20
Daniel šel ze Shepherd Bush do Holland Parku pěšky. To že byl potenciální milionář, mu nebránilo ušetřit pět liber za několikaminutovou jízdu taxíkem. Počasí bylo teplé a nádherné a stromy na j náměstích a v parcích se začínaly halit do svěží jarní zeleně. Šel sám, neosobně pohledem hodnotil mladé dívky v tenkých šatech a krátkých sukních a přemýšlel o Tugu Harrisonovi.
Od chvíle, kdy mu Elna předala hovor a Harrisonovo pozvání, byl trochu fascinován. Pochopitelně že o tom člověku slyšel. Harrisonova tykadla sahala do všech koutů černého kontinentu od Egypta až po břehy řeky Limpopo.
Daniel si byl vědom moci a bohatství společnosti BOSS, ale neznal téměř nic o muži v jejím čele. Harrison se jevil jako člověk, který dokáže uniknout publicitě a pozornosti bulvárního tisku.
Kdykoliv Daniel projížděl současnou Afriku, mohl zřetelně vnímat Harrisonův vliv. Připomínal starého mazaného lva lidožrouta, zůstávala po něm stopa, ale u kořisti ho někdo zastihl jen výjimečně.
Daniel přemýšlel o příčinách Harrisonova mimořádného úspěchu na africkém kontinentu.
Harrison znal africké myšlení jako málokdo z bílých lidí. Učil se ho poznávat od chlapeckých let v táborech prospektorů a při sólových lovech v zapadlých koutech divočiny, kde mu jediné společníky dělali po dlouhé měsíce jen muži černé pleti. Mluvil tuctem afrických nářečí a hlavně rozuměl záludné postranní logice Afričanů. Měl je rád, cítil se dobře v jejich společnosti a uměl si získat jejich důvěru. Na svých cestách po Africe mnohokrát potkal muže smíšené krve, jejichž matky pocházely z kmenů Turkana, Shona nebo Kikuyu, kteří se vychloubali, že jejich skutečný otec je Tug Harrison. Pochopitelně že neexistoval jediný důkaz svědčící ve prospěch jejich tvrzení, ale na druhé straně tito lidé většinou zastávali vlivná a výnosná postavení.
Ve sdělovacích médiích proskočily zprávy o Harrisonově návštěvě Afriky velice zřídka, ale jeho soukromé tryskové letadlo Gulfstream často nenápadně parkovalo někde v zapadlém rohu letištních ploch v Lusace, Kinshase nebo Nairobi.
V ústním podání se tradovalo, že je velice váženým a důvěrným hostem v Mobutuově mramorovém paláci a v prezidentské rezidenci Kennetha Kaundy v Lusace. Mluvilo se také o tom, že má jako jeden z mála lidí přístup k Renamovým partyzánům v Mosambiku a do partyzánských táborů v buší angolského Savimbi. Přesto byl vítán i legitimními režimy, proti kterým tito partyzáni bojovali. Tvrdilo se také, že může kteroukoliv denní či noční hodinu zvednout telefon a mluvit s de Klerkem, Mugabem nebo s Danielem Arapem Moi.
Pro černý kontinent představoval burzovního makléře, kurýra, poradce, bankéře, prostředníka a vyjednávače.
Daniel se těšil na setkání. Už víckrát se pokoušel k Harrisonovi dostat, ale bez úspěchu. Dnes jako zvaný host, který nemusí čekat před odmítavými dveřmi, se cítil poněkud nesvůj. Předtuchy mu už mnohokrát dobře posloužily v africkém buši a varovaly ho včas před nebezpečnými zvířaty i před daleko nebezpečnějšími lidmi.
Vstupní dveře mu otevřel černý sluha v plandavé bílé kanze a červeném fezu na hlavě. Jakmile na něho Daniel promluvil plynulou svahilštinou, jeho dřevěná maska změkla v širokém bělostném úsměvu.
Vedl Daniela po širokém mramorovém schodišti, kde výklenky na odpočívadlech zdobily čerstvé květiny a zdi obrazy ze slavné Harrisonovy sbírky. Daniel mezi nimi poznal vzácná díla Sisleye, Dufyho a Matisse.
Před vysokými dveřmi z červeného rhodesijského teaku ustoupil černý sluha stranou a uklonil se. Daniel vešel do místnosti a zůstal stát uprostřed hedvábného quamského koberce s figurálními vzory.
Když Tug Harrison vstal od stolu, bylo okamžitě jasné, jak přišel ke své přezdívce. Byl to silný kostnatý muž pevné tělesné stavby. Jeho pečlivě střižený oblek s růžovými proužky dokázal jen zčásti zaretušovat hranatou robustnost jeho postavy s výrazným mozolem v pase.
Stříbrná koruna vlasů, lemující jeho převážně holou lebku, připomínala mnišskou tonzuru. Bledé lesklé temeno hlavy kontrastoval…
