Celá e-kniha Pán prstenů 3 – Návrat krále ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Síly dobra se spojují a vítězí po mnoha bitvách nad zlem. Hobit Frodo plní své poslání za pomoci svého sluhy a přítele Sama. Ale i mezi hobity se vloudilo zlo a stateční malí hrdinové se s ním nakonec přes všechna úskalí dokážou vypořádat.
Obsah
Děj knihy se odehrává na konci Třetího věku ve Středozemi.
Ve Středozemi se vše chystá na blížící se válku. Aragorn odchází Stezkami mrtvých, aby získal muže, byť mrtvé, do svého vojska. I rohanští jezdci vyjíždí do Gondoru. Minas Tirith, hlavní město, je napadeno a jen těžce odolává mordorské přesile. Nakonec přece jen - díky pomoci Aragorna a Rohanských - zvítězí, ale tato výhra téměř nic neznamená. Kdyby se Sauronovi dostal do rukou Prsten, který má Frodo v Mordoru, vše by bylo ztraceno. Proto Aragorn s Gandalfem vyzývá Saurona k boji u Černé brány Mordoru, aby tak odlákal jeho oko od Froda. Jejich vojsko nemá proti Mordoru žádnou šanci, žádnou naději. Kapitáni Zapádu, jak se muži z Rohanu, Gondoru a okolních spojeneckých zemí nazývají, stojí vstříc velikému, ale beznadějnému konci. V tu chvíli se však přihodí něco nevídaného. Frodo díky nešikovnosti Gluma dokončí své poslání, Prsten je vhozen do nitra Hory osudu a Sauron Veliký, nebezpečný a mocný čaroděj, je poražen. Dobro konečně zvítězilo nad zlem.
Pak je Aragorn, Elendilův dědic, korunován za krále a šťastné dny Středozemě přicházejí.
Hobiti se vrací domů, ale musí ještě mnohé dokázat, neboť v Kraji je všechno vzhůru nohama.
A Gandalf? Ten též splnil své poslání, totiž svrhnout Saurona, a tak se všemi nositeli prstenů opouští Středozemi, včetně Bilba a Froda Pytlíka, hobity, kteří změnili svět.
— 1 —
Kniha je stejně jako dva předchozí díly Pána prstenů rozdělena na dvě dějové linie, na dvě knihy (pátou a šestou). Kniha pátá sleduje osud Gandalfa, Legolase, Gimliho,Smíška a Pipina, kteří se s vojskem Rohanu vydají na pomoc zemi Gondor, kde se má odehrát rozhodující bitva mezi Sarumanem a ostatním světem. Na pomoc přijedou ze severu hraničáři , Aragornovi příbuzní, kteří se s ním vydají přes Hory mrtvých, kteří jsou pod kletbou, kterou na ně kdysi uvalil Gondorský král, protože mu nepomohli v boji. Aragorn je vezme s sebou do Minas Tirith a jakožto budoucí král jim slíbí zrušení kletby. Gondor, do kterého zatím dorazili Gandalf se Smíškem, je obléhán mordorskými skřety. Když už to vypadá na porážku a správce města Denethor se chce zabít a zabít i svého syna Faramira, přijedou na pomoc rohanští a spousta posil z jihu pod vedením Aragorna. Minas Tirith je nakonec ubráněna, ale Denethor se zabijí. V bitvě zahyne také rohanský král a jeho neteř, sličná Éowyn, je zraněna. Zbylá vojska Rohanu a Gondoru se vydávají k Černé bráně do Mordoru. V tomto okamžiku začíná kniha šestá, která sleduje osudy Sama a Froda. Sam si myslel, že je Frodo mrtev, a proto jej opustil a šel s Prstenem dál sám. Ještě než se stačil od Froda vzdálit, objevily se dvě tlupy skřetů. Sam si navlékl prsten aby byl neviditelný, a tak zjistil, že Frodo není mrtev, ale jen uspán, a že ho skřeti táhnou do své věže. Sam se ho vydal zachránit. Dvě tlupy skřetů se mezi sebou nepohodly a vyvraždily se navzájem, takže měl Sam o to lehčí práci a Froda vysvobodil. Společně se v přestrojení za skřety vydali na poslední a nejnebezpečnější část cesty, o které byli oba přesvědčeni, že je v jejich životech úplně poslední, protože z Černé země nebylo návratu. Sílu jim dodávala povinnost splnit poslání a zachránit svět. Přes veškeré