Druhý den si Leon s Kermitem vyjeli jen tak na šoulačku, aniž hledali konkrétní kořist. Byli však připraveni na všechno, co jim den nabídne.
„Jestli narazíme na lva, na velkého starého samce s černou hřívou, splní se mi životní sen. Ani můj otec dosud žádného neulovil.“
„Možná budeš muset počkat, až opustíme území Masajů,“ upozornil ho Leon. „Tahle země je pro lvy s černou hřívou mimořádně nezdravá.“
„Jak to?“ nechápal Kermit.
„Každý mladý morani touží zabít svého lva a dokázat tak svou mužnost. Všichni morani, kteří absolvovali obřízku ve stejném roce, vyrážejí na bojovou výpravu. Vypátrají lva a obklíčí ho. Když si lev uvědomí, že nemůže utéct, vybere si jednoho mladíka a zaútočí na něj. Morani nesmí uhnout a musí se šelmě postavit jen se svým štítem a asagajem. Když lva zabije, smí si z jeho hřívy udělat válečnou členku a se ctí ji nosit. Kromě toho si může vybrat libovolnou dívku z vlastního kmene. Tento zvyk poněkud zredukoval lví populaci.“
„Kdybych si mohl vybrat, bral bych raději tu holku než čelenku,“ zasmál se Kermit. „Ale člověk musí takovou odvahu obdivovat. Jsou to úžasní lidé. Vezmi si třeba Manyora. Pohybuje se s elegancí pantera.“
Manyoro běžel před koňmi, avšak v té chvíli se zastavil, opřel se o oštěp a čekal, až ho jezdci dojedou. Ukázal přes otevřenou planinu na velký temný obrys, který stál vedle shluku keřů. Z téměř mílové vzdálenosti ho přes vzduch rozechvělý teplem viděli jen nejasně a rozmazaně.
„Nosorožec. Odtud vypadá jako velký samec.“ Leon vylovil ze sedlové brašny dalekohled značky Carl Zeiss, který dostal od Percyho jako výraz uznání, když povýšil z žáka na plnoprávného lovce. Zaostřil na vzdálenou siluetu a pozorně si ji prohlížel. „Je to opravdu nosorožec. Největší, jakého jsem kdy viděl. Jeho roh je prostě neuvěřitelný.“
„Větší než ten, kterého můj otec zastřelil před pěti dny?“
„Řekl bych, že mnohem, mnohem větší.“
„Chci ho,“ vyhrkl Kermit prudce.
„Já taky,“ souhlasil Leon. „Obejdeme ho, až se dostaneme proti větru, a přiblížíme se pod ochranou těch keřů. Měli bychom se dostat na takových třicet čtyřicet yardů, abys měl jistý cíl.“
„Mluvíš jako Frank Mellow. Chceš po mně, abych lezl po čtyřech nebo se plazil po břiše jako chřestýš. Už toho mám dost.“ Kermit se chvěl vzrušením z vyhlídky na ulovení takového obra. „Ukážu ti, jak staří hraničáři na Divokém západě lovili bizony. Pojeď za mnou, parťáku.“ S těmito slovy zaryl kobyle podpatky do slabin a cválal napříč planinou přímo ke vzdálenému zvířeti.
„Počkej, Kermite!“ křičel za ním Leon. „Nebuď blázen.“ Mladý Američan se ani neohlédl. Vytáhl z pouzdra u kolena Velkou medicínu a zamával jí ve zdvižené ruce.
„Percy měl pravdu. Jsi divoký a lehkomyslný rošťák,“ lamentoval Leon a pobídl koně do trysku.
Nosorožec slyšel dusot kopyt, ale měl stářím tak oslabený zrak, že jezdce dosud nespatřil. Otáčel masivní tělo ze strany na stranu, zlostně frkal a mžoural krátkozrakýma prasečíma očima.
„Johó!“ vyrazil Kermit kovbojský výkřik.
Nosorožec podle zvuku zaostřil pohled na koně s jezdcem a okamžitě vyrazil proti nim. Kermit se postavil do třmenů, zvedl pušku a vypálil z cválajícího koně. První střela vysoko přeletěla nosorožcův hřbet a daleko za ním se v obláčku prachu zaryla do země. Rychle zapumpoval pákou závěru, vsunul do komory nový náboj a znovu stiskl spoušť. Leon zaslechl masité plesknutí, jak kulka vnikla do zvířecího těla, neviděl však, kde ho zasáhla. Nosorožec sebou ani necukl a zběsile se hnal do útoku.
Další Kermitův divoký výstřel opět minul a Leon spatřil gejzír prachu mezi předníma nohama zvířete. Američan vypálil ještě jednou a tentokrát Leon slyšel, jak se kulka zavrtala do svraštělé šedé kůže. Nosorožec zařval bolestí a trhl rohem vysoko do vzduchu, načež ho zase sklonil a chystal se nabrat nebohého koně, jen co se k němu dostane.
Jenže Kermit byl opravdu rychlý. S dovedností zkušeného hráče póla přiměl pouhým tlakem kolen koně zatočit a uhnout z dráhy nosorožcova útoku. Obě zvířata se minula v protisměru, a…
