Síly dobra se spojují a vítězí po mnoha bitvách nad zlem. Hobit Frodo plní své poslání za pomoci svého sluhy a přítele Sama. Ale i mezi hobity se vloudilo zlo a stateční malí hrdinové se s ním nakonec přes všechna úskalí dokážou vypořádat.
Obsah
Děj knihy se odehrává na konci Třetího věku ve Středozemi.
Ve Středozemi se vše chystá na blížící se válku. Aragorn odchází Stezkami mrtvých, aby získal muže, byť mrtvé, do svého vojska. I rohanští jezdci vyjíždí do Gondoru. Minas Tirith, hlavní město, je napadeno a jen těžce odolává mordorské přesile. Nakonec přece jen - díky pomoci Aragorna a Rohanských - zvítězí, ale tato výhra téměř nic neznamená. Kdyby se Sauronovi dostal do rukou Prsten, který má Frodo v Mordoru, vše by bylo ztraceno. Proto Aragorn s Gandalfem vyzývá Saurona k boji u Černé brány Mordoru, aby tak odlákal jeho oko od Froda. Jejich vojsko nemá proti Mordoru žádnou šanci, žádnou naději. Kapitáni Zapádu, jak se muži z Rohanu, Gondoru a okolních spojeneckých zemí nazývají, stojí vstříc velikému, ale beznadějnému konci. V tu chvíli se však přihodí něco nevídaného. Frodo díky nešikovnosti Gluma dokončí své poslání, Prsten je vhozen do nitra Hory osudu a Sauron Veliký, nebezpečný a mocný čaroděj, je poražen. Dobro konečně zvítězilo nad zlem.
Pak je Aragorn, Elendilův dědic, korunován za krále a šťastné dny Středozemě přicházejí.
Hobiti se vrací domů, ale musí ještě mnohé dokázat, neboť v Kraji je všechno vzhůru nohama.
A Gandalf? Ten též splnil své poslání, totiž svrhnout Saurona, a tak se všemi nositeli prstenů opouští Středozemi, včetně Bilba a Froda Pytlíka, hobity, kteří změnili svět.
— 1 —
Kniha je stejně jako dva předchozí díly Pána prstenů rozdělena na dvě dějové linie, na dvě knihy (pátou a šestou). Kniha pátá sleduje osud Gandalfa, Legolase, Gimliho,Smíška a Pipina, kteří se s vojskem Rohanu vydají na pomoc zemi Gondor, kde se má odehrát rozhodující bitva mezi Sarumanem a ostatním světem. Na pomoc přijedou ze severu hraničáři , Aragornovi příbuzní, kteří se s ním vydají přes Hory mrtvých, kteří jsou pod kletbou, kterou na ně kdysi uvalil Gondorský král, protože mu nepomohli v boji. Aragorn je vezme s sebou do Minas Tirith a jakožto budoucí král jim slíbí zrušení kletby. Gondor, do kterého zatím dorazili Gandalf se Smíškem, je obléhán mordorskými skřety. Když už to vypadá na porážku a správce města Denethor se chce zabít a zabít i svého syna Faramira, přijedou na pomoc rohanští a spousta posil z jihu pod vedením Aragorna. Minas Tirith je nakonec ubráněna, ale Denethor se zabijí. V bitvě zahyne také rohanský král a jeho neteř, sličná Éowyn, je zraněna. Zbylá vojska Rohanu a Gondoru se vydávají k Černé bráně do Mordoru. V tomto okamžiku začíná kniha šestá, která sleduje osudy Sama a Froda. Sam si myslel, že je Frodo mrtev, a proto jej opustil a šel s Prstenem dál sám. Ještě než se stačil od Froda vzdálit, objevily se dvě tlupy skřetů. Sam si navlékl prsten aby byl neviditelný, a tak zjistil, že Frodo není mrtev, ale jen uspán, a že ho skřeti táhnou do své věže. Sam se ho vydal zachránit. Dvě tlupy skřetů se mezi sebou nepohodly a vyvraždily se navzájem, takže měl Sam o to lehčí práci a Froda vysvobodil. Společně se v přestrojení za skřety vydali na poslední a nejnebezpečnější část cesty, o které byli oba přesvědčeni, že je v jejich životech úplně poslední, protože z Černé země nebylo návratu. Sílu jim dodávala povinnost splnit poslání a zachránit svět. Přes veškeré strasti, hlad a únavu se dostali až k Hoře osudu, do jejíž pukliny měli prsten vhodit. Když