Celá e-kniha Pán prstenů 3 – Návrat krále ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Síly dobra se spojují a vítězí po mnoha bitvách nad zlem. Hobit Frodo plní své poslání za pomoci svého sluhy a přítele Sama. Ale i mezi hobity se vloudilo zlo a stateční malí hrdinové se s ním nakonec přes všechna úskalí dokážou vypořádat.
Obsah
Děj knihy se odehrává na konci Třetího věku ve Středozemi.
Ve Středozemi se vše chystá na blížící se válku. Aragorn odchází Stezkami mrtvých, aby získal muže, byť mrtvé, do svého vojska. I rohanští jezdci vyjíždí do Gondoru. Minas Tirith, hlavní město, je napadeno a jen těžce odolává mordorské přesile. Nakonec přece jen - díky pomoci Aragorna a Rohanských - zvítězí, ale tato výhra téměř nic neznamená. Kdyby se Sauronovi dostal do rukou Prsten, který má Frodo v Mordoru, vše by bylo ztraceno. Proto Aragorn s Gandalfem vyzývá Saurona k boji u Černé brány Mordoru, aby tak odlákal jeho oko od Froda. Jejich vojsko nemá proti Mordoru žádnou šanci, žádnou naději. Kapitáni Zapádu, jak se muži z Rohanu, Gondoru a okolních spojeneckých zemí nazývají, stojí vstříc velikému, ale beznadějnému konci. V tu chvíli se však přihodí něco nevídaného. Frodo díky nešikovnosti Gluma dokončí své poslání, Prsten je vhozen do nitra Hory osudu a Sauron Veliký, nebezpečný a mocný čaroděj, je poražen. Dobro konečně zvítězilo nad zlem.
Pak je Aragorn, Elendilův dědic, korunován za krále a šťastné dny Středozemě přicházejí.
Hobiti se vrací domů, ale musí ještě mnohé dokázat, neboť v Kraji je všechno vzhůru nohama.
A Gandalf? Ten též splnil své poslání, totiž svrhnout Saurona, a tak se všemi nositeli prstenů opouští Středozemi, včetně Bilba a Froda Pytlíka, hobity, kteří změnili svět.
— 1 —
Kniha je stejně jako dva předchozí díly Pána prstenů rozdělena na dvě dějové linie, na dvě knihy (pátou a šestou). Kniha pátá sleduje osud Gandalfa, Legolase, Gimliho,Smíška a Pipina, kteří se s vojskem Rohanu vydají na pomoc zemi Gondor, kde se má odehrát rozhodující bitva mezi Sarumanem a ostatním světem. Na pomoc přijedou ze severu hraničáři , Aragornovi příbuzní, kteří se s ním vydají přes Hory mrtvých, kteří jsou pod kletbou, kterou na ně kdysi uvalil Gondorský král, protože mu nepomohli v boji. Aragorn je vezme s sebou do Minas Tirith a jakožto budoucí král jim slíbí zrušení kletby. Gondor, do kterého zatím dorazili Gandalf se Smíškem, je obléhán mordorskými skřety. Když už to vypadá na porážku a správce města Denethor se chce zabít a zabít i svého syna Faramira, přijedou na pomoc rohanští a spousta posil z jihu pod vedením Aragorna. Minas Tirith je nakonec ubráněna, ale Denethor se zabijí. V bitvě zahyne také rohanský král a jeho neteř, sličná Éowyn, je zraněna. Zbylá vojska Rohanu a Gondoru se vydávají k Černé bráně do Mordoru. V tomto okamžiku začíná kniha šestá, která sleduje osudy Sama a Froda. Sam si myslel, že je Frodo mrtev, a proto jej opustil a šel s Prstenem dál sám. Ještě než se stačil od Froda vzdálit, objevily se dvě tlupy skřetů. Sam si navlékl prsten aby byl neviditelný, a tak zjistil, že Frodo není mrtev, ale jen uspán, a že ho skřeti táhnou do své věže. Sam se ho vydal zachránit. Dvě tlupy skřetů se mezi sebou nepohodly a vyvraždily se navzájem, takže měl Sam o to lehčí práci a Froda vysvobodil. Společně se v přestrojení za skřety vydali na poslední a nejnebezpečnější část cesty, o které byli oba přesvědčeni, že je v jejich životech úplně poslední, protože z Černé země nebylo návratu. Sílu jim dodávala povinnost splnit poslání a zachránit svět. Přes veškeré strasti, hlad a únavu