Celá e-kniha Pán prstenů 3 – Návrat krále ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Síly dobra se spojují a vítězí po mnoha bitvách nad zlem. Hobit Frodo plní své poslání za pomoci svého sluhy a přítele Sama. Ale i mezi hobity se vloudilo zlo a stateční malí hrdinové se s ním nakonec přes všechna úskalí dokážou vypořádat.
Obsah
Děj knihy se odehrává na konci Třetího věku ve Středozemi.
Ve Středozemi se vše chystá na blížící se válku. Aragorn odchází Stezkami mrtvých, aby získal muže, byť mrtvé, do svého vojska. I rohanští jezdci vyjíždí do Gondoru. Minas Tirith, hlavní město, je napadeno a jen těžce odolává mordorské přesile. Nakonec přece jen - díky pomoci Aragorna a Rohanských - zvítězí, ale tato výhra téměř nic neznamená. Kdyby se Sauronovi dostal do rukou Prsten, který má Frodo v Mordoru, vše by bylo ztraceno. Proto Aragorn s Gandalfem vyzývá Saurona k boji u Černé brány Mordoru, aby tak odlákal jeho oko od Froda. Jejich vojsko nemá proti Mordoru žádnou šanci, žádnou naději. Kapitáni Zapádu, jak se muži z Rohanu, Gondoru a okolních spojeneckých zemí nazývají, stojí vstříc velikému, ale beznadějnému konci. V tu chvíli se však přihodí něco nevídaného. Frodo díky nešikovnosti Gluma dokončí své poslání, Prsten je vhozen do nitra Hory osudu a Sauron Veliký, nebezpečný a mocný čaroděj, je poražen. Dobro konečně zvítězilo nad zlem.
Pak je Aragorn, Elendilův dědic, korunován za krále a šťastné dny Středozemě přicházejí.
Hobiti se vrací domů, ale musí ještě mnohé dokázat, neboť v Kraji je všechno vzhůru nohama.
A Gandalf? Ten též splnil své poslání, totiž svrhnout Saurona, a tak se všemi nositeli prstenů opouští Středozemi, včetně Bilba a Froda Pytlíka, hobity, kteří změnili svět.
— 1 —
Kniha je stejně jako dva předchozí díly Pána prstenů rozdělena na dvě dějové linie, na dvě knihy (pátou a šestou). Kniha pátá sleduje osud Gandalfa, Legolase, Gimliho,Smíška a Pipina, kteří se s vojskem Rohanu vydají na pomoc zemi Gondor, kde se má odehrát rozhodující bitva mezi Sarumanem a ostatním světem. Na pomoc přijedou ze severu hraničáři , Aragornovi příbuzní, kteří se s ním vydají přes Hory mrtvých, kteří jsou pod kletbou, kterou na ně kdysi uvalil Gondorský král, protože mu nepomohli v boji. Aragorn je vezme s sebou do Minas Tirith a jakožto budoucí král jim slíbí zrušení kletby. Gondor, do kterého zatím dorazili Gandalf se Smíškem, je obléhán mordorskými skřety. Když už to vypadá na porážku a správce města Denethor se chce zabít a zabít i svého syna Faramira, přijedou na pomoc rohanští a spousta posil z jihu pod vedením Aragorna. Minas Tirith je nakonec ubráněna, ale Denethor se zabijí. V bitvě zahyne také rohanský král a jeho neteř, sličná Éowyn, je zraněna. Zbylá vojska Rohanu a Gondoru se vydávají k Černé bráně do Mordoru. V tomto okamžiku začíná kniha šestá, která sleduje osudy Sama a Froda. Sam si myslel, že je Frodo mrtev, a proto jej opustil a šel s Prstenem dál sám. Ještě než se stačil od Froda vzdálit, objevily se dvě tlupy skřetů. Sam si navlékl prsten aby byl neviditelný, a tak zjistil, že Frodo není mrtev, ale jen uspán, a že ho skřeti táhnou do své věže. Sam se ho vydal zachránit. Dvě tlupy skřetů se mezi sebou nepohodly a vyvraždily se navzájem, takže měl Sam o to lehčí práci a Froda vysvobodil. Společně se v přestrojení za skřety vydali na poslední a nejnebezpečnější část cesty, o které byli oba přesvědčeni, že je v jejich životech úplně poslední, protože z Černé země nebylo návratu. Sílu jim dodávala povinnost splnit poslání a zachránit svět. Přes veškeré strasti, hlad a únavu se dostali až k Hoře osudu, do jejíž pukliny měli prsten vhodit. Když to však měl