Černí baroni (Miloslav Švandrlík)

(7)

Avšak ani Terazkyho lhostejnost nemohla nadporučíka Mazurka zachránit.

Několik dní po konfliktu s Vlčákem došlo kolem jedenadvacáté hodiny večerní poblíže Klokotského kláštera k loupežnému přepadení. Obětí byla osmnáctiletá dívka a pachatelem středně vysoký mladík ve vojenské uniformě. Okamžitě byli nasazeni policejní psi a ti dovedli příslušníky bezpečnosti až k hostinci Na Bráníku, kde vojín Bobr právě propíjel ukořistěné peníze. Když byl jat, měl na tácku pouze sedm čárek a tudíž lze zákrok bezpečnosti klasifikovat jako mimořádně pohotový.

Zato následky této události nebyly pro velitele pétépáků nijak příznivé. Bylo zjištěno, že vojín Bobr loupil bez řádně vystavené propustky a že tudíž opět nefungují bezpečnostní opatření. Okamžitá razie objevila a přivlekla na posádku dalších osm pétépáků, kteří byli oné noci v rozličných hospodách. Peníze, které propíjeli, nepocházeli sice z lupu, ale sama skutečnost, že se mohli nepozorovaně vzdálit z kasáren, byla víc než otřesná.

Další zákrok velitele táborské posádky v Nepomuku byl tak důrazný, že Terazky ani na okamžik neváhal. Spojil se s velením divize a nadporučík Mazurek obdržel v rekordním čase pokyn, aby si sbalil svých pět švestek a připravil se k stěhování do Ostravy, který paní Mazurková kupodivu přijala klidně. „Ostrava je větší než Tábor,“ pravila, „a navíc tam mám kamarádku, nějakou Soňu Mahelníkovou. Dělá servírku v nějakém pajzlu a vytříská tam prej fůru peněz.“

Nadporučík sice v duchu takové kamarádšofty neschvaloval, ale na druhé straně byl rád, že se vše obešlo bez bouřlivých scén a že jeho žena tentokrát upustila od sankcí, s nimiž téměř najisto počítal.