Celá e-kniha Pán prstenů 3 – Návrat krále ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Síly dobra se spojují a vítězí po mnoha bitvách nad zlem. Hobit Frodo plní své poslání za pomoci svého sluhy a přítele Sama. Ale i mezi hobity se vloudilo zlo a stateční malí hrdinové se s ním nakonec přes všechna úskalí dokážou vypořádat.
Obsah
Děj knihy se odehrává na konci Třetího věku ve Středozemi.
Ve Středozemi se vše chystá na blížící se válku. Aragorn odchází Stezkami mrtvých, aby získal muže, byť mrtvé, do svého vojska. I rohanští jezdci vyjíždí do Gondoru. Minas Tirith, hlavní město, je napadeno a jen těžce odolává mordorské přesile. Nakonec přece jen - díky pomoci Aragorna a Rohanských - zvítězí, ale tato výhra téměř nic neznamená. Kdyby se Sauronovi dostal do rukou Prsten, který má Frodo v Mordoru, vše by bylo ztraceno. Proto Aragorn s Gandalfem vyzývá Saurona k boji u Černé brány Mordoru, aby tak odlákal jeho oko od Froda. Jejich vojsko nemá proti Mordoru žádnou šanci, žádnou naději. Kapitáni Zapádu, jak se muži z Rohanu, Gondoru a okolních spojeneckých zemí nazývají, stojí vstříc velikému, ale beznadějnému konci. V tu chvíli se však přihodí něco nevídaného. Frodo díky nešikovnosti Gluma dokončí své poslání, Prsten je vhozen do nitra Hory osudu a Sauron Veliký, nebezpečný a mocný čaroděj, je poražen. Dobro konečně zvítězilo nad zlem.
Pak je Aragorn, Elendilův dědic, korunován za krále a šťastné dny Středozemě přicházejí.
Hobiti se vrací domů, ale musí ještě mnohé dokázat, neboť v Kraji je všechno vzhůru nohama.
A Gandalf? Ten též splnil své poslání, totiž svrhnout Saurona, a tak se všemi nositeli prstenů opouští Středozemi, včetně Bilba a Froda Pytlíka, hobity, kteří změnili svět.
— 1 —
Kniha je stejně jako dva předchozí díly Pána prstenů rozdělena na dvě dějové linie, na dvě knihy (pátou a šestou). Kniha pátá sleduje osud Gandalfa, Legolase, Gimliho,Smíška a Pipina, kteří se s vojskem Rohanu vydají na pomoc zemi Gondor, kde se má odehrát rozhodující bitva mezi Sarumanem a ostatním světem. Na pomoc přijedou ze severu hraničáři , Aragornovi příbuzní, kteří se s ním vydají přes Hory mrtvých, kteří jsou pod kletbou, kterou na ně kdysi uvalil Gondorský král, protože mu nepomohli v boji. Aragorn je vezme s sebou do Minas Tirith a jakožto budoucí král jim slíbí zrušení kletby. Gondor, do kterého zatím dorazili Gandalf se Smíškem, je obléhán mordorskými skřety. Když už to vypadá na porážku a správce města Denethor se chce zabít a zabít i svého syna Faramira, přijedou na pomoc rohanští a spousta posil z jihu pod vedením Aragorna. Minas Tirith je nakonec ubráněna, ale Denethor se zabijí. V bitvě zahyne také rohanský král a jeho neteř, sličná Éowyn, je zraněna. Zbylá vojska Rohanu a Gondoru se vydávají k Černé bráně do Mordoru. V tomto okamžiku začíná kniha šestá, která sleduje osudy Sama a Froda. Sam si myslel, že je Frodo mrtev, a proto jej opustil a šel s Prstenem dál sám. Ještě než se stačil od Froda vzdálit, objevily se dvě tlupy skřetů. Sam si navlékl prsten aby byl neviditelný, a tak zjistil, že Frodo není mrtev, ale jen uspán, a že ho skřeti táhnou do své věže. Sam se ho vydal zachránit. Dvě tlupy skřetů se mezi sebou nepohodly a vyvraždily se navzájem, takže měl Sam o to lehčí práci a Froda vysvobodil. Společně se v přestrojení za skřety vydali na poslední a nejnebezpečnější část cesty, o které byli oba přesvědčeni, že je v jejich životech úplně poslední, protože z Černé země nebylo návratu. Sílu jim dodávala povinnost splnit poslání a zachránit svět. Přes veškeré strasti, hlad a únavu se dostali až k Hoře osudu, do