Frodo udělat, získal nad ním prsten veškerou moc a Frodo se ho nehodlal vzdát. Vtom se ale objevil Sméagol (Glum), ukousnul Frodovi prst s prstenem a spadl s ním do Hory osudu, což otřáslo samotnými základy Sauronovy říše a moci. Skřeti ztratili sílu, která je motivovala a muži ze západu je s pomocí orlů pobili a Gandalf se s orly vydal zachránit hobity. Celá válka tedy dopadla dobře a všichni se vrátili do svých domovů. Aragorn si vzal Arwen, dceru Elronda půlelfa, a stal se králem Gondoru, Faramir si vzal Éowyn, hobiti se vrátili do Kraje, který museli zachránit před nadvládou zlých velkých mužů, které tam po jejich odchodu poslal Saruman,a stali se z nich velice vážení a uznávaní hobiti. Sam Křepelka se oženil a nastěhoval se s Frodovým svolením do Dna pytle. Zničením hlavního Prstenu pohasla ale i síla ostatních kouzelných prstenů ve Středozemi, a tak všichni, kdo prsteny nosili, anebo žili pod silou jejich moci, museli odejít ze Středozemě skrz Šedé přístavy přes moře do země nesmrtelných, a tak se se Středozemí nadobro rozloučili všichni elfové, Elrond a jeho synové, Galadriel a její manžel, Bilbo, Frodo a Gandalf , a ve Středozemi, která byla nadále pod pevnou rukou gondorského krále Aragorna, po nich zůstaly jen pohádky o jejich skutcích. Děj knihy se odehrával v bájné neskutečné zemi Středozemi. Rozdvojené dějové linie se na konci příběhu opět sjednocují. Děj je i nadále řazen v rámci jednotlivých linií chronologicky. Jazyk byl použit spisovný s občasným úryvkem nespisovné skřetí řeči. Celá kniha byla, stejně jako dvě předchozí, pečlivě naplánována, aby všechny údaje seděly, a autor tak navodil jakousi atmosféru skutečnosti, jako by ona Středozemě skutečně existovala. Tuto atmosféru podnítil svými dodatky, které zahrnují celé dějiny Středozemě, jazyky a národy Středozemě, písma, rodokmeny hlavních i vedlejších hrdinů a bájných králů, které dohromady vytvářejí jakousi „Středozemskou mytologii“.
— 2 —
Třetí kniha série Pán prstenů (předchozí: Dvě věže)
Název originálu: The Return of the King (The Lord of the Rings)
Závěrečná část příběhu o kouzelném prstenu a osudech hobita Froda, v němž vítězí dobro nad zlem.
Síly dobra se spojují a vítězí po mnoha bitvách nad zlem. Hobit Frodo plní své poslání za pomoci svého sluhy a přítele Sama. Ale i mezi hobity se vloudilo zlo a stateční malí hrdinové se s ním nakonec přes všechna úskalí dokážou vypořádat.
Poslední díl z trilogie Pán prstenů. Jde v něm vlastně o poslední bitvu mezi dobrem a zlem. Kdo z nich zvítězí?
Gondor obléhají skřeti. Ve velké bitvě, v níž se na stranu dobra připojili i Rohanští a elfové, dobro zvítězí, ale zaznamená velké ztráty. Zemře i rohanský král Theodén. Aragorn a Gandalf s ostatním vojskem jedou k černé bráně. Tam mluví se Sauronovým poslem a tím získávají Frodovi se Samem čas, aby vhodili prsten do ohně. S ním tam padá i Glum.
Aragorn je korunován králem a všichni se vracejí do rodného kraje. Kraj hobitů je zpustošený, a tak musí vyhnat darebáky. Nakonec někteří odplouvají do nestárnoucí země.
— 3 —
KAPITOLA DRUHÁ
POUŤ ŠEDÉ DRUŽINY
Když se Smíšek vrátil k Aragornovi, byl Gandalf pryč a dusot Stínovlasových kopyt se ztratil v noci. Měl jenom lehký uzlíček, protože o svůj batoh přišel na Parth Galenu, a nesl jen pár užitečných věcí, které posbíral v troskách Železného pasu. Hasufel byl už osedlán. Legolas a Gimli stáli se svým koněm hned vedle.
„Takže pořád ještě zůstávají čtyři z Družiny,“ řekl Aragorn. „Pojedeme spolu. Nepojedeme však sami, jak jsem si myslel. Král je teď rozhodnut vyrazit ihned. Co přiletěl ten okřídlený stín, chce se vrátit do kopců pod rouškou noci.“
„A pak kam?“ řekl Legolas.
