XIII.
Svatba proběhla skvěle. Paní i panny si kolektivně poplakaly. Obřad vedl Herwig, sice bývalý, ale přesto král. Vesemir z Kaer Morhen a Nenneke vystupovali jako rodiče snoubenců, Triss Ranuncul a Eskel jako svědci. Galahad doprovázel Ciri a Ciri se červenala jako pivoňka.
Ti, kdo měli meče, utvořili špalír. Marigoldovi kamarádi brnkali na loutny, hudli na housle a zpívali píseň složenou přímo pro tuto příležitost, přičemž s refrénem jim pomáhaly rusovlasé Freixenetovy dcery a siréna Sh'eenaz, široko daleko známá svým krásným hlasem. Marigold pronesl řeč, popřál novomanželům mnoho štěstí, úspěchů a nade vše vydařenou svatební noc, za což se mu Yennefer odměnila kopancem do kotníku.
Potom se všichni vrhli do trůnního sálu a oblehli stoly. Do čela usedla Yennefer s Geraltem, ruce ještě svázané svatební šerpou. Usmívali se a odpovídali na přípitky a přání.
Hosté, kteří se vyřvali a vyřádili předešlou noc, se veselili rozvážně a disciplinovaně - a během podivuhodně dlouhé doby se nikomu nepovedlo opít se. Nečekanou výjimkou byl Jarre Jednoruký, který přebral, když nedokázal snést pohled na Ciri hořící ruměncem pod Galahadovými sladkými pohledy. Nikdo ani nezmizel, nepočítaje Kashku, kterou zakrátko nalezli pod stolem, kde spala na psu.
Přízrakům hradu Rozrog musely bohatě stačit zkušenosti z předcházející noci, protože nevykazovali známek života. Výjimku tvořil pouze kostlivec ověšený zbytky rubáše, který se znenadání zvedl za Aglovalovými, Myšilovovými a Freixenetovými zády. Kníže, baron i druid však byli tak hluboce vtaženi do diskuze o politice, že si zjevení ani nevšimli. Kostlivec se kvůli tomuto nedostatku pozornosti velice rozčílil, přesunul se kolem stolu a zacvakal zuby na Triss Ranuncul. Čarodějka, něžně přitulená k paži Eskela z Kaer Morhen, zvedla půvabnou ručku a luskla prsty. O kosti se postarali psi.
"Ať vás Velká Melitele zahrne svou přízní a požehnáním, milovaní." Nenneke políbila Yennefer a cinkla pohárem o Geraltův kalich. "Trvalo vám to ale zatraceně dlouho. No, teď už jste svoji. Mám z toho ohromnou radost a doufám, že si z vás Ciri vezme příklad a pokud si někoho najde, nebude s tím dlouho otálet."
"Mám dojem," kývl Geralt směrem na Galahada, zahleděného do zaklínačky, "že si už někoho našla."
"Mluvíš o tom podivínovi?" užasla kněžka. "Ó ne. Z toho nic nebude. Prohlédl sis ho? Ne? Tak se dívej, co dělá. Naoko se dvoří Ciri, ale přitom neustále prohlíží a ohmatává všechny poháry na stole. Musíš uznat, že to není tak úplně normální chování. Divím se té dívce, že na něho kouká jako na obrázek. Jarre, to je něco jiného. To je rozumný, zdvořilý..."
"Tvůj rozumný a zdvořilý Jarre právě padl pod stůl," přerušila ji Yennefer. "A teď už dost, Nenneke. Ciri jde k nám."
Plavovlasá zaklínačka usedla na Herwigem uvolněnou židli a přitulila se k čarodějce.
"Odjíždím," řekla tiše.
"Já vím, dcerko."
"Galahad.... Galahad pojede se mnou. Nevím proč. Ale přece mu v tom nemůžu bránit, že?"
"Jistě, Geralte!" Yennefer upřela na svého muže oči planoucí teplým fialkovým světlem. "Běž se projít kolem stolů a trochu si popovídat s hosty. Můžeš si i něco vypít. Jeden pohár. Malý. Chtěla bych si tady s dcerou promluvil jako žena se ženou."
Geralt vzdychl.
Zábava u stolu byla čím dál veselejší. Marigoldovi kumpáni zpívali takové písničky, až to Annice, Caldemeynové dceři vhánělo krev do tváří. Silně podnapilý drak Villentretenmerth objímal ještě opilejšího dopplera Tellica a přesvědčoval ho, že proměna v knížete Aglovala s úmyslem zastoupit ho v posteli krásné sirény Sh'eenaz, by nebyl příliš přátelský čin.
Freixenetovy rusovlasé dcery mohly vyskočit z kůže, aby se zalíbily královským poslům, a královští poslové se snažili seč mohli, aby zaimponovali dryádám, což svým způsobem připomínalo panoptikum. Yarpen Zigrin, popotahující skobovitým nosem, vysvětloval Chireadanovi, že si jako dítě přál stát se elfem. Myšilov řval, že vláda padne, a Agloval mu oponoval. Nikdo nevěděl, o kterou vládu se jedná. Herwig vypr…