strasti, hlad a únavu se dostali až k Hoře osudu, do jejíž pukliny měli prsten vhodit. Když to však měl Frodo udělat, získal nad ním prsten veškerou moc a Frodo se ho nehodlal vzdát. Vtom se ale objevil Sméagol (Glum), ukousnul Frodovi prst s prstenem a spadl s ním do Hory osudu, což otřáslo samotnými základy Sauronovy říše a moci. Skřeti ztratili sílu, která je motivovala a muži ze západu je s pomocí orlů pobili a Gandalf se s orly vydal zachránit hobity. Celá válka tedy dopadla dobře a všichni se vrátili do svých domovů. Aragorn si vzal Arwen, dceru Elronda půlelfa, a stal se králem Gondoru, Faramir si vzal Éowyn, hobiti se vrátili do Kraje, který museli zachránit před nadvládou zlých velkých mužů, které tam po jejich odchodu poslal Saruman,a stali se z nich velice vážení a uznávaní hobiti. Sam Křepelka se oženil a nastěhoval se s Frodovým svolením do Dna pytle. Zničením hlavního Prstenu pohasla ale i síla ostatních kouzelných prstenů ve Středozemi, a tak všichni, kdo prsteny nosili, anebo žili pod silou jejich moci, museli odejít ze Středozemě skrz Šedé přístavy přes moře do země nesmrtelných, a tak se se Středozemí nadobro rozloučili všichni elfové, Elrond a jeho synové, Galadriel a její manžel, Bilbo, Frodo a Gandalf , a ve Středozemi, která byla nadále pod pevnou rukou gondorského krále Aragorna, po nich zůstaly jen pohádky o jejich skutcích. Děj knihy se odehrával v bájné neskutečné zemi Středozemi. Rozdvojené dějové linie se na konci příběhu opět sjednocují. Děj je i nadále řazen v rámci jednotlivých linií chronologicky. Jazyk byl použit spisovný s občasným úryvkem nespisovné skřetí řeči. Celá kniha byla, stejně jako dvě předchozí, pečlivě naplánována, aby všechny údaje seděly, a autor tak navodil jakousi atmosféru skutečnosti, jako by ona Středozemě skutečně existovala. Tuto atmosféru podnítil svými dodatky, které zahrnují celé dějiny Středozemě, jazyky a národy Středozemě, písma, rodokmeny hlavních i vedlejších hrdinů a bájných králů, které dohromady vytvářejí jakousi „Středozemskou mytologii“.
— 2 —
Třetí kniha série Pán prstenů (předchozí: Dvě věže)
Název originálu: The Return of the King (The Lord of the Rings)
Závěrečná část příběhu o kouzelném prstenu a osudech hobita Froda, v němž vítězí dobro nad zlem.
Síly dobra se spojují a vítězí po mnoha bitvách nad zlem. Hobit Frodo plní své poslání za pomoci svého sluhy a přítele Sama. Ale i mezi hobity se vloudilo zlo a stateční malí hrdinové se s ním nakonec přes všechna úskalí dokážou vypořádat.
Poslední díl z trilogie Pán prstenů. Jde v něm vlastně o poslední bitvu mezi dobrem a zlem. Kdo z nich zvítězí?
Gondor obléhají skřeti. Ve velké bitvě, v níž se na stranu dobra připojili i Rohanští a elfové, dobro zvítězí, ale zaznamená velké ztráty. Zemře i rohanský král Theodén. Aragorn a Gandalf s ostatním vojskem jedou k černé bráně. Tam mluví se Sauronovým poslem a tím získávají Frodovi se Samem čas, aby vhodili prsten do ohně. S ním tam padá i Glum.
Aragorn je korunován králem a všichni se vracejí do rodného kraje. Kraj hobitů je zpustošený, a tak musí vyhnat darebáky. Nakonec někteří odplouvají do nestárnoucí země.
— 3 —
KAPITOLA PÁTÁ
JÍZDA ROHANSKÝCH
Byla tma a Smíšek, který ležel na zemi zachumlaný v pokrývce, neviděl nic, ač byla noc dusná a bezvětrná, všude kolem lehce vzdychaly skryté stromy. Zvedl hlavu. Pak to uslyšel zas: zvuk jako tiché bubnování v lesnatých kopcích a předstupních hor. Tepání náhle ustávalo a pak zaznívalo opět jinde, jednou blíž, jednou dál. Uvažoval, jestli to slyšely i stráže.