„Ještě vám nepovím,“ odpověděl Aragorn. „Pokud jde o krále, pojede teď do Edorasu, kam svolal vojsko na čtvrtý večer ode dneška. A tam myslím uslyší zprávy o válce a Rohanští jezdci pojedou dolů do Minas Tirith. Ale já, a kdo půjde se mnou...“
„Rozhodně já!“ zvolal Legolas.
„A Gimli s ním!“ řekl trpaslík.
„Tedy já,“ řekl Aragorn, „mám před sebou temno. I já musím dolů do Minas Tirith, ale cestu ještě nevidím. Blíží se dlouho připravovaná hodina.“
„Nenechávejte mě být!“ řekl Smíšek. „Ještě jsem nebyl moc užitečný, ale nechci se dát odložit jako zavazadlo, které si vyzvednou, když je po všem. Myslím, že Jezdci se teď se mnou nebudou chtít obtěžovat. I když král samozřejmě říkal, že budu sedět u něho a vykládat mu o Kraji, až bude ve svém domě.“
„Ano,“ řekl Aragorn, „myslím, že tvá cesta vede k němu, Smíšku. Nečekej ale na konci nic veselého. Bojím se, že to bude dlouho trvat, než Théoden zase s úlevou zasedne v Meduseldu. Mnoho nadějí uvadne v tomto hořkém jaru.“
Brzy byli všichni hotovi k odjezdu: čtyřiadvacet koní, Gimli za Legolasem a Smíšek před Aragornem. Vzápětí se rychle rozjeli nocí.
Nebyli daleko za brody přes Želíz, když ze zadní řady tryskem předjel jezdec.
„Můj pane,“ řekl králi, „za námi jsou jezdci na koních. Když jsme přejížděli brody, zdálo se mi, že je slyším. Teď jsme si jistí. Dohánějí nás a jedou mocně.“
Théoden dal ihned zastavit. Jezdci se obrátili a uchopili kopí. Aragorn sesedl, postavil Smíška na zem, tasil a stanul u králova třmene. Éomer a jeho panoš se rozjeli k zadní řadě. Smíšek se teď teprve cítil jako zbytečné zavazadlo a přemítal, co si počne, když dojde k bitvě. Co když bude králův malý průvod zaskočen a přemožen, ale on uteče do tmy - sám v divokých rohanských pláních bez nejmenšího tušení, kde vlastně je v těch nekonečných mílích? „To není na nic!“ pomyslel si. Tasil meč a utáhl si opasek.
Klesající měsíc byl zakryt velikým letícím mrakem, ale náhle opět vyplul na jasné nebe. Všichni slyšeli zvuk kopyt a v témže okamžiku spatřili temné stíny rychle jedoucí po cestě od brodů. Měsíční světlo se tu a tam zalesklo na hrotech kopí. Nebylo možné pronásledovatele sečíst, zdálo se však, že jich není méně než králova průvodu.
Když byli na padesát kroků, Éomer hlasitě zvolal: „Stát! Stát! Kdo jede Rohanem?“
Pronásledovatelé rázem zastavili koně. Následovalo ticho, pak bylo v měsíčním světle vidět, že jeden jezdec sesedá a zvolna kráčí vpřed. Bíle zasvitla jeho ruka, kterou držel pozdviženu dlaní ven na znamení míru, královi muži však svírali zbraně. Když byl na deset kroků, muž stanul. Byl vysoký - temný stojící stín. Pak zazněl jeho jasný hlas. „Rohan? Říkáte Rohan? To je radostné slovo. Spěcháme do té země zdaleka.“
„Už jste v ní,“ řekl Éomer. „Vstoupili jste do ní, když jste překročili brody. Je to však říše krále Théodena. Nikdo tudy nejezdí bez jeho svolení. Kdo jste? A proč spěcháte?“
„Jsem Dúnadan Halbarad, Hraničář ze Severu,“ zvolal muž. „Hledáme jistého Aragorna, syna Arathornova, a doslechli jsme se, že je v Rohanu.“
„A také jste ho našli!“ vykřikl Aragorn. Podal otěže Smíškovi, rozběhl se kupředu a objal příchozího. „Halbarade!“ řekl. „Ze všech radostí je tahle nejméně očekávaná!“
Smíšek úlevou vydechl. Myslel, že je to nějaký poslední Sarumanův kousek, napadnout krále ze zálohy, dokud má s sebou jen pár mužů, zdálo se však, že nebude třeba padnout při obraně Théode…
