III.
"Jmenuji se Falwick, hrabě Moen. A toto je rytíř Tailles z Dorndalu."
Geralt se, hledě na rytíře, nedbale uklonil. Oba byli ve zbroji a v karmínových pláštích se znakem bílé růže na levém rameni. Poněkud se podivil, protože v okolí, pokud věděl, nebyla žádná komenda řádu.
Na pohled mírně a klidně se usmívající Nenneke postřehla jeho údiv.
"Tito urození pánové," vysvětlovala, když si pohodlně sedla do svého trůnu připomínajícího křesla, ‚jsou ve službách milostivého vládce této země vévody Herewarda."
"Knížete," opravil ji důrazně Tailles, mladší z obou rytířů, vpíjeje se do kněžky pohledem svých bledě modrých očí, v nichž se zračilo nepřátelství. "Knížete Herewarda."
"Nepřeme se o názvoslovné jemnůstky," pousmála se Nenneke potměšile. "Za mých časů se knížecím titulem směli pyšnit pouze ti, kdož byli blízce spřízněni s královskou krví. Ale dnes to, zdá se, příliš neznamená. Vraťme se k představování a vyjasnění cíle návštěvy rytířů Bílé Růže v mé skromné svatyni. Měl bys, Geralte, vědět, že kapitula právě vyvíjí u Herewarda snahu o nadání pro řád, a proto mnozí z rytířů Růže vstoupili do vévodských služeb. A nemálo zdejších mladých mužů, jakož i tento rytíř Tailles, složilo slib a přijalo rudý plášť, v němž vyhlížejí tak okázale."
"Jaká Čest," zaklínač se uklonil stejně ledabyle jako předtím.
"Pochybuji," pronesla kněžka chladně. "Oni sem nepřijeli vzdávat ti čest."
Právě naopak. Přišli s požadavkem, abys odtud co nejdřív zmizel. Řečeno stručně a jasně, přišli tě vyhnat. Považuješ to za čest? Já ne. Já to považuji za urážku."
"Urození rytíři se, myslím, namáhali bezdůvodně:' pokrčil Geralt rameny. "Nemám v úmyslu se zde usídlit. Odjedu odtud sám bez zbytečného naléhání a pohánění, a to již brzy..."
"Okamžitě," vyštěkl Tailles. "Bez žádného zdržování. Kníže přikazuje..."
"Na území této svatyně rozkazy vydávám já," přerušila ho Nenneke mrazivým, panovačným hlasem. "Obvykle se snažím. aby mé příkazy nebyly v přílišném rozporu s Herewardovou politikou. Je-li ta politika logická a smysluplná. V tomto konkrétním případě je iracionální, nebudu ji tedy brát vážněji než si zasluhuje. Geralt z Rivie je mým hostem, pánové. Jeho přítomnost v mé svatyni je mi milá. A proto Geralt z Rivie v mé svatyni zůstane tak dlouho, jak jen bude chtít."
"Ženo, máš tu drzost protivit se rozkazům knížete'?" vykřikl Tailles, přehodil si plášť přes rameno a ukázal v celé kráse kanelovaný, mosazí vykládaný náprsník. "Opovažuješ se znevažovat autoritu vládce?"
"Buď zticha," odpověděla mu Nenneke a zamhouřila oči. "Ne tak nahlas. Zvaž, co říkáš a komu to říkáš."
"Vím, komu to říkám!" učinil mladík krok vpřed. Falwick, onen starší rytíř, jej pevně uchopil za loket a sevřel ho, až zaskřípala rukavice zbroje. "A říkám slova, jež jsou vůlí knížete, pána této země! Věz, ženo, že máme na nádvoří dvanáct vojáků..."
Nenneke sáhla do měšce u pasu a vytáhla z něj nevelkou porcelánovou nádobku.
"Opravdu nevím," prohlásila klidně, "co se stane, když ti tuhle dózu rozbiju pod nohama, Taillesi. Možná ti prasknou plíce. Možná porosteš srstí.
A možná se stane obojí, kdo ví? Asi jen milostiplná Melitelé."
"Neopovažuj se mi hrozit svými kouzly, kněžko! Naši vojaci..."
"Vaši vojáci, dotkne-li se jediný z nich Meliteliny kněžky, budou viset na akátech podél cesty do města - a to dříve než se slunce dotkne obzoru. Vědí to velice dobře. A ty to, Taillesi, víš také. Tak se přestaň chovat jako hlupák. Byla jsem u toho, když ses narodil, smrkáči a ted' je mi líto tvé matky. Nepokoušej osud. Nenuť mě, abych tě musela naučit dobrému chování."
"Dobrá, dobrá,, vmísil se do rozhovoru zaklínač, poněkud v rozpacích z toho všeho. "Vypadá to, že moje skromná osoba začíná být příčinou vážného konfliktu a já nevidím důvod, proč by tornu tak mělo být. Pane Falwicku, zdá se mi, že jsi rozvážnější než tvůj druh, jehož, jak vidím, rozpaluje mladický oheň. Poslyš, pane Falwicku, slibuji, že tento kraj opustím co nejdříve, za několik dnů. A slibuji také, že jsem nemě…