Neviděl nikoho, ale věděl, že všude okolo něho jsou oddíly Rohirů. Cítil ve tmě koně a slyšel je, jak přešlapují a podupávají na půdě pokryté jehličím. Vojsko nocovalo v borových lesích, které obklopovaly maják Eilenach, vysoký kopec trčící z dlouhých hřebenů Drúadanského hvozdu, který ležel při velké silnici ve východním Anórienu.
I když byl Smíšek unavený, nemohl spát. Jel teď už čtyři dny a stále houstnoucí tma mu tížila srdce. Začínal se divit, proč byl tak dychtivý té cesty, když měl veškerou omluvu včetně příkazu svého pána, aby zůstal stranou. Byl také zvědav, jestli starý král ví, že neposlechl, a zlobí se. Snad ne. Zdálo se, že mezi Dernhelmem a Elfhelmem, který velel éoredu,v němž jeli, existuje nějaká dohoda. On i všichni jeho muži Smíška přehlíželi a dělali, že neslyší, když promluvil. Jako by byl prostě nějaký pytel, který Dernhelm veze. Ani Dernhelm ho nijak nepovzbuzoval, nikdy s nikým nemluvil. Smíšek se cítil malý, nechtěný a opuštěný. Nastal teď čas úzkosti a vojsko se octlo v nebezpečí. Zbýval jim sotva den cesty k vnějším zdem Minas Tirith, jež obtáčely příměstí. Dopředu byli vysláni vyzvědači. Někteří se nevrátili, jiní přispěchali zpátky a hlásili, že jim cestu zastoupilo nepřátelské vojsko. Utábořilo se na ní tři míle na západ od Amon Dînu a jisté množství mužů už vyráželo po silnici. Byli od sebe sotva devět mil. V kopcích a lesích u silnice obcházeli skřeti. Král s Éomerem drželi během nočních hlídek poradu.
Smíšek potřeboval někoho, s kým by si popovídal, a myslel na Pipina. To ho ale jen tím víc zneklidnilo. Smíšek zalitoval, že není urostlý Jezdec jako Éomer a nemůže zatroubit na roh nebo něco takového a tryskem se rozjet zachránit ho. Posadil se a naslouchal bubnům, které už zase tloukly, teď blíž. Vzápětí uslyšel tiché hlasy a spatřil, jak mezi stromy procházejí matné polozakryté lucerny. Muži v okolí se začínali nejistě pohybovat ve tmě.
Vynořila se vysoká postava, klopýtla o něho a prohodila cosi nelichotivého o kořenech stromů. Smíšek poznal hlas maršála Elfhelma.
„Já nejsem kořen, pane,“ řekl, „ani pytel, ale pohmožděný hobit. Nejmenší, co můžete udělat na omluvu, je, že mi řeknete, co se tu sběhlo.“
„Všechno, co v téhle čertovské tmě nezakoplo,“ odpověděl Elfhelm. „Ale pán vzkazuje, že se musíme připravit: může přijít rozkaz a okamžitě se hneme.“
„Takže nepřítel už jde?“ zeptal se Smíšek úzkostlivě. „Jsou to jejich bubny? Už jsem si myslel, že si je vymýšlím, když si jich nikdo nevšímal.“
„Ale ne,“ řekl Elfhelm, „nepřítel je na silnici, ne v kopcích. Slyšíš Wose, Divoké lidi z lesů, tak se domlouvají na dálku. Říká se, že ještě obcházejí Drúadanský hvozd. Přežili ze Starých časů, žije jich jen pár a tajně a jsou divocí a ostražití jako zvěř. Nechodí do války s Gondorem ani s Markou, ale teď je znepokojila ta tma a příchod skřetů: bojí se, aby se nevrátily Temné roky, a nebylo by divu. Buďme rádi, že nehoní nás, protože prý používají otrávené šípy a v lese se jim nikdo nevyrovná. Nabídli ale své služby Théodenovi. Zrovna teď vedli jednoho jejich pohlavára ke králi. Tamhle jdou světla. To jsem slyšel, ale nic víc. A teď musím plnit rozkazy svého pána. Sbalte se, pane Pytel!“ S tím zmizel ve stínech.
Smíškovi se nelíbily řeči o divokých lidech a otrávených střelách, ale i bez nich na něm ležel veliký děs. Čekání bylo nesnesitelné. Toužil vědět, co se bude dít. Vstal a zanedlouho se už ostražitě plížil za poslední lucernou, než se ztratila mezi stromy.
Vzápětí vyšel na prostranství, kde pod velikým stromem postavili králi stan. Z větve visela velká, shora zakrytá svítilna a vrhala dolů bledý …
