Celá e-kniha Pán prstenů 3 – Návrat krále ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Síly dobra se spojují a vítězí po mnoha bitvách nad zlem. Hobit Frodo plní své poslání za pomoci svého sluhy a přítele Sama. Ale i mezi hobity se vloudilo zlo a stateční malí hrdinové se s ním nakonec přes všechna úskalí dokážou vypořádat.
Obsah
Děj knihy se odehrává na konci Třetího věku ve Středozemi.
Ve Středozemi se vše chystá na blížící se válku. Aragorn odchází Stezkami mrtvých, aby získal muže, byť mrtvé, do svého vojska. I rohanští jezdci vyjíždí do Gondoru. Minas Tirith, hlavní město, je napadeno a jen těžce odolává mordorské přesile. Nakonec přece jen - díky pomoci Aragorna a Rohanských - zvítězí, ale tato výhra téměř nic neznamená. Kdyby se Sauronovi dostal do rukou Prsten, který má Frodo v Mordoru, vše by bylo ztraceno. Proto Aragorn s Gandalfem vyzývá Saurona k boji u Černé brány Mordoru, aby tak odlákal jeho oko od Froda. Jejich vojsko nemá proti Mordoru žádnou šanci, žádnou naději. Kapitáni Zapádu, jak se muži z Rohanu, Gondoru a okolních spojeneckých zemí nazývají, stojí vstříc velikému, ale beznadějnému konci. V tu chvíli se však přihodí něco nevídaného. Frodo díky nešikovnosti Gluma dokončí své poslání, Prsten je vhozen do nitra Hory osudu a Sauron Veliký, nebezpečný a mocný čaroděj, je poražen. Dobro konečně zvítězilo nad zlem.
Pak je Aragorn, Elendilův dědic, korunován za krále a šťastné dny Středozemě přicházejí.
Hobiti se vrací domů, ale musí ještě mnohé dokázat, neboť v Kraji je všechno vzhůru nohama.
A Gandalf? Ten též splnil své poslání, totiž svrhnout Saurona, a tak se všemi nositeli prstenů opouští Středozemi, včetně Bilba a Froda Pytlíka, hobity, kteří změnili svět.
— 1 —
Kniha je stejně jako dva předchozí díly Pána prstenů rozdělena na dvě dějové linie, na dvě knihy (pátou a šestou). Kniha pátá sleduje osud Gandalfa, Legolase, Gimliho,Smíška a Pipina, kteří se s vojskem Rohanu vydají na pomoc zemi Gondor, kde se má odehrát rozhodující bitva mezi Sarumanem a ostatním světem. Na pomoc přijedou ze severu hraničáři , Aragornovi příbuzní, kteří se s ním vydají přes Hory mrtvých, kteří jsou pod kletbou, kterou na ně kdysi uvalil Gondorský král, protože mu nepomohli v boji. Aragorn je vezme s sebou do Minas Tirith a jakožto budoucí král jim slíbí zrušení kletby. Gondor, do kterého zatím dorazili Gandalf se Smíškem, je obléhán mordorskými skřety. Když už to vypadá na porážku a správce města Denethor se chce zabít a zabít i svého syna Faramira, přijedou na pomoc rohanští a spousta posil z jihu pod vedením Aragorna. Minas Tirith je nakonec ubráněna, ale Denethor se zabijí. V bitvě zahyne také rohanský král a jeho neteř, sličná Éowyn, je zraněna. Zbylá vojska Rohanu a Gondoru se vydávají k Černé bráně do Mordoru. V tomto okamžiku začíná kniha šestá, která sleduje osudy Sama a Froda. Sam si myslel, že je Frodo mrtev, a proto jej opustil a šel s Prstenem dál sám. Ještě než se stačil od Froda vzdálit, objevily se dvě tlupy skřetů. Sam si navlékl prsten aby byl neviditelný, a tak zjistil, že Frodo není mrtev, ale jen uspán, a že ho skřeti táhnou do své věže. Sam se ho vydal zachránit. Dvě tlupy skřetů se mezi sebou nepohodly a vyvraždily se navzájem, takže měl Sam o to lehčí práci a Froda vysvobodil. Společně se v přestrojení za skřety vydali na poslední a nejnebezpečnější část cesty, o které byli oba přesvědčeni, že je v jejich životech úplně poslední, protože z Černé země nebylo návratu. Sílu jim dodávala povinnost splnit poslání a zachránit svět. Přes veškeré strasti, hlad a únavu se dostali až k Hoře osudu, do jejíž pukliny měli prsten vhodit. Když to však měl Frodo udělat, získal