Mai Metemma, nově zvolený opat kláštera svatého Frumentia, je čekal na terase s vyhlídkou na řeku. Byl jen o malinko mladší než Jali Hora, vysoký, se vznešenou, stříbrem rozkvétající hlavou, kterou dnes na počest tak významného hosta, jako byl Mek Nimmur, zdobila modrá koruna.
Když se hosté umyli a odpočinuli si v celách zvlášť pro ně připravených, zavedli je mniši na uvítací hostinu. Po třetím naplnění lahví teje, když se nálada mnichů a opata počínala uvolňovat, začal Mek něco šeptat do starcova ucha.
„Vzpomínáte na historii svatého Frumentia – jak ho Bůh vyhodil z rozbouřeného moře na naše pobřeží, aby nám mohl přinést opravdovou víru?“
Do očí starého opata se draly slzy. „Jeho posvátné tělo bylo uloženo zde, v našem maqdasu. Přišli barbaři a připravili nás o tuto relikvii. Sama podstata, proč byl tento klášter založen a vybudován, je pryč. Zůstali jsme jako děti bez otce,“ lamentoval. „Už nebudou přicházet zástupy věřících ze všech koutů Etiopie, aby se pomodlili v jeho svatyni. Jsme zničeni a církev na nás zapomene. Náš klášter zanikne a naši zbožní bratři zmizí, jako když vítr rozfouká uschlé listí.“
„Ale svatý Frumentius nepřišel do Etiopie sám. Spolu s ním přišel ještě jeden křesťan velké byzantské víry,“ připomínal tichým utěšujícím hlasem Mek. „Svatý Antonio.“
Opat sáhl po láhvi teje, aby zmírnil intenzitu svého žalu.
„Svatý Antonio,“ přitakal Mek. „Zemřel před svatým Frumentiem, ale nebyl méně svatý než jeho bratr.“
„Ano, svatý Antonio byl rovněž veliký a vzácný muž a zasluhuje naší lásky a zbožňování.“ Opat se zhluboka napil.
„Cesty boží jsou nevyzpytatelné.“ Mek Nimmur zakroutil hlavou nad zázrakem fungování vesmíru. „Jeho cesty jsou záhadné, nemůžeme jim rozumět a nepřísluší nám je posuzovat.“
„A přesto je milostivý a odměňuje zbožné.“
„Je nejmilostivější.“ Opat již nebyl schopen zadržet slzy, které mu stékaly po tváři.
„Vy a váš klášter jste utrpěli žalostnou ztrátu. Posvátné ostatky svatého Frumentia vám byly ukradeny – a běda, už nikdy se k vám nevrátí. Ale co když vám Bůh sešle jiné ostatky? Co když vám sešle posvátné tělo svatého Antonia?“
Opat vzhlédl přes slzy a jeho pohled dostal znenadání vypočítavý výraz. „To by byl skutečný zázrak.“
Mek Nimmur vzal opata kolem ramen a šeptal mu do ucha dál. Mai Metemma přestal štkát a pozorně poslouchal.
Když příštího rána Mek s Nicholasem stoupali údolím, Mek prohodil: „Zajistil jsem ti dělníky. Mai Metemma slíbil během dvou dní stovku mnichů a dalších pět set během příštího týdne. Těm, kteří budou dobrovolně pracovat na přehradě, dá odpustky. Budou ušetřeni ohně v očistci za to, že se zúčastní tak úžasného projektu, jakým je získání posvátných ostatků svatého Antonia.“
Obě ženy za nimi překvapením zůstaly stát.
„Cos tomu ubohému starci nasliboval?“ děsila se Tessay.
„Tělo, které nahradí to, co sebral Nogo z chrámu. Pokud objevíme hrob, mnichové dostanou Mamosovu mumii.“
„To je podlost,“ vybuchla Royana. „Chcete ho podvést, aby nám pomohl?“
„Nejde o žádný podvod.“ Mekovi se při nařčení zablesklo v černých očích. „Ostatky, které ztratili, nebyly také pozůstatky svatého Frumentia, a přece sloužily po staletí k utužování komunity mnichů a šíření křesťanství po celé zemi. Nyní když jsou pryč, je ohrožena sama existence kláštera. Ztratili jakýkoliv motiv pro kontinuitu.“
„Lákáte je na falešné sliby,“ namítala Royana zlostně.
„Mamosovo tělo je v každém ohledu stejně autentické jako to, které ztratili. Co záleží na tom, je-li to tělo starého Egypťana, nebo starodávného křesťana, když poslouží coby ohnisko víry a bude-li prostředkem pro zachování kláštera po dalších pět set let?“
„Myslím, že Mekova slova mají smysl,“ vložil se do debaty Nicholas.
„Odkdy vy jste expert na křesťanské záležitosti? Vždyť jste ateista,“ vyjela na něj Royana a zvedla ruku, jako by se chystala odrazit úder.
„Máte pravdu. Co já o křesťanství vím? Vyhádejte si to s Mekem. Já budu diskutovat se Sapérem Webbem o tom, jak postavit přehradu.“
Zrychlil krok, dostihl čelo zá…