to však měl Frodo udělat, získal nad ním prsten veškerou moc a Frodo se ho nehodlal vzdát. Vtom se ale objevil Sméagol (Glum), ukousnul Frodovi prst s prstenem a spadl s ním do Hory osudu, což otřáslo samotnými základy Sauronovy říše a moci. Skřeti ztratili sílu, která je motivovala a muži ze západu je s pomocí orlů pobili a Gandalf se s orly vydal zachránit hobity. Celá válka tedy dopadla dobře a všichni se vrátili do svých domovů. Aragorn si vzal Arwen, dceru Elronda půlelfa, a stal se králem Gondoru, Faramir si vzal Éowyn, hobiti se vrátili do Kraje, který museli zachránit před nadvládou zlých velkých mužů, které tam po jejich odchodu poslal Saruman,a stali se z nich velice vážení a uznávaní hobiti. Sam Křepelka se oženil a nastěhoval se s Frodovým svolením do Dna pytle. Zničením hlavního Prstenu pohasla ale i síla ostatních kouzelných prstenů ve Středozemi, a tak všichni, kdo prsteny nosili, anebo žili pod silou jejich moci, museli odejít ze Středozemě skrz Šedé přístavy přes moře do země nesmrtelných, a tak se se Středozemí nadobro rozloučili všichni elfové, Elrond a jeho synové, Galadriel a její manžel, Bilbo, Frodo a Gandalf , a ve Středozemi, která byla nadále pod pevnou rukou gondorského krále Aragorna, po nich zůstaly jen pohádky o jejich skutcích. Děj knihy se odehrával v bájné neskutečné zemi Středozemi. Rozdvojené dějové linie se na konci příběhu opět sjednocují. Děj je i nadále řazen v rámci jednotlivých linií chronologicky. Jazyk byl použit spisovný s občasným úryvkem nespisovné skřetí řeči. Celá kniha byla, stejně jako dvě předchozí, pečlivě naplánována, aby všechny údaje seděly, a autor tak navodil jakousi atmosféru skutečnosti, jako by ona Středozemě skutečně existovala. Tuto atmosféru podnítil svými dodatky, které zahrnují celé dějiny Středozemě, jazyky a národy Středozemě, písma, rodokmeny hlavních i vedlejších hrdinů a bájných králů, které dohromady vytvářejí jakousi „Středozemskou mytologii“.
— 2 —
Třetí kniha série Pán prstenů (předchozí: Dvě věže)
Název originálu: The Return of the King (The Lord of the Rings)
Závěrečná část příběhu o kouzelném prstenu a osudech hobita Froda, v němž vítězí dobro nad zlem.
Síly dobra se spojují a vítězí po mnoha bitvách nad zlem. Hobit Frodo plní své poslání za pomoci svého sluhy a přítele Sama. Ale i mezi hobity se vloudilo zlo a stateční malí hrdinové se s ním nakonec přes všechna úskalí dokážou vypořádat.
Poslední díl z trilogie Pán prstenů. Jde v něm vlastně o poslední bitvu mezi dobrem a zlem. Kdo z nich zvítězí?
Gondor obléhají skřeti. Ve velké bitvě, v níž se na stranu dobra připojili i Rohanští a elfové, dobro zvítězí, ale zaznamená velké ztráty. Zemře i rohanský král Theodén. Aragorn a Gandalf s ostatním vojskem jedou k černé bráně. Tam mluví se Sauronovým poslem a tím získávají Frodovi se Samem čas, aby vhodili prsten do ohně. S ním tam padá i Glum.
Aragorn je korunován králem a všichni se vracejí do rodného kraje. Kraj hobitů je zpustošený, a tak musí vyhnat darebáky. Nakonec někteří odplouvají do nestárnoucí země.
— 3 —
KAPITOLA DRUHÁ
ZEMĚ STÍNU
Sam měl dost rozumu, aby zastrčil lahvičku zpět do záňadří. „Utíkejte, pane Frodo!“ zvolal. „Tudy ne! Tam to vede svisle dolů. Pojďte za mnou!“
Utíkali po silnici od brány. Po padesáti krocích ostře zahnuli kolem vyčnívající bašty útesu a byli z dohledu věže. Pro tu chvíli unikli. Přitiskli se ke skále, nabírali dech a drželi se za srdce. Nazgul teď seděl na zdi vedle zhroucené brány a vysílal smrtící výkřiky. Všechny skály se rozléhaly ozvěnou.
