Celá e-kniha Pán prstenů 3 – Návrat krále ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Síly dobra se spojují a vítězí po mnoha bitvách nad zlem. Hobit Frodo plní své poslání za pomoci svého sluhy a přítele Sama. Ale i mezi hobity se vloudilo zlo a stateční malí hrdinové se s ním nakonec přes všechna úskalí dokážou vypořádat.
Obsah
Děj knihy se odehrává na konci Třetího věku ve Středozemi.
Ve Středozemi se vše chystá na blížící se válku. Aragorn odchází Stezkami mrtvých, aby získal muže, byť mrtvé, do svého vojska. I rohanští jezdci vyjíždí do Gondoru. Minas Tirith, hlavní město, je napadeno a jen těžce odolává mordorské přesile. Nakonec přece jen - díky pomoci Aragorna a Rohanských - zvítězí, ale tato výhra téměř nic neznamená. Kdyby se Sauronovi dostal do rukou Prsten, který má Frodo v Mordoru, vše by bylo ztraceno. Proto Aragorn s Gandalfem vyzývá Saurona k boji u Černé brány Mordoru, aby tak odlákal jeho oko od Froda. Jejich vojsko nemá proti Mordoru žádnou šanci, žádnou naději. Kapitáni Zapádu, jak se muži z Rohanu, Gondoru a okolních spojeneckých zemí nazývají, stojí vstříc velikému, ale beznadějnému konci. V tu chvíli se však přihodí něco nevídaného. Frodo díky nešikovnosti Gluma dokončí své poslání, Prsten je vhozen do nitra Hory osudu a Sauron Veliký, nebezpečný a mocný čaroděj, je poražen. Dobro konečně zvítězilo nad zlem.
Pak je Aragorn, Elendilův dědic, korunován za krále a šťastné dny Středozemě přicházejí.
Hobiti se vrací domů, ale musí ještě mnohé dokázat, neboť v Kraji je všechno vzhůru nohama.
A Gandalf? Ten též splnil své poslání, totiž svrhnout Saurona, a tak se všemi nositeli prstenů opouští Středozemi, včetně Bilba a Froda Pytlíka, hobity, kteří změnili svět.
— 1 —
Kniha je stejně jako dva předchozí díly Pána prstenů rozdělena na dvě dějové linie, na dvě knihy (pátou a šestou). Kniha pátá sleduje osud Gandalfa, Legolase, Gimliho,Smíška a Pipina, kteří se s vojskem Rohanu vydají na pomoc zemi Gondor, kde se má odehrát rozhodující bitva mezi Sarumanem a ostatním světem. Na pomoc přijedou ze severu hraničáři , Aragornovi příbuzní, kteří se s ním vydají přes Hory mrtvých, kteří jsou pod kletbou, kterou na ně kdysi uvalil Gondorský král, protože mu nepomohli v boji. Aragorn je vezme s sebou do Minas Tirith a jakožto budoucí král jim slíbí zrušení kletby. Gondor, do kterého zatím dorazili Gandalf se Smíškem, je obléhán mordorskými skřety. Když už to vypadá na porážku a správce města Denethor se chce zabít a zabít i svého syna Faramira, přijedou na pomoc rohanští a spousta posil z jihu pod vedením Aragorna. Minas Tirith je nakonec ubráněna, ale Denethor se zabijí. V bitvě zahyne také rohanský král a jeho neteř, sličná Éowyn, je zraněna. Zbylá vojska Rohanu a Gondoru se vydávají k Černé bráně do Mordoru. V tomto okamžiku začíná kniha šestá, která sleduje osudy Sama a Froda. Sam si myslel, že je Frodo mrtev, a proto jej opustil a šel s Prstenem dál sám. Ještě než se stačil od Froda vzdálit, objevily se dvě tlupy skřetů. Sam si navlékl prsten aby byl neviditelný, a tak zjistil, že Frodo není mrtev, ale jen uspán, a že ho skřeti táhnou do své věže. Sam se ho vydal zachránit. Dvě tlupy skřetů se mezi sebou nepohodly a vyvraždily se navzájem, takže měl Sam o to lehčí práci a Froda vysvobodil. Společně se v přestrojení za skřety vydali na poslední a nejnebezpečnější část cesty, o které byli oba přesvědčeni, že je v jejich životech úplně poslední, protože z Černé země nebylo návratu. Sílu jim dodávala povinnost splnit poslání a zachránit svět. Přes veškeré strasti, hlad a únavu se dostali až k Hoře osudu, do jejíž pukliny měli prsten