Celá e-kniha Pán prstenů 3 – Návrat krále ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Síly dobra se spojují a vítězí po mnoha bitvách nad zlem. Hobit Frodo plní své poslání za pomoci svého sluhy a přítele Sama. Ale i mezi hobity se vloudilo zlo a stateční malí hrdinové se s ním nakonec přes všechna úskalí dokážou vypořádat.
Obsah
Děj knihy se odehrává na konci Třetího věku ve Středozemi.
Ve Středozemi se vše chystá na blížící se válku. Aragorn odchází Stezkami mrtvých, aby získal muže, byť mrtvé, do svého vojska. I rohanští jezdci vyjíždí do Gondoru. Minas Tirith, hlavní město, je napadeno a jen těžce odolává mordorské přesile. Nakonec přece jen - díky pomoci Aragorna a Rohanských - zvítězí, ale tato výhra téměř nic neznamená. Kdyby se Sauronovi dostal do rukou Prsten, který má Frodo v Mordoru, vše by bylo ztraceno. Proto Aragorn s Gandalfem vyzývá Saurona k boji u Černé brány Mordoru, aby tak odlákal jeho oko od Froda. Jejich vojsko nemá proti Mordoru žádnou šanci, žádnou naději. Kapitáni Zapádu, jak se muži z Rohanu, Gondoru a okolních spojeneckých zemí nazývají, stojí vstříc velikému, ale beznadějnému konci. V tu chvíli se však přihodí něco nevídaného. Frodo díky nešikovnosti Gluma dokončí své poslání, Prsten je vhozen do nitra Hory osudu a Sauron Veliký, nebezpečný a mocný čaroděj, je poražen. Dobro konečně zvítězilo nad zlem.
Pak je Aragorn, Elendilův dědic, korunován za krále a šťastné dny Středozemě přicházejí.
Hobiti se vrací domů, ale musí ještě mnohé dokázat, neboť v Kraji je všechno vzhůru nohama.
A Gandalf? Ten též splnil své poslání, totiž svrhnout Saurona, a tak se všemi nositeli prstenů opouští Středozemi, včetně Bilba a Froda Pytlíka, hobity, kteří změnili svět.
— 1 —
Kniha je stejně jako dva předchozí díly Pána prstenů rozdělena na dvě dějové linie, na dvě knihy (pátou a šestou). Kniha pátá sleduje osud Gandalfa, Legolase, Gimliho,Smíška a Pipina, kteří se s vojskem Rohanu vydají na pomoc zemi Gondor, kde se má odehrát rozhodující bitva mezi Sarumanem a ostatním světem. Na pomoc přijedou ze severu hraničáři , Aragornovi příbuzní, kteří se s ním vydají přes Hory mrtvých, kteří jsou pod kletbou, kterou na ně kdysi uvalil Gondorský král, protože mu nepomohli v boji. Aragorn je vezme s sebou do Minas Tirith a jakožto budoucí král jim slíbí zrušení kletby. Gondor, do kterého zatím dorazili Gandalf se Smíškem, je obléhán mordorskými skřety. Když už to vypadá na porážku a správce města Denethor se chce zabít a zabít i svého syna Faramira, přijedou na pomoc rohanští a spousta posil z jihu pod vedením Aragorna. Minas Tirith je nakonec ubráněna, ale Denethor se zabijí. V bitvě zahyne také rohanský král a jeho neteř, sličná Éowyn, je zraněna. Zbylá vojska Rohanu a Gondoru se vydávají k Černé bráně do Mordoru. V tomto okamžiku začíná kniha šestá, která sleduje osudy Sama a Froda. Sam si myslel, že je Frodo mrtev, a proto jej opustil a šel s Prstenem dál sám. Ještě než se stačil od Froda vzdálit, objevily se dvě tlupy skřetů. Sam si navlékl prsten aby byl neviditelný, a tak zjistil, že Frodo není mrtev, ale jen uspán, a že ho skřeti táhnou do své věže. Sam se ho vydal zachránit. Dvě tlupy skřetů se mezi sebou nepohodly a vyvraždily se navzájem, takže měl Sam o to lehčí práci a Froda vysvobodil. Společně se v přestrojení za skřety vydali na poslední a nejnebezpečnější část cesty, o které byli oba přesvědčeni, že je v jejich životech úplně poslední, protože z Černé země nebylo návratu. Sílu jim dodávala povinnost splnit poslání a zachránit svět. Přes veškeré strasti, hlad a únavu se