V hrůze klopýtali dál. Silnice brzy opět zahnula na východ a na strašlivý okamžik je odhalila pohledu věže. Když se po ní hnali, viděli na cimbuří velký černý stín a pak se vrhli dolů cestou proraženou mezi vysokými skalními stěnami směrem k morgulské silnici. Došli na křižovatku. Po skřetech nebylo ani stopy, ani na skřek nazgula nikdo neodpovídal, ale věděli, že ticho dlouho nepotrvá. Tušili, že každou chvíli začne pronásledování.
„To nepůjde, Same,“ řekl Frodo. „Kdybychom byli opravdoví skřeti, měli bychom upalovat zpátky k věži, a ne pryč. První nepřítel, který nás uvidí, nás pozná. Musíme pryč z té silnice.“
„Ale nemůžeme,“ řekl Sam, „když nemáme křídla.“
Východní čelo Ephel Dúath bylo svislé a spadalo útesy a srázy do černého koryta, které leželo mezi nimi a vnitřním hřebenem. Kousek za křižovatkou se po dalším prudkém spádu přes propast vznášel kamenný můstek a po něm šla silnice do hrbolatých svahů a roklin Morgai. Frodo a Sam pádili přes můstek, ale sotva byli na druhé straně, slyšeli, že začíná štvanice. Daleko za nimi se teď nahoře v úbočí hory rýsovala věž v Cirith Ungolu a její kameny mdle zářily. Náhle opět zařinčel její chraplavý zvonec a pak začal ohlušivě vyzvánět. Zatroubily rohy. A za mostem se ozvaly výkřiky v odpověď. Dole v temném korytě, odříznuti od skomírající záře Orodruiny, neviděli Frodo a Sam dopředu, ale slyšeli už dupání nohou v železných botách a na silnici zazvonil rychlý klapot kopyt.
„Rychle, Same! Přelezeme!“ zvolal Frodo. Vyškrábal se na nízkou zídku mostu. Naštěstí už tam nebyl žádný strašlivý spád do propasti, protože svahy Morgai se mezitím zvedly téměř do úrovně silnice, ale bylo příliš tma, aby mohli odhadnout hloubku pod sebou.
„Tak já padám, pane Frodo,“ řekl Sam. „Sbohem!“
Pustil se. Frodo za ním. Jak padali, slyšeli na mostě chvatně projíždět jezdce na koních a za nimi harašení běžících skřetích nohou. Sam by se však byl rozesmál, kdyby neměl strach. Hobiti se báli drtivého pádu na neviditelné skály a přistáli sotva o dvanáct stop níž, se zapraštěním žuchli do toho posledního, co očekávali: houštiny trní. Tam zůstal Sam ležet a tiše si sál poškrábanou ruku.
Když kopyta a nohy přeběhly, odvážil se zašeptat: „No ne, pane Frodo, já nevěděl, že v Mordoru něco roste! Ale kdybych to byl věděl, tohle bych tak nejspíš čekal. Ty trny musejí mít půl metru, jak to tak cítím. Propíchaly všecko, co mám na sobě. Že jsem si nevzal tu drátěnou košili!“
„Skřetí brnění před trny nechrání,“ řekl Frodo. „Ani kožená kazajka.“
Dalo jim práci vymotat se z houštiny. Trní a šlahouny byly tuhé jako dráty a ulpívaly jako pařáty. Než se osvobodili, měli pláště samý cár. „A teď dolů, Same,“ šeptal Frodo. „Rychle dolů do údolí a pak na sever, jakmile to půjde.“
Ve světě venku už zase přicházel den a daleko za mordorskou černavou šplhalo slunce přes východní okraj Středozemě, tady však bylo pořád tma jako v noci. Hora doutnala a její ohně pohasly. Zář z útesů sešla. Východní vítr, který vál od chvíle, kdy odešli z Ithilienu, teď odumřel. Pomalu a bolestně se škrábali dolů, tápali, klopýtali, prodírali se mezi balvany, šípky a odumřelým chrastím ve slepém stínu, pořád dolů, až už nemohli.
Konečně se zastavili a posadili se vedle sebe zády k balvanu. Oba se potili. „Kdyby mi teď sám Šagrat nabízel sklenici vody, potřásl bych mu rukou,“ řekl Sam.
„Ani to neříkej!“ řekl Frodo. „Tím je to jen horší.“ Pak se natáhl, celý utrmácený a vratký, a chvíli nemluvil. Nakonec se zase pracně zvedl. K svému ohromení zjistil, že Sam spí. „…