vhodit. Když to však měl Frodo udělat, získal nad ním prsten veškerou moc a Frodo se ho nehodlal vzdát. Vtom se ale objevil Sméagol (Glum), ukousnul Frodovi prst s prstenem a spadl s ním do Hory osudu, což otřáslo samotnými základy Sauronovy říše a moci. Skřeti ztratili sílu, která je motivovala a muži ze západu je s pomocí orlů pobili a Gandalf se s orly vydal zachránit hobity. Celá válka tedy dopadla dobře a všichni se vrátili do svých domovů. Aragorn si vzal Arwen, dceru Elronda půlelfa, a stal se králem Gondoru, Faramir si vzal Éowyn, hobiti se vrátili do Kraje, který museli zachránit před nadvládou zlých velkých mužů, které tam po jejich odchodu poslal Saruman,a stali se z nich velice vážení a uznávaní hobiti. Sam Křepelka se oženil a nastěhoval se s Frodovým svolením do Dna pytle. Zničením hlavního Prstenu pohasla ale i síla ostatních kouzelných prstenů ve Středozemi, a tak všichni, kdo prsteny nosili, anebo žili pod silou jejich moci, museli odejít ze Středozemě skrz Šedé přístavy přes moře do země nesmrtelných, a tak se se Středozemí nadobro rozloučili všichni elfové, Elrond a jeho synové, Galadriel a její manžel, Bilbo, Frodo a Gandalf , a ve Středozemi, která byla nadále pod pevnou rukou gondorského krále Aragorna, po nich zůstaly jen pohádky o jejich skutcích. Děj knihy se odehrával v bájné neskutečné zemi Středozemi. Rozdvojené dějové linie se na konci příběhu opět sjednocují. Děj je i nadále řazen v rámci jednotlivých linií chronologicky. Jazyk byl použit spisovný s občasným úryvkem nespisovné skřetí řeči. Celá kniha byla, stejně jako dvě předchozí, pečlivě naplánována, aby všechny údaje seděly, a autor tak navodil jakousi atmosféru skutečnosti, jako by ona Středozemě skutečně existovala. Tuto atmosféru podnítil svými dodatky, které zahrnují celé dějiny Středozemě, jazyky a národy Středozemě, písma, rodokmeny hlavních i vedlejších hrdinů a bájných králů, které dohromady vytvářejí jakousi „Středozemskou mytologii“.
— 2 —
Třetí kniha série Pán prstenů (předchozí: Dvě věže)
Název originálu: The Return of the King (The Lord of the Rings)
Závěrečná část příběhu o kouzelném prstenu a osudech hobita Froda, v němž vítězí dobro nad zlem.
Síly dobra se spojují a vítězí po mnoha bitvách nad zlem. Hobit Frodo plní své poslání za pomoci svého sluhy a přítele Sama. Ale i mezi hobity se vloudilo zlo a stateční malí hrdinové se s ním nakonec přes všechna úskalí dokážou vypořádat.
Poslední díl z trilogie Pán prstenů. Jde v něm vlastně o poslední bitvu mezi dobrem a zlem. Kdo z nich zvítězí?
Gondor obléhají skřeti. Ve velké bitvě, v níž se na stranu dobra připojili i Rohanští a elfové, dobro zvítězí, ale zaznamená velké ztráty. Zemře i rohanský král Theodén. Aragorn a Gandalf s ostatním vojskem jedou k černé bráně. Tam mluví se Sauronovým poslem a tím získávají Frodovi se Samem čas, aby vhodili prsten do ohně. S ním tam padá i Glum.
Aragorn je korunován králem a všichni se vracejí do rodného kraje. Kraj hobitů je zpustošený, a tak musí vyhnat darebáky. Nakonec někteří odplouvají do nestárnoucí země.
— 3 —
KAPITOLA SEDMÁ
DOMŮ
Konečně obrátili hobiti tváře k domovu. Dychtili teď zase vidět Kraj, zprvu však jeli pomalu, protože Frodovi nebylo dobře. Když přijeli k Bruinenskému brodu, zastavil a nechtělo se mu vjet do proudu, a ostatní si všimli, že jeho oči jako by na chvíli neviděly ani je, ani okolí. Celý den mlčel. Bylo šestého října.
„Máš bolesti, Frodo?“ řekl tiše Gandalf, který mu jel po boku.
„Vlastně ano,“ řekl Frodo. „To rameno. Rána bolí a vzpomínka na tmu mě tíží. Je to dnes rok.“
„Je to zlé. Některé rány se nedají úplně vyléčit,“ řekl Gandalf.