se dostali až k Hoře osudu, do jejíž pukliny měli prsten vhodit. Když to však měl Frodo udělat, získal nad ním prsten veškerou moc a Frodo se ho nehodlal vzdát. Vtom se ale objevil Sméagol (Glum), ukousnul Frodovi prst s prstenem a spadl s ním do Hory osudu, což otřáslo samotnými základy Sauronovy říše a moci. Skřeti ztratili sílu, která je motivovala a muži ze západu je s pomocí orlů pobili a Gandalf se s orly vydal zachránit hobity. Celá válka tedy dopadla dobře a všichni se vrátili do svých domovů. Aragorn si vzal Arwen, dceru Elronda půlelfa, a stal se králem Gondoru, Faramir si vzal Éowyn, hobiti se vrátili do Kraje, který museli zachránit před nadvládou zlých velkých mužů, které tam po jejich odchodu poslal Saruman,a stali se z nich velice vážení a uznávaní hobiti. Sam Křepelka se oženil a nastěhoval se s Frodovým svolením do Dna pytle. Zničením hlavního Prstenu pohasla ale i síla ostatních kouzelných prstenů ve Středozemi, a tak všichni, kdo prsteny nosili, anebo žili pod silou jejich moci, museli odejít ze Středozemě skrz Šedé přístavy přes moře do země nesmrtelných, a tak se se Středozemí nadobro rozloučili všichni elfové, Elrond a jeho synové, Galadriel a její manžel, Bilbo, Frodo a Gandalf , a ve Středozemi, která byla nadále pod pevnou rukou gondorského krále Aragorna, po nich zůstaly jen pohádky o jejich skutcích. Děj knihy se odehrával v bájné neskutečné zemi Středozemi. Rozdvojené dějové linie se na konci příběhu opět sjednocují. Děj je i nadále řazen v rámci jednotlivých linií chronologicky. Jazyk byl použit spisovný s občasným úryvkem nespisovné skřetí řeči. Celá kniha byla, stejně jako dvě předchozí, pečlivě naplánována, aby všechny údaje seděly, a autor tak navodil jakousi atmosféru skutečnosti, jako by ona Středozemě skutečně existovala. Tuto atmosféru podnítil svými dodatky, které zahrnují celé dějiny Středozemě, jazyky a národy Středozemě, písma, rodokmeny hlavních i vedlejších hrdinů a bájných králů, které dohromady vytvářejí jakousi „Středozemskou mytologii“.
— 2 —
Třetí kniha série Pán prstenů (předchozí: Dvě věže)
Název originálu: The Return of the King (The Lord of the Rings)
Závěrečná část příběhu o kouzelném prstenu a osudech hobita Froda, v němž vítězí dobro nad zlem.
Síly dobra se spojují a vítězí po mnoha bitvách nad zlem. Hobit Frodo plní své poslání za pomoci svého sluhy a přítele Sama. Ale i mezi hobity se vloudilo zlo a stateční malí hrdinové se s ním nakonec přes všechna úskalí dokážou vypořádat.
Poslední díl z trilogie Pán prstenů. Jde v něm vlastně o poslední bitvu mezi dobrem a zlem. Kdo z nich zvítězí?
Gondor obléhají skřeti. Ve velké bitvě, v níž se na stranu dobra připojili i Rohanští a elfové, dobro zvítězí, ale zaznamená velké ztráty. Zemře i rohanský král Theodén. Aragorn a Gandalf s ostatním vojskem jedou k černé bráně. Tam mluví se Sauronovým poslem a tím získávají Frodovi se Samem čas, aby vhodili prsten do ohně. S ním tam padá i Glum.
Aragorn je korunován králem a všichni se vracejí do rodného kraje. Kraj hobitů je zpustošený, a tak musí vyhnat darebáky. Nakonec někteří odplouvají do nestárnoucí země.
— 3 —
KAPITOLA ŠESTÁ
BITVA NA PELENNORSKÝCH POLÍCH
Ten, kdo vedl útok na Gondor, však nebyl žádný skřetí náčelník nebo lupič. Tma se trhala příliš brzy, dříve, než stanovil jeho Pán, štěstěna ho v tu chvíli zrazovala a svět se obracel proti němu, vítězství mu klouzalo z ruky, právě když ji po něm vztáhl. Jeho paže však byla dlouhá. Dosud velel, vládl velikou mocí. Král, Prstenový přízrak, Pán nazgulů, měl mnohé zbraně. Opustil Bránu a zmizel.
