže. Sam se ho vydal zachránit. Dvě tlupy skřetů se mezi sebou nepohodly a vyvraždily se navzájem, takže měl Sam o to lehčí práci a Froda vysvobodil. Společně se v přestrojení za skřety vydali na poslední a nejnebezpečnější část cesty, o které byli oba přesvědčeni, že je v jejich životech úplně poslední, protože z Černé země nebylo návratu. Sílu jim dodávala povinnost splnit poslání a zachránit svět. Přes veškeré strasti, hlad a únavu se dostali až k Hoře osudu, do jejíž pukliny měli prsten vhodit. Když to však měl Frodo udělat, získal nad ním prsten veškerou moc a Frodo se ho nehodlal vzdát. Vtom se ale objevil Sméagol (Glum), ukousnul Frodovi prst s prstenem a spadl s ním do Hory osudu, což otřáslo samotnými základy Sauronovy říše a moci. Skřeti ztratili sílu, která je motivovala a muži ze západu je s pomocí orlů pobili a Gandalf se s orly vydal zachránit hobity. Celá válka tedy dopadla dobře a všichni se vrátili do svých domovů. Aragorn si vzal Arwen, dceru Elronda půlelfa, a stal se králem Gondoru, Faramir si vzal Éowyn, hobiti se vrátili do Kraje, který museli zachránit před nadvládou zlých velkých mužů, které tam po jejich odchodu poslal Saruman,a stali se z nich velice vážení a uznávaní hobiti. Sam Křepelka se oženil a nastěhoval se s Frodovým svolením do Dna pytle. Zničením hlavního Prstenu pohasla ale i síla ostatních kouzelných prstenů ve Středozemi, a tak všichni, kdo prsteny nosili, anebo žili pod silou jejich moci, museli odejít ze Středozemě skrz Šedé přístavy přes moře do země nesmrtelných, a tak se se Středozemí nadobro rozloučili všichni elfové, Elrond a jeho synové, Galadriel a její manžel, Bilbo, Frodo a Gandalf , a ve Středozemi, která byla nadále pod pevnou rukou gondorského krále Aragorna, po nich zůstaly jen pohádky o jejich skutcích. Děj knihy se odehrával v bájné neskutečné zemi Středozemi. Rozdvojené dějové linie se na konci příběhu opět sjednocují. Děj je i nadále řazen v rámci jednotlivých linií chronologicky. Jazyk byl použit spisovný s občasným úryvkem nespisovné skřetí řeči. Celá kniha byla, stejně jako dvě předchozí, pečlivě naplánována, aby všechny údaje seděly, a autor tak navodil jakousi atmosféru skutečnosti, jako by ona Středozemě skutečně existovala. Tuto atmosféru podnítil svými dodatky, které zahrnují celé dějiny Středozemě, jazyky a národy Středozemě, písma, rodokmeny hlavních i vedlejších hrdinů a bájných králů, které dohromady vytvářejí jakousi „Středozemskou mytologii“.
— 2 —
Třetí kniha série Pán prstenů (předchozí: Dvě věže)
Název originálu: The Return of the King (The Lord of the Rings)
Závěrečná část příběhu o kouzelném prstenu a osudech hobita Froda, v němž vítězí dobro nad zlem.
Síly dobra se spojují a vítězí po mnoha bitvách nad zlem. Hobit Frodo plní své poslání za pomoci svého sluhy a přítele Sama. Ale i mezi hobity se vloudilo zlo a stateční malí hrdinové se s ním nakonec přes všechna úskalí dokážou vypořádat.
Poslední díl z trilogie Pán prstenů. Jde v něm vlastně o poslední bitvu mezi dobrem a zlem. Kdo z nich zvítězí?
Gondor obléhají skřeti. Ve velké bitvě, v níž se na stranu dobra připojili i Rohanští a elfové, dobro zvítězí, ale zaznamená velké ztráty. Zemře i rohanský král Theodén. Aragorn a Gandalf s ostatním vojskem jedou k černé bráně. Tam mluví se Sauronovým poslem a tím získávají Frodovi se Samem čas, aby vhodili prsten do ohně. S ním tam padá i Glum.
Aragorn je korunován králem a všichni se vracejí do rodného kraje. Kraj hobitů je zpustošený, a tak musí vyhnat darebáky. Nakonec někteří odplouvají do nestárnoucí země.
— 3 —
KAPITOLA TŘETÍ
HORA OSUDU
Sam položil svůj rozedraný skřetí kabát pánovi pod hlavu a oba přikryl šedým lórienským pláštěm. Přitom mu myšlenky zaběhly do té líbezné země a k elfům a doufal, že látka utkaná jejich rukama bude mít nějakou moc, která je nade všechnu naději ukryje v téhle pustině strachu. Slyšel, jak pošťuchování a křik utichá, jak útvary procházejí Železnou tlamou dál. Zdálo se, že ve zmatku a tlačenici oddílů nejrůznějších odrůd je nikdo nepostrádá, aspoň zatím ne.
