Třetí noc po odjezdu z Gallaly, když souhvězdí Divokých oslů na severní obloze dosáhlo svého zenitu, faraón zastavil na odpočinek. Napojili koně a spěšně pojedli něco masa sušeného na slunci, datlí a studených placek z prosa durha. Po jídle znovu rozkázal nasedat. Jeli mlčky, bez zbytečného hluku, protože se pohybovali na území často navštěvovaném hlídkami Hyksósů.
Okolní krajina se brzy dramaticky změnila. Překonali těžký terén a jel i po úpatí kopců nad korytem vyschlé řeky. Ve světle měsíce zahlédli dole vzdálený temný pruh husté vegetace lemující tok matky Nilu. Velkým obloukem objeli Abnub a dostali se do zad hlavních sil Hyksósů ležících u řeky. Nepatrná síla, kterou představovala stovka vozů, jim proti nepříteli, jako byl Apepi, velkou šanci nedávala. Jenže švadronu tvořili nejlepší vozkové Tamosových armád, a tudíž i nejlepší vozkové na celém světě. Navíc měli na své straně výhodu překvapení.
Když faraón poprvé vysvětlil svou strategii a oznámil, že tažení povede osobně, válečná rada se mu to snažila vymluvit tak vehementně, jak jen se opovážila oponovat slovům boha. Dokonce starý Kratas, kdysi nejudatnější a nejdivočejší válečník z celého egyptského vojska, se tahal za husté bílé vousy. „Při Sethově potrhané a hnijící předkožce. Nevyměňoval jsem ti posrané pleny proto, abych tě poslal rovnou do milující náruče Apepiho.“ Byl asi jediným člověkem, který si mohl dovolit s králem mluvit tímto tónem. „Pošli na tu práci někoho jiného. Veď si útočný oddíl, jestli tě to baví, ale nejezdi do pouště, kde tě sežerou vlkodlaci a džinové. Ty jsi Egypt, a jestli Apepi dostane tebe, jako by dostal nás všechny.“
Z celé rady ho v jeho záměru podporoval jediný Naja, jenže ten byl vždycky loajální a přímý. Teď přejeli poušť a ocitli se nepříteli v zádech. Zítra za rozbřesku podniknou zoufalý výpad, kterým se pokusí rozdělit Apepi ho armádu, aby umožnili tisícovce vozů pěti dalších faraonových divizí vtrhnout do průlomu a připojit se k nim. Faraón už cítil na jazyku medovou chuť vítězství. Než nastane příští úplněk, bude večeřet v síních Apepího paláce v Avarisu.
Už téměř dvě století bylo Dolní království odtrženo od Horního. Po tu dobu severnímu království střídavě vládl egyptský uzurpátor, nebo cizí nájezdník. Vyhnání Hyksósů a sjednocení obou zemí se stalo Tamosovou výzvou a osudem. Jedině pak bude moci dvojitou korunu nosit oprávněně as požehnáním všech prastarých bohů.
Chladný noční vzduch ho mrazil na tváři a jeho zbrojnoš se krčil v závětří čelní stěny. Kromě občasného tlumeného varování „Pozor, díra!“, které letělo od vozu k vozu, znělo do noci jen tiché skřípění kol na hrubém štěrku a hrkání kopí v přihrádkách na bočnicích vozů.
Znenadání se před nimi otevřelo široké údolí Gebel Wadunu a faraón Tamos stočil spřežení dolů. Z vyschlého vádí se stala hladká cesta vedoucí na záplavové pláně Nilu. Faraón pohodil opratě svému zbrojnoši a seskočil na zem. Protahoval si ztuhlé rozbolavělé údy, když za sebou zaslechl zvuk přijíždějícího Najova vozu. Následoval tichý příkaz, skřípění kol utichlo a pevné Najovy kroky zastavily za jeho zády.
„Odsud dál už riziko prozrazení vzrůstá,“ řekl Naja. „Podívej dolů,“ ukázal svalnatou rukou faraonovi přes rameno. Pod nimi, kde se vádí rozlévalo na pláň, zablikalo světélko, drobounká teple žlutá zář olejové lampy. „Tam leží vesnice El Wadun. V ní čekají naši špehové, kteří nás provedou hlídkami Hyksósů. Nejdřív půjdu na schůzku sám, abych zabezpečil cestu. Počkej zde, brzy se vrátím.“
„Půjdu s tebou.“
„Prosím ne. Může to být léčka, Meme.“ Použil králova chlapeckého jména. „Ty jsi Egypt. Jsi příliš vzácný na riskování.“
Faraón se otočil a pohlédl do přítelovy nádherné tváře. Ve světle hvězd Najovi při úsměvu zasvítily zuby a faraón se dotkl jeho ramene. Byl to lehký dotek plný důvěry a lásky. „Jdi rychle a brzy se vrať,“ souhlasil.
Naja si položil ruku na srdce a odběhl zpátky ke svému vozu. Když projížděl kolem krále, pozdravil ho zdviženou pěstí. Tamos se usmál, vrátil mu pozdrav …