dostali až k Hoře osudu, do jejíž pukliny měli prsten vhodit. Když to však měl Frodo udělat, získal nad ním prsten veškerou moc a Frodo se ho nehodlal vzdát. Vtom se ale objevil Sméagol (Glum), ukousnul Frodovi prst s prstenem a spadl s ním do Hory osudu, což otřáslo samotnými základy Sauronovy říše a moci. Skřeti ztratili sílu, která je motivovala a muži ze západu je s pomocí orlů pobili a Gandalf se s orly vydal zachránit hobity. Celá válka tedy dopadla dobře a všichni se vrátili do svých domovů. Aragorn si vzal Arwen, dceru Elronda půlelfa, a stal se králem Gondoru, Faramir si vzal Éowyn, hobiti se vrátili do Kraje, který museli zachránit před nadvládou zlých velkých mužů, které tam po jejich odchodu poslal Saruman,a stali se z nich velice vážení a uznávaní hobiti. Sam Křepelka se oženil a nastěhoval se s Frodovým svolením do Dna pytle. Zničením hlavního Prstenu pohasla ale i síla ostatních kouzelných prstenů ve Středozemi, a tak všichni, kdo prsteny nosili, anebo žili pod silou jejich moci, museli odejít ze Středozemě skrz Šedé přístavy přes moře do země nesmrtelných, a tak se se Středozemí nadobro rozloučili všichni elfové, Elrond a jeho synové, Galadriel a její manžel, Bilbo, Frodo a Gandalf , a ve Středozemi, která byla nadále pod pevnou rukou gondorského krále Aragorna, po nich zůstaly jen pohádky o jejich skutcích. Děj knihy se odehrával v bájné neskutečné zemi Středozemi. Rozdvojené dějové linie se na konci příběhu opět sjednocují. Děj je i nadále řazen v rámci jednotlivých linií chronologicky. Jazyk byl použit spisovný s občasným úryvkem nespisovné skřetí řeči. Celá kniha byla, stejně jako dvě předchozí, pečlivě naplánována, aby všechny údaje seděly, a autor tak navodil jakousi atmosféru skutečnosti, jako by ona Středozemě skutečně existovala. Tuto atmosféru podnítil svými dodatky, které zahrnují celé dějiny Středozemě, jazyky a národy Středozemě, písma, rodokmeny hlavních i vedlejších hrdinů a bájných králů, které dohromady vytvářejí jakousi „Středozemskou mytologii“.
— 2 —
Třetí kniha série Pán prstenů (předchozí: Dvě věže)
Název originálu: The Return of the King (The Lord of the Rings)
Závěrečná část příběhu o kouzelném prstenu a osudech hobita Froda, v němž vítězí dobro nad zlem.
Síly dobra se spojují a vítězí po mnoha bitvách nad zlem. Hobit Frodo plní své poslání za pomoci svého sluhy a přítele Sama. Ale i mezi hobity se vloudilo zlo a stateční malí hrdinové se s ním nakonec přes všechna úskalí dokážou vypořádat.
Poslední díl z trilogie Pán prstenů. Jde v něm vlastně o poslední bitvu mezi dobrem a zlem. Kdo z nich zvítězí?
Gondor obléhají skřeti. Ve velké bitvě, v níž se na stranu dobra připojili i Rohanští a elfové, dobro zvítězí, ale zaznamená velké ztráty. Zemře i rohanský král Theodén. Aragorn a Gandalf s ostatním vojskem jedou k černé bráně. Tam mluví se Sauronovým poslem a tím získávají Frodovi se Samem čas, aby vhodili prsten do ohně. S ním tam padá i Glum.
Aragorn je korunován králem a všichni se vracejí do rodného kraje. Kraj hobitů je zpustošený, a tak musí vyhnat darebáky. Nakonec někteří odplouvají do nestárnoucí země.
— 3 —
KNIHA ŠESTÁ
KAPITOLA PRVNÍ
VĚŽ V CIRITH UNGOLU
Sam se s bolestí zvedl ze země. Chviličku uvažoval, kde to vlastně je, a pak se mu vrátila všechna bída a zoufalství. Byl v hluboké tmě před dolní branou skřetí pevnosti, její mosazné dveře byly zavřeny. Musel padnout omráčen, když se proti nim vrhl, ale jak dlouho tam ležel, to nevěděl. Tehdy ho spaloval oheň, zuřil a zoufal si, teď se třásl a bylo mu zima. Doplížil se ke dveřím a přitiskl k nim ucho.