„Bojím se, že s těmi mými to tak bude,“ řekl Frodo. „Nejde se doopravdy vrátit. Přijedu sice do Kraje, ale nebude mi připadat stejný, protože já nebudu stejný. Jsem raněn nožem, sosákem, zuby a dlouhým břemenem. Kde najdu odpočinek?“
Gandalf neodpověděl.
Během dalšího dne bolest a nevolnost pominuly a Frodo byl zase veselý, tak veselý, jako by si nepamatoval černý včerejšek. Potom ubíhala cesta dobře a dny rychle míjely, jeli totiž pohodlně a často otáleli v líbezné lesnaté krajině, kde listí v podzimním slunci rudlo a zlátlo. Posléze dojeli k Větrovu, blížil se večer a stín kopce ležel temně přes silnici. Frodo prosil, aby si pospíšili, a nechtěl se na kopec ani podívat, projel jeho stínem se sklopenou hlavou a s pláštěm těsně přitaženým k tělu. Tu noc se počasí změnilo a ze západu zavál vítr obtěžkaný deštěm. Dul hlasitě a studeně a žluté listí kroužilo ve vzduchu jako ptáci. Když dojeli do Hustolesa, větve byly už téměř holé a Hůrecký kopec jim halila veliká záclona deště.
Tak na sklonku bouřlivého a mokrého večera na konci října dojelo pět cestovatelů stoupající silnicí k Jižní bráně Hůrky. Brána byla zamčená, hustý déšť jim bil do tváří a na temnící obloze se proháněly nízké mraky, a srdce jim poněkud pokleslo, protože očekávali lepší uvítání.
Když dlouho volali, vyšel konečně vrátný a viděli, že nese pořádný klacek. Pohlédl na ně se strachem a podezřením, ale když viděl, že je to Gandalf a jeho společníci jsou hobiti, nehledě na nezvyklé oblečení, rozjasnil se a přivítal je.
„Pojďte dál!“ řekl a odemykal bránu. „Nebudeme si vykládat novinky tady v dešti a v zimě. Je to darebný večer. Ale starý Ječmen vás jistě uvítá u „Poníka“ a tam všechno uslyšíte.“
„A ty tam později uslyšíš všechno, co jsme říkali, a víc,“ zasmál se Gandalf. „Co je s Jindrou?“
Vrátný se zamračil. „Je pryč,“ řekl. „Ale radši se zeptejte Ječmínka. Dobrou noc!“
„Dobrou noc přejeme!“ řekli a projeli. Pak si všimli, že za živým plotem postavili u cesty dlouhý nízký barák, z něhož vyšla řada mužů a zírá na ně přes plot. Když dojeli k domku Vilíka Potměchutě, viděli, že živý plot je odraný a neudržovaný a okna jsou zatlučená.
„Myslíš, že jsi ho tím jabkem zabil, Same?“ řekl Pipin.
„To nedoufám, pane Pipine,“ řekl Sam. „Ale rád bych věděl, co se stalo s tím nešťastným poníkem. Mockrát jsem na něho myslel, když tam ti vlci tak vyli a vůbec.“
Konečně dojeli ke „Skákavému poníkovi“ a aspoň tam to vypadalo zvenčí stejně, za červenými záclonami bylo v dolních oknech světlo. Zazvonili, Nob přišel ke dveřím, otevřel na škvírku a vykoukl, a když je viděl stát pod lampou, překvapeně vykřikl:
„Pane Máselníku! Pane Máselníku! Vrátili se!“
„Jo? Já je naučím!“ ozval se Máselník a vyřítil se s klackem v ruce. Ale když viděl, o koho jde, zůstal stát a černý mrak na jeho tváři se proměnil v úžas a potěšení.
„Nobe, ty kudrnatej ňoumo!“ zvolal. „To nemůžeš staré přátele pořádně pojmenovat? Nemáš mě tak děsit v dnešních časech. No toto! A odkudpak jste přijeli? Vůbec jsem nečekal, že vás ještě někdy uvidím, to tedy ne, odejít do Divočiny s tím Chodcem a kolem tamti Černí. Ale jsem náramně rád, že vás vidím, a nikoho víc než Gandalfa. Pojďte dál! Pojďte dál! Stejné pokoje jako posledně? Jsou volné. Vlastně, dneska jsou volné skoro všecky pokoje, to vám nebudu tajit, protože na to stejně brzo přijdete. A uvidím, co se dá sehnat k večeři, hned to bude, ale chybí mi personál. Hej, Nobe, ty lenochode! Řekni …