Sam usrkl vody, ale Froda nutil, aby pil, a když se pán trochu vzpamatoval, dal mu celou oplatku jejich drahocenného chleba a přiměl ho, aby ji snědl. Chvíli neklidně a trhaně spali, pot na nich totiž stydl, tvrdé kamení je bodalo a třásli se. Ze severu přicházel po zemi od Cirith Gorgoru lezavě studený ševelící van.
Ráno opět přineslo šeré světlo, protože ve výšce vál pořád západní vítr, ale dole na kamení a za hradbami Černé země se zdál vzduch téměř mrtvý, studený, a přece dusný. Sam vyhlédl z prohlubně. Země kolem byla bezútěšná, plochá a šedohnědá. Na okolních silnicích se nic nepohybovalo, Sam se však obával bdělých očí na zdi Železné tlamy, jež byla sotva hon na sever. Na jihovýchodě se jako stojící stín v dálce rýsovala Hora. Vystupoval z ní dým, a zatímco ten, který stoupal do horních vzdušných vrstev, se vlekl na východ, veliká oblaka se valila po úbočí dolů a rozprostírala se po zemi. Pár mil na severovýchod stálo předhůří Popelavých hor jako zasmušilé šedé příšery, za nimiž se mlhavé výšiny na severu zvedaly jako řada vzdálených mraků o málo temnějších než zachmuřená obloha.
Sam se pokoušel odhadnout vzdálenost a rozhodnout, kterou cestou se mají dát. „Vypadá to jako dobrých padesát mil,“ zabručel mrzutě a zíral na hrozivou horu. „To bude dobře týden, když to s panem Frodem vypadá takhle.“ Potřásl hlavou, a jak si to rozvažoval, pomalu se mu v mysli rodila nová temná myšlenka. Naděje mu nikdy v oddaném srdci neumírala nadlouho a až dosud vždycky aspoň trochu počítal s návratem. Ale teď mu konečně došla trpká pravda: jejich zásoby jim vystačí přinejlepším k cíli, a až bude úkol vykonán, skončí sami, bez domova, bez jídla, uprostřed strašlivé pouště. Nebudou se moci vrátit.
„Takže to byla ta práce, kterou jsem od začátku cítil, že mě čeká,“ pomyslel si Sam: „pomoct panu Frodovi, aby došel poslední krok, a potom s ním umřít? No dobře, jestli je to ono, tak to musím udělat. Ale moc rád bych zas viděl Povodí a Růžu Chaloupkovou a její bratry a Kmotra a Mochničku a všecky. Nějak nemůžu uvěřit, že by byl Gandalf poslal pana Froda na tuhle cestu, kdyby nebyla naděje, že se vrátí. Všecko se pokazilo, když spadl do Morie. Kdyby to tak nebylo! Ten by byl něco udělal.“
Když však v Samovi naděje zemřela - nebo se zdálo, že zemřela proměnila se v novou sílu. Samova prostičká hobití tvář ztvrdla a byla skoro sveřepá, jak se v něm zpevňovala vůle, cítil, že mu všemi údy probíhá mravenčení, jako by se měnil v něco z kamene a z oceli, co neporazí ani zoufalství, ani únava, ani nekonečné pusté míle.
S novým pocitem odpovědnosti se znovu zahleděl na blízkou krajinu a zkoumal, kudy dál. Když světlo trochu zjasnělo, s překvapením viděl, že co se zdálky zdálo rozlehlou a beztvarou rovinou, je ve skutečnosti rozbité a hrbolaté. Celý povrch pláně Gorgoroth byl poďobaný velikými děrami, jako by ji v době, kdy byla ještě měkkým bahnem, potloukl lijavec střel a velikých vrhacích balvanů. Největší díry byly lemovány hřebeny rozlámaných skal a do všech stran se od nich rozbíhaly široké praskliny. Byla to krajina, kde se mohli plížit z úkrytu do úkrytu, a uvidět by je mohlo jen nejbdělejší oko, aspoň ten, kdo je silný a nemá naspěch, by se plížit mohl. Pro hladové a vyčerpané, kteří mají daleko dojít, než život vyprchá, to vypadalo zle.
Se všemi těmito myšlenkami v hlavě šel Sam zpátky k svému pánu. Nemusel ho budit. Frodo ležel na zádech s otevřenýma očima a hleděl na oblačné nebe. „Tak, pane Frodo,“ řekl Sam, „trochu jsem se porozhlédl a popřemýšlel. N…