Daleko uvnitř slyšel slabě pokřikovat skřety, ale brzy přestali nebo odešli z doslechu a všechno ztichlo. Hlava ho brněla a oči viděly ve tmě přízračná světélka, s námahou se však přinutil uklidnit se a myslet. Bylo aspoň jasné, že touto branou se do skřetí tvrze rozhodně nedostane, čekal by třeba kolik dní, než se otevře, a čekat nemohl: čas byl zoufale drahocenný. Už neměl pochybnosti, co je jeho povinností: musí vysvobodit svého pána nebo zahynout při pokusu.
„To zahynutí je mnohem pravděpodobnější a rozhodně bude mnohem snazší,“ řekl si zachmuřeně, když zastrkoval Žihadlo do pochvy a odvracel se od mosazné brány. Pomalu tápal potmě zpátky tunelem. Neodvažoval se použít elfího světla, cestou se snažil složit dohromady události od chvíle, kdy s Frodem odešli od Křižovatky. Uvažoval, kolik je asi hodin. Něco mezi dneškem a zítřkem, soudil, ale i o počtu dní ztratil všechen přehled. Byl v zemi temnoty, kde se dny světa zdály zapomenuté a kde byli zapomenuti všichni, kdo vstoupili.
„Jestlipak na nás vůbec myslí,“ řekl, „a co se tam s nimi se všemi děje?“ Neurčitě máchl rukou do vzduchu před sebe, ve skutečnosti byl však právě tváří k jihu, když se vracel do Odulina tunelu, ne k západu. Ve světě na západě se blížilo poledne čtrnáctého března podle krajového letopočtu a právě teď vedl Aragorn černé loďstvo z Pelargiru - a Smíšek jel s Rohiry Údolím kamenných vozů, zatímco v Minas Tirith se vzmáhaly plameny a Pipin sledoval, jak v Denethorových očích roste šílenství. Přesto se uprostřed všech starostí a obav myšlenky jejich přátel pořád obracely k Frodovi a Samovi. Nebyli zapomenuti. Byli však daleko, nikdo jim nemohl přispět a žádná myšlenka zatím nemohla přinést pomoc Samvědovi, Peckoslavovu synovi, byl dočista sám.
Nakonec se dostal zpátky ke kamenným dveřím skřetí chodby, a protože pořád nemohl najít západku nebo zámek, které je uzavíraly, přelezl jako předtím a tiše žuchl na zem. Pak se kradmě plížil k východu z Odulina tunelu, kde dosud v chladném vanutí vlály a houpaly se cáry její veliké sítě. Samovi se zdál vzduch po páchnoucí temnotě vzadu studený, ale když se ho nadechl, oživilo ho to. Okamžitě se vyplížil.
Všechno bylo zlověstně strnulé. Světlo bylo jako za soumraku, když končí tmavý den. Ohromné páry, jež vyvstávaly z Mordoru a proudily na západ, táhly nízko nad hlavou jako veliké vření oblak a kouře, osvětlené teď zespodu mračnou rudou září.
Sam vzhlédl ke skřetí věži a z jejích úzkých okének najednou vyhlédla světélka jako červená očka. Uvažoval, zda je to nějaké znamení. Vrátil se mu strach ze skřetů, na který ve svém vzteku a zoufalství na čas zapomněl. Jak se mu to jevilo, mohl se dát jen jednou cestou: jít dál a pokusit se najít hlavní vchod do té strašné věže, kolena však měl zesláblá a zjistil, že se třese. Odtrhl oči od věže a rohů rozsedliny před sebou, donutil neochotné nohy k poslušnosti a pomalu, s nataženýma ušima, zíraje do hustých stínů skal u cesty, se vracel po vlastních stopách. Minul místo, kde padl Frodo a kde pořád prodléval puch Oduly, a pokračoval dál nahoru, až opět stál přímo v rozsedlině, kde si nasadil Prsten a viděl procházet Šagratův oddíl.
Tam se zastavil a usedl. V tu chvíli se nemohl přimět jít dál. Cítil, že jakmile jednou přejde temeno průsmyku a udělá jediný opravdový krok dolů do země Mordor, ten krok bude neodvolatelný. Nikdy se nevrátí zpátky. Bez jasného záměru vytáhl Prsten a opět si jej nasadil. Okamžitě pocítil veliké břímě jeho váhy a opětovně cítil, jenže silněji a naléhavěji, zlobu Oka Mordoru, jež pátralo, sna…
