Černí baroni (Miloslav Švandrlík)

(2)

Velitelé to neměli lehké. Jakžtakž si dovedli poradit s „docenty“, ale to zdaleka nebyla ta nejhorší kategorie. I protistátní živly se daly zvládnout, ale mnohem horší to bylo s kriminálníky. Heslo zloděje automobilů Cimla „do pěti let beru všechno“ platilo téměř všeobecně.

„Jó, pánové,“ vykládal Ciml, „na Pankráci to bylo horší. Takovej bachař Svoboda chodil do cely s kančíkem, nutil nás cvičit a přitom nás povzbuzoval: ‚Trestníče, kolena výše! Jako jarní vánek poletujte!‘ – A běda, komu to nešlo! Jednou jsme se dohodli, že kvůli němu zahájíme hladovku. Všechno jsme odklepli a začali jsme. Jenže za mnou druhej den přišel Svoboda a povídá: ‚Ciml, když toho necháte, dostanete vo knedlík víc. Když ne, vezmu si vás na korekci a jelit se nedopočítáte!‘ – Tak jsem vzal ten knedlík navíc a bylo po hladovce.“

Jestliže bylo těžké pořízení s kriminálníky, marodi a neduživci je v mnohém překonávali. Každý měl c. d. klasifikaci a věděl, že mu chybí jen krůček do civilu. Vojíni omdlévali, sténali, simulovali záchvaty a propadali záchvatům skutečným, až představeným naskakovala husí kůže. Vojín Bedrna rozkopal na světnici kamna a mohl si to dovolit, jelikož měl c. d. na hlavu. Těchto agresivních typů se báli zejména svobodníci, kteří byli první na ráně.

Kapitolou samou pro sebe byli cikáni. Předstírali, že nerozumějí česky ani slovensky, a zjevně nechápali, o co na vojně běží. Na křik a povely reagovali velice svérázně. Když Terazky zařval na cikána Jano Kotlára, vylezl zmíněný vojín na strom a tvrdošíjně odmítal slézt dolů. Marné bylo domlouvání a výhrůžky. Nepohnulo jím, ani když major velmi plasticky naznačoval, že použije střelné zbraně. Cikánovi se na stromě zalíbilo a setrval zde dvě a půl hodiny. Teprve, když rota odcházela k obědu, přestalo Kotlára bavit sedět na větvi a spustil se dolů. Nikdo se už neodvážil na něho zařvat, neboť stromů byl všude dostatek.