O několik měsíců později přivezl Leon náklaďák s vybraným vybavením do Tandaly. Za volantem druhého, který jel těsně za ním, seděl Hennie du Rand. Od svítání urazili přes dvě stě mil po rozjezděných prašných cestách. Leon vypnul zapalování a motor se kašlavě zastavil. Celý ztuhlý seskočil z kabiny, sundal si klobouk a vyklepal jej o stehno. Oblak zvířeného jemného prachu ho donutil ke kašli.
„Kde ses k čertu flákal?“ Percy vylezl ze stanu. „Už jsem tě chtěl nechat prohlásit za mrtvého. Potřebuju si s tebou promluvit, Nimrode.“
„Kde je horká voda?“ zeptal se Leon. „Sedím za volantem od tří od rána a nevypravím ze sebe slovo, dokud se nevykoupu a neoholím. A nehodlám poslouchat žádné kecy. Ani od tebe, Percy. Na to opravdu nemám náladu.“
„Hola, to jsou mi věci!“ usmál se Percy Phillips. „Jen si dej svou koupel. Bůh je mi svědkem, že ji zatraceně potřebuješ. A potom bych tě, když dovolíš, rád připravil o pár minut tvého vzácného času.“
Za necelou hodinu přišel Leon do jídelního stanu. Percy seděl u dlouhého stolu, ocelové brýle na čtení usazené na špičce nosu a špičky prstů začerněné od inkoustu. Na desce před ním ležel stoh dopisů, účtů, pokladních knih a různých dalších dokumentů.
„Promiň, Percy. Neměl jsem na tebe tak vyletět,“ omlouval se Leon kajícně.
„Zapomeň na to.“ Percy Phillips odložil pero do kalamáře a ukázal na protější židli. „Slavná osobnost jako ty má nárok občas se povyšovat nad druhé.“
„Sarkasmus je nejpodřadnější forma vtipu.“ Leon znovu vypěnil. „Tady jsem slavný pouze jako poskok.“
„Tak se podívej!“ Percy mu přistrčil přes stůl hromadu novinových výstřižků. „Měl by sis to přečíst a povzbudit svou upadající morálku.“
Leon se zprvu nechápavě začal probírat svazkem. Zjistil, že výstřižky pocházejí z desítek novin a časopisů z Evropy a Severní Ameriky, z publikací tak rozdílných jako Los Angeles Times a Deutsche Allgemeine Zeitung z Berlína. Překvapilo ho, že víc článků je psáno německy než anglicky. Jeho školská němčina však postačila, aby pochopil jejich smysl. Nahlas přečetl jeden z titulků: „Největší bílý lovec v Africe, tvrdí syn amerického prezidenta.“ Na fotografii pod nadpisem vypadal jako elegantní hrdina. Odložil výstřižek a vzal další. Tady si na snímku potřásal rukou s rozzářeným Teddym Rooseveltem. Titulek zněl: „Dejte mi raději šťastného lovce než chytrého. Plukovník Roosevelt blahopřeje Leonu Courtneyovi k ulovení obrovského lidožravého lva.“
Na jiné fotografii držel Leon dva dlouhé zahnuté sloní kly tak, že vytvářely klenutý oblouk vysoko nad jeho hlavou. Popisek hlásal: „Největší lovec Afriky s dvojicí rekordních sloních klů.“ Další snímky ukazovaly Leona, jak míří puškou na imaginární zvíře mimo záběr nebo jak cválá na koni savanou, vždycky frajersky odvážný a sympatický. Stovky a stovky řádků textu v celkem sedmačtyřiceti článcích, které Leon poctivě spočítal. Poslední nesl titulek
Muž, jenž mi zachránil život. Není lov mnohem více osvěžující než osmnáct jamek golfu?
a pocházel z pera Andrewa Fagana, předního reportéra a redaktora agentury Associated Press.
Leon prošel výstřižky, úhledně je složil a přesunul přes stůl zpátky Percymu, který mu je okamžitě vrátil. „Nechci je. Nejen že se tam píšou samé nesmysly, ale na můj vkus jsou místy až nechutně podlézavé. Můžeš je spálit nebo odevzdat svému strýci Penrodovi. Byl to mimochodem on, kdo je posbíral. Jo, a chce se s tebou sejít, ale o tom později. Nejdřív si přečti poštu, ta je mnohem zajímavější.“ Percy přesunul přes stůl svazek obálek.
Leon je probíral. Všiml si, že téměř všechny dopisy byly napsány na drahém ručním papíru nebo dokonce na pergamenu, vesměs s rytými ozdobnými hlavičkami. Většinu napsali autoři vlastní rukou, jen někteří sáhli k psacímu stroji nebo k levnějšímu papíru. Adresy se lišily jazykem, ale všechny dopisy byly zaslány „nejlepšímu“, případně „nejšťastnějšímu lovci Afriky“. Herr Courtney, Glücklicher Jäger, Nairobi, Afrika nebo M. Courtney, Chasseur Extraordinaire, Nairobi, Afrique de l’Est a nejjedn…