nad ním prsten veškerou moc a Frodo se ho nehodlal vzdát. Vtom se ale objevil Sméagol (Glum), ukousnul Frodovi prst s prstenem a spadl s ním do Hory osudu, což otřáslo samotnými základy Sauronovy říše a moci. Skřeti ztratili sílu, která je motivovala a muži ze západu je s pomocí orlů pobili a Gandalf se s orly vydal zachránit hobity. Celá válka tedy dopadla dobře a všichni se vrátili do svých domovů. Aragorn si vzal Arwen, dceru Elronda půlelfa, a stal se králem Gondoru, Faramir si vzal Éowyn, hobiti se vrátili do Kraje, který museli zachránit před nadvládou zlých velkých mužů, které tam po jejich odchodu poslal Saruman,a stali se z nich velice vážení a uznávaní hobiti. Sam Křepelka se oženil a nastěhoval se s Frodovým svolením do Dna pytle. Zničením hlavního Prstenu pohasla ale i síla ostatních kouzelných prstenů ve Středozemi, a tak všichni, kdo prsteny nosili, anebo žili pod silou jejich moci, museli odejít ze Středozemě skrz Šedé přístavy přes moře do země nesmrtelných, a tak se se Středozemí nadobro rozloučili všichni elfové, Elrond a jeho synové, Galadriel a její manžel, Bilbo, Frodo a Gandalf , a ve Středozemi, která byla nadále pod pevnou rukou gondorského krále Aragorna, po nich zůstaly jen pohádky o jejich skutcích. Děj knihy se odehrával v bájné neskutečné zemi Středozemi. Rozdvojené dějové linie se na konci příběhu opět sjednocují. Děj je i nadále řazen v rámci jednotlivých linií chronologicky. Jazyk byl použit spisovný s občasným úryvkem nespisovné skřetí řeči. Celá kniha byla, stejně jako dvě předchozí, pečlivě naplánována, aby všechny údaje seděly, a autor tak navodil jakousi atmosféru skutečnosti, jako by ona Středozemě skutečně existovala. Tuto atmosféru podnítil svými dodatky, které zahrnují celé dějiny Středozemě, jazyky a národy Středozemě, písma, rodokmeny hlavních i vedlejších hrdinů a bájných králů, které dohromady vytvářejí jakousi „Středozemskou mytologii“.
— 2 —
Třetí kniha série Pán prstenů (předchozí: Dvě věže)
Název originálu: The Return of the King (The Lord of the Rings)
Závěrečná část příběhu o kouzelném prstenu a osudech hobita Froda, v němž vítězí dobro nad zlem.
Síly dobra se spojují a vítězí po mnoha bitvách nad zlem. Hobit Frodo plní své poslání za pomoci svého sluhy a přítele Sama. Ale i mezi hobity se vloudilo zlo a stateční malí hrdinové se s ním nakonec přes všechna úskalí dokážou vypořádat.
Poslední díl z trilogie Pán prstenů. Jde v něm vlastně o poslední bitvu mezi dobrem a zlem. Kdo z nich zvítězí?
Gondor obléhají skřeti. Ve velké bitvě, v níž se na stranu dobra připojili i Rohanští a elfové, dobro zvítězí, ale zaznamená velké ztráty. Zemře i rohanský král Theodén. Aragorn a Gandalf s ostatním vojskem jedou k černé bráně. Tam mluví se Sauronovým poslem a tím získávají Frodovi se Samem čas, aby vhodili prsten do ohně. S ním tam padá i Glum.
Aragorn je korunován králem a všichni se vracejí do rodného kraje. Kraj hobitů je zpustošený, a tak musí vyhnat darebáky. Nakonec někteří odplouvají do nestárnoucí země.
— 3 —
KAPITOLA DEVÁTÁ
POSLEDNÍ ROZMLUVA
Po dni bitvy přišlo jitro a bylo krásné, s lehkými obláčky, a vítr se obracel na západ. Legolas a Gimli vstali časně a prosili o dovolení jít do města, dychtili totiž vidět Smíška a Pipina.
„Je příjemné vědět, že ještě žijí,“ řekl Gimli, „dost jsme se přece kvůli nim nadřeli na pochodu přes Rohan a nerad bych takovou námahu docela vyplýtval.“
Elf a trpaslík společně vešli do Minas Tirith a lidé, kteří je viděli, žasli nad takovým společenstvím, neboť Legolas byl krásnější než lidé a jasným hlasem si zpíval elfí píseň, když kráčel ránem, kdežto Gimli rázoval vedle něho, hladil si vous a civěl kolem sebe.