jejíž pukliny měli prsten vhodit. Když to však měl Frodo udělat, získal nad ním prsten veškerou moc a Frodo se ho nehodlal vzdát. Vtom se ale objevil Sméagol (Glum), ukousnul Frodovi prst s prstenem a spadl s ním do Hory osudu, což otřáslo samotnými základy Sauronovy říše a moci. Skřeti ztratili sílu, která je motivovala a muži ze západu je s pomocí orlů pobili a Gandalf se s orly vydal zachránit hobity. Celá válka tedy dopadla dobře a všichni se vrátili do svých domovů. Aragorn si vzal Arwen, dceru Elronda půlelfa, a stal se králem Gondoru, Faramir si vzal Éowyn, hobiti se vrátili do Kraje, který museli zachránit před nadvládou zlých velkých mužů, které tam po jejich odchodu poslal Saruman,a stali se z nich velice vážení a uznávaní hobiti. Sam Křepelka se oženil a nastěhoval se s Frodovým svolením do Dna pytle. Zničením hlavního Prstenu pohasla ale i síla ostatních kouzelných prstenů ve Středozemi, a tak všichni, kdo prsteny nosili, anebo žili pod silou jejich moci, museli odejít ze Středozemě skrz Šedé přístavy přes moře do země nesmrtelných, a tak se se Středozemí nadobro rozloučili všichni elfové, Elrond a jeho synové, Galadriel a její manžel, Bilbo, Frodo a Gandalf , a ve Středozemi, která byla nadále pod pevnou rukou gondorského krále Aragorna, po nich zůstaly jen pohádky o jejich skutcích. Děj knihy se odehrával v bájné neskutečné zemi Středozemi. Rozdvojené dějové linie se na konci příběhu opět sjednocují. Děj je i nadále řazen v rámci jednotlivých linií chronologicky. Jazyk byl použit spisovný s občasným úryvkem nespisovné skřetí řeči. Celá kniha byla, stejně jako dvě předchozí, pečlivě naplánována, aby všechny údaje seděly, a autor tak navodil jakousi atmosféru skutečnosti, jako by ona Středozemě skutečně existovala. Tuto atmosféru podnítil svými dodatky, které zahrnují celé dějiny Středozemě, jazyky a národy Středozemě, písma, rodokmeny hlavních i vedlejších hrdinů a bájných králů, které dohromady vytvářejí jakousi „Středozemskou mytologii“.
— 2 —
Třetí kniha série Pán prstenů (předchozí: Dvě věže)
Název originálu: The Return of the King (The Lord of the Rings)
Závěrečná část příběhu o kouzelném prstenu a osudech hobita Froda, v němž vítězí dobro nad zlem.
Síly dobra se spojují a vítězí po mnoha bitvách nad zlem. Hobit Frodo plní své poslání za pomoci svého sluhy a přítele Sama. Ale i mezi hobity se vloudilo zlo a stateční malí hrdinové se s ním nakonec přes všechna úskalí dokážou vypořádat.
Poslední díl z trilogie Pán prstenů. Jde v něm vlastně o poslední bitvu mezi dobrem a zlem. Kdo z nich zvítězí?
Gondor obléhají skřeti. Ve velké bitvě, v níž se na stranu dobra připojili i Rohanští a elfové, dobro zvítězí, ale zaznamená velké ztráty. Zemře i rohanský král Theodén. Aragorn a Gandalf s ostatním vojskem jedou k černé bráně. Tam mluví se Sauronovým poslem a tím získávají Frodovi se Samem čas, aby vhodili prsten do ohně. S ním tam padá i Glum.
Aragorn je korunován králem a všichni se vracejí do rodného kraje. Kraj hobitů je zpustošený, a tak musí vyhnat darebáky. Nakonec někteří odplouvají do nestárnoucí země.
— 3 —
KNIHA PÁTÁ
KAPITOLA PRVNÍ
MINAS TIRITH
Pipin vyhlížel pod ochranou Gandalfova pláště. Přemýšlel, jestli bdí, nebo pořád ještě spí tím rychlým, pohyblivým snem, který ho zahaloval už tak dlouho, od chvíle, kdy začala jejich velká jízda. Temný svět se hnal kolem a vítr mu hlasitě zpíval v uších. Neviděl nic než otáčení hvězd a daleko po pravici obrovité stíny proti obloze, kde ubíhaly hory Jihu. V polodřímotě se pokoušel počítat čas a úseky jejich cesty, jeho paměť však byla ospalá a nejistá.
