Překročil pás ztuhlé lávy. Když ještě žil s nimi, každý věděl, že to je sražená krev Yeitso, příšery, kterou zabil Nayenezgani. Pak šel dále nahoru, po úbočí Mount Taylor. Dnes ukrývala svůj vrchol v širokém, vlnícím se moři mlhy. Kousavý vítr stovkami svých rukou škubal jeho oděv. Černý vítr severu. Potřeboval posvátné místo pro své myšlenky, které chtěl proanalyzovat během tohoto šedého, pochmurného dne.
Uplynulo už téměř celé jedno století od jeho poslední návštěvy na Mount Taylor. Příroda dovolila přetrvat hoře tuto dobu beze změn.
Výš…
Kočko moje, chindi… Pokaždé tě mám za svými zády.
Vzhůru, jeho vlasy lesknoucí se po nedávném myti šamponem z kořenů juky…
Všechno, co minulo, co navždy zmizelo, se teď v tobě koncentruje…
Vzhůru, do mlhy. Vítr dělá neobyčejně rychle, kameny a skály jsou tmavé a hladké…
…Jak budu stát proti tobě?
…Horo přidržovaná při zemi celá staletí velkým kamenným nožem, procházejícím od vrcholu až po samotné úpatí, ženská horo, vidělas už všechno, co prožil Lid. Znáš však ty podivné hvězdy, které jsem si prohlížel? Budu ti o nich vyprávět…
Výstup probíhal pomalu; mlha na něho útočila a zmáčela mu oděv tak, až se mu lepil na tělo. Zpíval si, každou chvíli se zastavoval. Byl to přece domov Tyrkysového Chlapce a Žluté Dívenky Kukuřice. Podle některých verzí vyprávění se právě tady narodila Proměňující se Žena.
…Ztratil jsem se mezi třpytícími se hvězdami.
Prošel kolem kamenných postav, které budily zdání, že za závojem mlhy před ním sklánějí hlavy. Přechodná běl v něm vyvolala představu máminých ovcí, které pásl jako malý chlapec. Ve svých vzpomínkách za nimi stoupal vzhůru ze svého zimního hoganu do vysoko položeného letního tábořiště, když spásli všechnu trávu, kde si pod holým nebem připravovali jídlo, zatímco ženy rozkládaly mezi stromy své krosny. Jeho strýc, zpěvák, sbíral byliny a sušil je na slunci Starec schraňoval amulety na Ženskou Dráhu Střely, cestu písně trvající pět dní a pět nocí. Zpíval také během pěti nocí Cesty Blahořečeni Znal také o něco kratší ceremonie Dráhy Střely, trvající stejně jako noci Cesty Zla. Znal také Cestu Obrození každého živého tvora.
Když k nim dorazila zpráva, že státní úředníci čekají u ohrad, duch radosti začal kroužit mezi tábořišti jako hrbatý flétnista. Strhli tábořiště. Když hnali zvířata dolů z hor do ohrad, zněly zvonce. Ohrady páchly po síře. Všude, i z bot se linul zápach ovčího lejna. Byla to obtížná, velice namáhavá práce: ovce byly zaháněny do ohrad, kde byly počítány a prohlíženy, zda nemají parazity a jiné choroby. Ve vzduchu bylo plno prachu stoupajícího vzhůru zpod nohou pobíhajících zvířat. Za chvíli jejich stáda pokryly horské svahy jako na zem spadlá oblaka, mezi kterými kroužili štěkající psi.
Postupně, jak míjel den, sváteční atmosféra pomalu pohlcovala nepříjemný zápach a hluk. Ve vzduchu se vznášela vůně pečeného skopového masa smíšená s vůní borovicového dřeva. Stále častěji se ozýval smích. Byly přijímány sázky. Ozýval se zpěv, tu a tam probíhaly závody jezdců a zápasy kohoutů…
Práce pomalu pokračovala a stále častěji se při ní demonstrovaly různé oděvy. Žena, která hlídala ovce, měla na sobě vlněné pončo a deštník proti slunci. Nyní měla na obě trojitou sukni saténovou košili, bundu z manchesteru s kovovými růžky na límci a stříbrnými knoflíky našitými od ramenního švů až po zápěstí, stříbrné zapínací špendlíky a těžký náhrdelník z dýní ozdobený tyrkysy. Muži měli na sobě sametové košile se stříbrnými knoflíky, stříbrotyrkysové stuhy na černých kloboucích, zelené a modré brože, prsteny a náhrdelníky. Všichni muži z Pilot Mountain, Morinci, Kingmanu a Roystonu. Všude se tančilo, vyprávěly se vtipy, ale nevyprávěly se příběhy, protože hadi a blesky stále bděly. Pamatoval si svůj první tanec squaw, ke kterému došlo při právě takové příležitosti. Neměl nic, čím by zaplatil, tak tedy tančil a tančil, téměř celou noc, poslouchaje dívčí smích. Nakonec se pohyboval jako spáč, až se mu naskytla – možná, že nikoliv náhodou – pří…
