Díky prášku z rudého květu Nefer přečkal cestu do Théb v hlubokém spánku. Když galéra přirazila ke kamennému molu pod palácem, Taita nechal faraóna vynést na břeh. Nosítka přikryl ubrusem, aby ho ušetřil pohledu zvědavců. Nebylo by zrovna moudré, kdyby jeho kritický stav přišel v obecnou známost. Už víckrát v historii králova smrt uvrhla město do chaosu a zoufalství. Zavinila zničující spekulace s cenami prosa, nepokoje a loupeže a měla neblahý vliv na zvyky a morálku celé společnosti.
Když byl Nefer v bezpečí královských komor, mohl se Taita konečně v klidu věnovat jeho poraněním. Nejdříve prohlédl tržné rány na chlapcových nohách a dolní části břicha.
Nejvíce se obával, že došlo k protržení střev a že se jejich obsah dostal do břišní dutiny. Pokud se tak stalo, budou jeho zkušenosti sotva co platné. Sundal obvazy, jemně prohmatal trhliny a přičichl k nim, jestli nepáchnou po fekáliích. Spadl mu kámen ze srdce, když nic takového nezjistil. Nejhlubší rány vypláchl směsí vinného octu a orientálního koření, sešil je kočičím střívkem a pečlivě je ovázal. Přitom se každého závitu obvazového plátna dotýkal zlatým amuletem Lostris. Svěřoval bohyni jejího vnuka do ochrany. ‚
Během následujících deseti dnů postupně snižoval dávky rudého květu, a když se Nefer konečně probral ze spánku, odměnil Taitu úsměvem. „Taito, já věděl, že jsi se mnou.“ Ospalý a ještě pod vlivem drogy se rozhlédl po místnosti. „Kde je Mintaka?“
Taita vysvětlil její absenci a Neferovo zklamání bylo přímo hmatatelné. Byl příliš slabý, aby ho dokázal skrýt. Taita ho utěšoval, že jejich odloučení je jen dočasné a že se brzy zotaví natolik, aby ji mohl v Avarisu navštívit. „Najdeme nějakou záminku, aby ti Naja cestu povolil,‘’ ujišťoval ho.
Chvíli se zdálo, že se Neferův stav zlepšuje. Příští den už se posadil a pojedl prosný chléb a slepičí polévku s hráškem. O den později s pomocí berlí, které mu Taita zhotovil, dokonce udělal pár kroků. Požádal také o maso, ale Taita se obával, aby se mu nepřehřála krev, a dovolil mu sníst jen kousek ryby a drůbeže.
Příští den ho navštívila Merykara a zůstala u něj celý den. Nefer měl radost z jejího dětského žvanění a veselého smíchu. Zeptal se jí, proč s ní nepřišla i Heseret, ale Merykara odpověděla vyhýbavě a vyzvala ho k další partii baa. Pro tentokrát schválně otevřel střední hrad a nechal ji vyhrát.
Následující den dorazily do Théb zprávy o tragédii u Balasfuru. Hovořily o tom, že v plamenech zahynula celá Apepiho rodina včetně Mintaky. Žal Nefera znovu upoutal na lůžko a Taita musel zase naordinovat dávky rudého květu. V průběhu několika hodin se Neferovi zanítilo zranění na stehně a jeho stav se v dalších dnech rapidně zhoršoval. Ocitl se na pokraji smrti. Taita u něj seděl a pozoroval, jak se zmítá v agónii a blouzní. Jako ohnivé reky se mu po stehnech a břiše plazily vzhůru šarlatové linie mortifikace.
Pak ale došly z Dolního království zprávy, že Mintaka tragédii přežila. Taita neváhal a spěšně mu tu novinu pošeptal do ucha. Zdálo se, že Nefer rozumí a reaguje. Už příští den byl plně při smyslech a přesvědčoval Taitu, že je dost silný a že dlouhou cestu do Avarisu vydrží. Taita ho opatrně zrazoval od jeho úmyslu, ale slíbil, že až mu bude jen trochu líp, využije veškerého svého vlivu, aby Naju přesvědčil a Nefer mohl Mintaku navštívit. S vidinou brzkého shledání se Nefer zase rychle zotavoval a Taita s úžasem pozoroval, jak pouhou silou vůle vítězí nad horečkou a potrhaným tělem.
Lord Naja se vrátil ze severu a za pár hodin se u Nefera objevila Heseret. Přišla ho navštívit poprvé od chvíle, kdy ho napadl lev. Přinesla mu plástev medu a novou desku baa z barevného achátu s kameny ze slonoviny a černého korálu. Sestra byla milá a plná starostí o jeho zdraví. Omlouvala se, že ho zanedbávala a nepřišla za ním dřív.
„Můj drahý manžel, regent Horního království, proslulý lord Naja, byl celé týdny pryč,“ vysvětlovala, „a já jsem tolik toužila po jeho návratu, že jsem neměla náladu na někoho tak nemocného, ja…
