Lze jen těžko říct, že by první člověk skákal radostí po celém temném, podzemním světě, kde byl stvořen. Dělil se o něj spolu s osmi jinými lidmi, mravenci, brouky, později také se sarančí, kterou našli během výletu s Kojotem – Prvním Rozhněvaným, Tím-který-byl-poprvé-vytvořen-ve-vodě, tím Vyzáblým Poutníkem. Všichni se rozmnožovali. Vážky, komáři a netopýří lidé se k nim přidali později, stejně jako Muž a Pavoučí žena. Prostředí bylo příliš těsné a plné hmyzu. Vypukla válka.
„Odejděme odtud,“ navrhlo několik z nich.
První Člověk, který byl moudrý a silný, vzal své poklady: Bílou Mušli, Tyrkys, Abalon, Achát a Červeno-Bílý Kámen.
Položil Bílou Mušli na východě a dýchl do ní. Zvedla se modrá věž mračen. Umístil Tyrkys na jihu a dýchl do něj. Zvedla se bílá věž mračen. Na západě umístil Abalon a když do něho dýchl, vyrazila vzhůru žlutá věž mračen. Na severu položil Achát, který po doteku jeho dechu vyslal vzhůru černou oblačnou věž. Běl a žluť rostly a mohutněly, setkaly se vysoko nad zemí, kde se smíchaly stejně jako modř a čerň. A tak se staly Dnem a Nocí.
Pak doprostřed umístil Červeno-Bílý Kámen a dýchl do něho. Vyrostla mnohobarevná věž.
Věže na východě nazval Ložem Úsvitu, ty na jihu Ložem Modrého Nebe, na západě Ložem Soumraku a na severu Ložem Temnoty. Kojot je postupně navštěvoval a měnil přitom barvu, aby ta jeho vždy odpovídala té, kde zrovna přebýval. Proto kromě mnoha jiných jmen je znám jako Dítě Úsvitu, Dítě Modrého Nebe, Dítě Soumraku a Dítě Temnoty. A v každém z oněch míst rostla jeho moc.
Zatímco věže čtyř hlavních bodů byly svaté a zrodily rituály modliteb, v prostřední věži se hromadily veškeré bolesti, nemoce a zlo. A právě do této věže zavedl První Člověk a Kojot Lid, vedouce ho tím do druhého světa. A společně s ním, samozřejmě, i zlo. Zkoumali tento svět, setkávali se s jinými, První člověk s mnohými z nich bojoval a nad všemi zvítězil. Zmocňoval se jich písní moci. Byl to však také svět utrpení a neštěstí, což zjistil Kojot, cestující sem a tam, nahoru a dolů. Ten se pak na Prvního Člověka obrátil s prosbou, aby odtud odešli.
První Člověk vypustil bílý dým, foukl do něho směrem na východ a znovu ho vtáhl zpátky. Stejně tak učinil do všech světových stran. Tímto způsobem odstranil ze světa veškeré zlo a přivedl je zpátky k Lidu, odkud přibylo. Pak vyslal na východ Blesk, rovný i klikatý, a spolu s ním Duhu a Sluneční Paprsek, ale nic se nestalo. První Člověk je tedy přenesl na jih, západ a sever. Svět se zachvěl, ale nevydal sílu a moc, která by je vyzvedla výše. Tehdy udělal z Akátu, Abalonu a Bílé Mušle hůl. Na jejím konci upevnil Červeno-Bílý Kámen. Ten se vznesl do vzduchu a přenesl je do dalšího světa. Tady potkali hodně věží, a také Muže a Ženu Soli, Boha Ohně a Pavoučího Mravence. A světlo i tma stoupaly ze čtyřbarevných věží stejně jako v jiných světech. Ale tehdy První Člověk umístil na východě dva žluté a jedno červené a žluté pásmo, která zastavila pohyb bílého světla. Lid byl vyděšen. Člověk Soli jim radil, aby šli na východ, ale když k nim přicházeli, tak pásma se od nich vzdalovala.
Tehdy uslyšeli hlas volající je na východ. Setkali se tam se starcem Dontsem přezdívaným Moucha-Poslanec a ten jim vysvětlil, co udělal První Člověk. Žluté pásmo, řekl jim, představuje nebezpečí pro Lid; druhé pásmo je rostlinstvo, červené pásmo je symbolem veškerých chorob. Tehdy k nim dorazili Sova, Liška, Vlk a Puma a spolu s nimi Růžkatý Chřestýš, který obětoval Prvnímu Člověkovi mušli, kterou měl na hlavě. A kromě ní také příslib příštích obětí Bílé Mušle, Tyrkysu, Abalonu a Achátu. První Člověk přijal Bílou Mušli spolu s její magií a odstranil z nebe pásma. Lid tehdy pochopil, že První Člověk je zlý. Kojot to všechno slyšel, když se radili, a řekl Prvnímu Člověkovi, že Lid ví, že zadržel na východě světlo, aby získal poklad.
Když byl takto obviněn, První Člověk řekl:
„Ano, je to pravda, mí vnuci. Čistá pravda. Jsem zlý. Ale využil jsem zlo pro vaše dobro. Protože podobné oběti přinášejí u…
