Celá e-kniha Vládci stínů ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
VI.
Ta země se nazývala Avernus a shromáždění vojáci nevypadali tak docela jako lidé. Prohlédl jsem si je následujícího jitra, když jsem šel za Bleysem. Všichni měřili něco kolem sedmi stop, měli velmi rudou kůži, málo vlasů, kočičí oči a šestiprsté ruce i nohy. Většinou měli na sobě obleky šedé či modré barvy, lehké jak z hedvábí, ale byl to nějaký jiný materiál. Každý nesl dvě krátké, na konci zahnuté šavle. Měli špičaté uši a na prstech drápy.
Podnebí bylo teplé, barvy úžasné a každý si tu myslel, že jsme bozi.
Bleys objevil místo, kde měli bohy – bratry, kteří vypadali jako my a měli podobné problémy. V jejich pověstech se pravidelně objevoval zlý bratr, který se chtěl chopit moci a pokoušel se ovládnout své dobré bratry. A samozřejmě také měli legendu o Apokalypse, kdy budou povoláni, aby se postavili na stranu těch dobrých bratrů, kteří přežijí.
Pravou ruku jsem měl zavěšenou na černé pásce a prohlížel si ty, kteří měli zemřít.
Stál jsem před jedním vojákem a vzhlédl k němu. „Víš, kdo je to Erik?“ zeptal jsem se ho.
„Vládce zla,“ odpověděl.
„Velmi dobře,“ přitakal jsem a šel dál.
Bleys tu tedy měl standardní kanónenfutr.
„Jak je velká ta tvoje armáda?“
„Asi tak padesát tisíc mužů.“ odpověděl.
„Smekám před těmi, kteří se chystají vše obětovat,“ řekl jsem mu, „ale s padesáti tisíci Amber nedobydeš, ani kdyby se ti podařilo je všechny beze ztrát dostat pod Kolvir, a s tím nepočítej. Přece nejseš takovej hlupák, aby sis myslel, že můžeš tyhle chcípáčky, s jejich šavličkama na hraní; postavit proti nesmrtelnému městu.“
„Já vím,“ řekl, „ale to není všechno, co mám.“
„Budeš potřebovat mnohem víc.“
„A co bys řekl třem flotilám, které jsou o polovinu větší, než ty Cainovy a Gérardovy dohromady? Neboj se, já si poradím.“
„Je to stále málo,“ namítl jsem, „sotva jsi začal.“
„Já vím. Pořád to ještě dávám dohromady.“
„No dobře, bude líp, když toho dáme dohromady mnohem víc. Erik bude sedět na Amberu a bude nás zabíjet za pochodu mezi stíny. A když se konečně zbývající jednotky dostanou k úpatí Kolviru, zdecimuje nás tam. A pak výstup na Amber. Kolik stovek nás tak asi zbyde, než se dostaneme do města, co myslíš? Tak akorát, aby nás Erik v pěti minutách vyřídil, aniž by ho to něco stálo. Je-li tohle všechno, co máš, pak se bojím, že tahle výprava nedopadne dobře.“
„Erik vyhlásil, že se nechá korunovat za tři měsíce. Do té doby mohu svou armádu přinejmenším ztrojnásobit. Jsou tu další světy, jako je tento, a já do nich proniknu. Shromáždím tak obrovskou armádu ke svaté válce, jaká ještě nikdy na Amber neútočila.“
„A Erik bude mít ten samý čas na posílení své obrany. Já nevím, Bleysi… je to skoro sebevražda. Neznal jsem celkovou situaci, když jsem sem přišel…“
„A co jsi přinesl ty? Nic! Kdysi jsi snad velel vojsku. Kde ho máš?“
Odvrátil jsem se od něho.
„Už ho nemám,“ odpověděl jsem. „To vím jistě.“
„A nemohl bys najít stín svého stínu?“
„Nezlob se, ale nechci to zkoušet.“
„Tak k čemu mi jseš vlastně dobrej?“
„Jestli to je všechno, o co ti jde, jestli mě tu chceš jen proto, abys měl víc mrtvol – tak bude lepší, když odejdu.“
„Počkej,“ vykřikl, „nemyslel jsem to tak. Nechci přijít o tvé rady, když už nic jinýho. Neodcházej, prosím tě. Omluvím se ti, jestli chceš.“
„To je dobrý,“ řekl jsem, protože jsem věděl, co taková omluva pro prince z Amberu znamená. „Zůstanu. Myslím, že ti můžu pomoci.“
„To jsem rád.“ uklidnil se a poplácal mě po zdravém rameni.
„A seženu ti další vojáky,“ doplnil jsem, „neměj strach.“
Sehnal jsem je.
Procházel jsem mezi stíny a objevil rasu tmavých huňatých bytostí s vystouplými čelistmi a velkými zuby. Dost se podobali lidem, byli inteligentní asi jako školáci – promiňte, děti, chtěl jsem jen říct, že byli horliví, oddaní, počestní a snadno se nechali zblbnout takovejma parchantama jako jsem já nebo můj bratr. Připadal jsem si jako jejich vyvolený diskžokej.
Našlo se asi sto tisíc těch, kteří nás uctívali do té míry, že byli ochotni chopit se zbraní.
Na Bleyse to udělalo ve…
