19.
… kráčel kolem prosklených kabin strojů s plochými tvářemi, jejichž mohutné kovové oči se točily, zastavovaly, vracely a zase nehlučně roztáčely… sem a tam, sem a tam… Řadu strojů měl nalevo. Napravo měl řadu mužů a žen, usazených za zářícími obrazovkami, na nichž rýsovali elektrickými tužkami podivné vzory. Koberec byl měkký a pružný a díky němu měl dojem, že se mu podlaha ztrácí pod nohama. Z osvětlovacích trubic nad hlavou vyzařovalo měkké světlo. Abstraktní vzory na stěně vpravo se měnily, jak procházel kolem. Vzduchem se nesla tichá, charakteristická hudba…
…zastavil se před velkým oknem, jímž bylo možno pozorovat panoráma města. Hluboko dole se v ulicích hemžila početná vozidla. Po vzdálené řece pluly lodi a nad hlavou mu přelétalo letadlo. Ulicím vévodily věžovité budovy, všechno bylo čisté, hladké a zářící, jako nějaký dobře udržovaný mechanismus. Když pozoroval onen obraz síly a dokonalosti, v hrudi ho hřálo teplo. Prsty chvilku poklepával na západku okna, pak ho náhle vytáhl nahoru a naklonil se kupředu, aby z plných plic nasál atmosféru, jež vyzařovala z města…
…na rameno mu dopadla těžká ruka. Obrátil se k vysokému, mohutnému muži, který stál vedle něj. Ten držel v ruce sklenku s pitím, na tváři, ruměné jako cihla, široký úsměv, rusé vlasy prokvetlé a prořídlé tak, že jimi prosvítala růžová pokožka.
„…ano, Marku, obdivuj to,“ říkal a ukázal sklenkou na město. „Jednoho dne to všechno bude tvoje…“
… otočil se, aby se podíval znovu a částečně se vymanil z aury síly, která obklopovala většího muže. Něco na levé straně jeho obličeje cinklo o okenní rám. Zvedl ruku, aby zjistil, co to bylo, a nahmátl jakýsi výčnělek nad levým okem. Najednou si uvědomil, že tam má tuhle věcičku odjakživa. Odvrátil se ještě o kousek a s pocitem, který neměl daleko ke studu, znovu zvedl ruku, aby tu zvláštní věc ohmatal…
…pohled se mu rozdvojil. Teď viděl za oknem dvě rozdílné scény. Polovina města před ním stále ještě zářila a lákala. Druhá polovina byla šedá, špinavá, plná popílku a nažloutlých par. Z téhle druhé poloviny k němu také doléhaly ostré mechanické zvuky, skřípot kovu a hukot těžkých strojů, doprovázené vlnou štiplavě kyselého pachu. Budovy pokrývaly vlhké skvrny jedovatých barev. Řeka byla špinavá a nesla v sobě kal. Lodní komíny chrlily do vzduchu mračna černého dýmu…
… rychle ustoupil a obrátil se k mohutnému muži, jen aby zjistil, že i ten se rozdvojil. Muž vpravo se nezměnil, ten vlevo byl ještě ryšavější, tvář měl částečně ve stínu a v očích mu plálo zlé světlo…
„… co se děje, synku?“ otázal se Marka.
… ten nedokázal promluvit. Ukázal rukou k oknu a mírně se otočil tím směrem, jen aby zjistil, že scéna už není rozdvojená. Ta levá, hezčí, vyplnila celý prostor. V té chvíli se spojily i obě postavy jeho otce a zůstala jen ta přátelštější…
… s divokými gesty se Mark pokusil otci vysvětlil, co právě zažil. Najednou se na obzoru objevil drak, na jehož hřbetě seděl Pol, a mířil k nim….
„… hm, zase on,“ prohlásila nezřetelná postava po Markově boku. „Věčně dělá problémy. Toho jsem vyhnal už dávno. Přichází, aby tě zničil. Buď silný…“
… Mark pozoroval, jak postava roste a roste, až nakonec zcela nehlučně prorazila stěnu a vztáhla po něm ruku. Pak se ozvalo nějaké klepání, které po chvíli zesílilo. Všechno kolem něj se začalo bortit a on padal do hlubiny…
Posadil se na lůžku zbrocený potem. Klepání pokračovalo. Zvedl se, a navzdory tomu, že na levé oko viděl zcela jasně, rozsvítil. Přes ramena si přehodil župan, došel ke dveřím a otevřel.
Malý muž za dveřmi ustoupil a natáhl k Markovi ruku s kusem papíru.
„Chtěl jste to vidět, hned jak to přijde, pane.“
Mark si zprávu přečetl a spustil ruku k boku.
„Takže máme Noru, ale Pol i s tím magickým nástrojem unikl.“
„Bohužel, pane. Naši už jsou ve vzduchu a letí i s tou dívkou sem.“
„Výborně. Uvědomte síly v Rondovalu, že by se tam mohl Pol objevit.“ Podíval se přes své nové letadlo do noci.
„Já raději zkontroluji, jak daleko jsme na tom s mobilizací. Vrať …