Théoden, král Marky, dorazil k silnici od Brány k Řece a obrátil se k Městu, které už bylo sotva míli vzdáleno. Trochu zvolnil, pátraje po nových nepřátelích, jeho rytíři ho obklopili a Dernhelm byl mezi nimi. Vpředu, blíž k hradbám, Elfhelmovi muži mezi obléhacími stroji sekali, zabíjeli a zaháněli nepřítele do hořících jam. Téměř celá severní polovina Pelennoru byla zaplavena Jezdci a hořely tam tábory, skřeti prchali k Řece jako stáda před honáky a Rohirové jezdili sem a tam, kam se jim zachtělo. Ještě však neprolomili obklíčení, ještě nedobyli Bránu. Před ní stálo množství nepřátel a na druhé polovině pláně byly další, ještě neporazené voje. Na jih od silnice ležela hlavní síla Haradských a jejich jezdci se tam seskupili pod praporem svého náčelníka. Ten vzhlédl a v rostoucím světle spatřil, že králova zástava je daleko vpředu v bitvě a kolem ní jen hrstka mužů. Tu se ho zmocnila rudá zuřivost, hlasitě zakřičel, rozvinul svůj praporec s černým hadem na šarlatovém poli a vyjel proti bílému koni na zeleném s velkým houfem mužů, zakřivené šavle Jižanů vzlétly, jako když se zatřpytí hvězdy.
Pak si Théoden všiml jeho, a místo aby čekal na nápor, křikl na Bělohříváka a střemhlav se vrhl náčelníku vstříc. Veliký třesk provázel jejich setkání. Bílá zuřivost Seveřanů však měla palčivější žár a jejich rytíři s dlouhými ostrými kopími byli zručnější. Bylo jich méně, ale rozčísli Jižany jako ohnivý blesk hvozd. Nejhustší sečí jel Théoden, a kopí se mu rozštíplo, když srazil náčelníka. Vytasil meč a pobodl koně k praporci, ťal po tyči i po nosiči, a černý had klesl. Nato se všichni nepobití z jižanské jízdy obrátili a prchali pryč.
Ale co to? Uprostřed slávy náhle králův zlatý štít zmatněl. Nové jitro bylo smazáno z oblohy. Kolem krále padla tma. Koně se vzpínali a řičeli. Muži vyhození ze sedel se váleli po zemi.
„Ke mně! Ke mně!“ volal Théoden. „Vzhůru, Eorlovci! Nebojte se žádné tmy!“ Bělohřívák zdivočelý hrůzou však stál na zadních a bil do vzduchu a pak se s velikým zařičením zřítil na bok: prolétla jím černá střela. Král padl pod něho.
Veliký stín klesal jako padající mrak. A hle: byl to okřídlený tvor. Jestliže pták, tedy větší než všichni ostatní ptáci, byl holý, bez brků a bez per a jeho obrovité letky byly jako kožní blány mezi rohovitými prsty, zapáchal. Snad to byl nějaký z tvorů staršího světa, jehož rod se zdržoval v zapomenutých horách pod studeným svitem měsíce, přežil svou dobu a v ohyzdném hnízdě zplodil toto poslední, pozdní pokolení propadlé zlu. A Temný pán jej vzal a pěstoval jej na dravčích pokrmech, až přerostl všechny ostatní létavé tvory, a dal jej svému služebníku jako oře. Snášel se dolů, pak složil prstnaté blány, zakrákal a usadil se na Bělohřívákově těle, zaryl do něho drápy a ohnul dlouhý holý krk.
Seděla na něm obrovitá postava, hrozivá v černém plášti. Měla ocelovou korunu, ale mezi okrajem a hávem nebylo vidět nic než smrtící lesk očí. Pán nazgulů, vrátil se do vzduchu, než přešla tma, povolal svého oře, a teď přicházel znovu, přinášel zkázu, obracel naději v zoufalství a vítězství ve smrt. Třímal veliký černý palcát.
Théoden však nebyl zcela opuštěn. Rytíři jeho domu leželi kolem pobiti nebo je splašení koně unášeli daleko do pole. Přesto tu jeden stál: mladičký Dernhelm, nebojácný ve své věrnosti, plakal, neboť miloval krále jako otce. Přes celý útok zůstal Smíšek za ním nezraněn, dokud nepřišel Stín, potom je Větroplach ve své hrůze shodil a zdivočele teď běhal po pláni. Smíšek lezl po čtyřech jako omámené zvíře a ležel na něm takový děs, že byl sle…