Nejprve byla ta jízda strašlivou rychlostí bez zastávky. Na úsvitu viděl bledý třpyt zlata a pak přijeli do mlčícího města a k velikému prázdnému domu na kopci. A sotva byli pod střechou, opět přelétl okřídlený stín a muži se krčili strachem. Gandalf ho však konejšivě oslovil. Potom spal v koutku, unavený, ale neklidný, a matně si uvědomoval, že přicházejí, odcházejí a rozmlouvají nějací muži a Gandalf dává příkazy. A potom zase jeli dál, jeli nocí. To byla druhá, ne, třetí noc od chvíle, kdy se podíval do Kamene. A s tou ošklivou vzpomínkou se nadobro probudil, zachvěl se a hluk větru byl náhle plný hrozivých hlasů.
Na obloze vzplanulo světlo, žlutý oheň za temnými hradbami. Pipin se přikrčil zpátky, na chviličku pln strachu, a ptal se, do jaké strašné země ho Gandalf unáší. Protřel si oči a pak viděl, že to měsíc vstává ze stínů na východě, téměř v úplňku. Noc byla tedy ještě mladá a temná cesta měla trvat ještě dlouhé hodiny. Zavrtěl se a promluvil.
„Kde jsme, Gandalfe?“ zeptal se.
„V Gondorské říši,“ odvětil čaroděj. „Ještě projíždíme zemí Anórien.“
Chvíli bylo zase ticho. Pak: „Co je to?“ vykřikl náhle Pipin a sevřel Gandalfův plášť. „Koukejte! Oheň, rudý oheň! Jsou tady v zemi draci? Podívejte, támhle je další!“
V odpověď Gandalf hlasitě zvolal ke svému koni: „Běž, Stínovlasi! Musíme si pospíšit. Čas se krátí. Podívej! Gondorské majáky svítí, volají o pomoc. Válka už vzplála. Vidíš, na Amon Dinu je oheň a plamen na Eilenachu, a tam ubíhají na západ Nardol, Erelas, Minrimmon, Calenhad a Halifirien na rohanském pomezí.“
Stínovlas však zkrátil krok, zpomalil chůzi, pak zvedl hlavu a zaržál. A ze tmy se ozvalo ržání jiných koní v odpověď, vzápětí bylo slyšet dusot kopyt a kolem se mihli tři jezdci, přelétli jako přízraky při měsíčním světle, a zmizeli na západ. Tu se Stínovlas opět vzchopil a odskočil a noc se přes něj přelila jako burácející vichr.
Na Pipina opět přišla ospalost a příliš nevnímal, že mu Gandalf vypráví o gondorských obyčejích a o tom, jak Pán Města dal postavit majáky na vrcholcích vybíhajících kopců po obou stranách velikého pohoří a jak na těchto místech udržuje stanice, kde jsou stále připraveni čerství koně, aby nesli jeho jízdní posly na sever do Rohanu nebo na jih do Belfalasu. „Už dávno nesvítily majáky Severu,“ řekl, „a za dávných časů jich Gondoru nebylo třeba, vždyť měli Sedm kamenů.“ Pipin se neklidně zavrtěl.
„Spi zas a neboj se!“ řekl Gandalf. „Vždyť nejedeš jako Frodo do Mordoru, ale do Minas Tirith a tam budeš tak bezpečný, jak je v téhle době možno. Když padne Gondor nebo přijdeme o Prsten, potom Kraj nebude žádné útočiště.“
„To mě moc neutěšujete,“ řekl Pipin, přesto mu spánek zavřel víčka. Poslední, nač si vzpomínal, než upadl do hlubokého snu, byl záblesk vysokých bílých štítů, jež se ve světle měsíce odcházejícího na západ třpytily jako plovoucí ostrovy. Uvažoval, kde je asi Frodo a jestli už je v Mordoru nebo zda je mrtev, nevěděl, že Frodo se zdáli dívá na týž měsíc, jak zapadá nad Gondorem před příchodem dne.
Pipina probudily hlasy. Přeletěl další den ukrývání a další noc putování. Šeřilo se, blížil se opět studený úsvit a kolem byly mrazivé šedé mlhy. Stínovlas stál, pot na něm kouřil, hlavu však nesl pyšně a nejevil žádné známky únavy. Vedle něj stálo mnoho urostlých mužů v těžkých pláštích a za nimi mlhou prosvítala kamenná zeď. Zdála se zčásti zhroucená, ale ještě za noci tu bylo slyšet hluk chvatné práce: bušení kladiv, řinčení zednických lžic a vrzání koleček. Tu a tam m…