„Najde se tu dobrá kamenická práce,“ řekl, dívaje se po zdech, „ale některá už tak dobrá není a ulice se daly rozvrhnout líp. Až se Aragorn ujme svého, nabídnu mu služby kameníků z Hory a uděláme z toho město, na které bude moci být hrdý.“
„Potřebuje víc zahrad,“ řekl Legolas. „Domy jsou mrtvé a málo toho tady roste a raduje se. Jestliže se Aragorn ujme svého, lid z Lesa mu přinese zpěvné ptáky a stromy, které neumírají.“
Konečně přišli ke knížeti Imrahilovi. Legolas na něho pohlédl a hluboce se poklonil, viděl totiž, že tady je vpravdě kdosi, kdo má v žilách elfí krev. „Buď zdráv, pane!“ řekl. „Už je to dlouho, co Nimrodelští odešli z lórienských lesů,a přece je ještě vidět, že ne všichni odpluli z amrothského přístavu přes vodu na západ.“
„To říká stará moudrost mé země,“ řekl kníže, „ale nikdo ze Sličného lidu se tam už nesčítané roky neukázal. A žasnu, že tu teď jednoho vidím uprostřed bolesti a války. Co hledáš?“
„Jsem jeden z devíti druhů, kteří se vydali s Mithrandirem z Imladris,“ řekl Legolas, „a s tímhle trpaslíkem, který je můj přítel, jsme přišli s Pánem Aragornem. teď bychom však rádi viděli své přátele Smělmíra a Peregrina, které prý máš ve své péči.“
„Jsou v Domech uzdravování,“ řekl Imrahil, „dovedu vás tam.“
„Postačí, když s námi někoho pošleš, pane, aby nás vedl,“ řekl Legolas. „Aragorn ti totiž posílá poselství. Nepřeje si v této době opět vstoupit do Města. Přesto je třeba, aby se velitelé ihned poradili, a prosí, abyste s Éomerem Rohanským co nejdříve sešli dolů k jeho stanům. Mithrandir už tam je.“
„Přijdeme,“ řekl Imrahil a zdvořile se rozloučili.
„Je to řádný šlechtic a velký kapitán,“ řekl Legolas. „Má-li Gondor takové muže ještě v dnešních časech úpadku, veliká musela být jeho sláva, když povstal.“
„A ta dobrá kamenická práce je bezpochyby ta starší a vznikla, když stavěli město,“ řekl Gimli. „Tak je to s věcmi, které začnou lidé, vždycky: na jaře přijde mráz nebo v létě padlí a ony nesplní, co slibovaly.“
„Přesto málokdy zajdou bez semene,“ řekl Legolas. „A to bude ležet v prachu a hnilobě a vzejde znovu tehdy a tam, kde to nečekáme. Činy lidí nás přetrvají, Gimli.“
„A stejně z nich nakonec nebude tolik, kolik mohlo být, hádal bych,“ řekl trpaslík.
„Na to elfové neznají odpověď,“ řekl Legolas.
V tu chvíli přišel služebník knížete a zavedl je do Domů uzdravování, tam našli své přátele v zahradě a bylo to veselé setkání. Chvíli se procházeli a povídali si a radovali se z kratičkého míru a odpočinku zrána na větrných kruzích Města. Když pak byl Smíšek unavený, šli se posadit na zeď a před sebou měli palouk Domů uzdravování, na jih od nich se ve slunci třpytila Anduina a odplouvala, kam ani Legolas nedohlédl - do širých rovin a zeleného oparu Lebenninu a jižního Ithilienu.
Legolas zmlkl, zatímco ostatní rozmlouvali, zahleděl se do slunce a uviděl bílé mořské ptáky máchající křídly proti proudu Řeky.
„Podívejte!“ řekl. „Rackové! Letí hluboko do vnitrozemí. Vzbuzují můj údiv a zneklidnili mé srdce. Nikdy v životě jsem se s nimi nesetkal, dokud jsme nepřišli do Pelargiru. Tam jsem slyšel jejich křik ve vzduchu, když jsme vjížděli do bitvy o lodě. Tehdy jsem zůstal stát a zapomněl na válku ve Středozemí. Ty kvílivé hlasy ke mně mluvily o Moři. Moře! Běda! Ještě jsem je neviděl. Ale hluboko v srdci všeho mého rodu leží touha po Moři a tu je nebezpeč…
