Kulička a Toník (Erich Kästner)

Čtvrtá úvaha
O ODVAZE

Chtěl bych se nyní zmínit o tom, co je odvaha. Toník dal dva políčky klukovi, který byl větší než on. Mohli bychom říci, že Toník projevil odvahu. Ale nebyla to odvaha, byl to vztek. V tom je malý rozdíl.

Odvážný je pouze člověk chladnokrevný. Vstříkne-li si lékař do krve bakterie, které mohou ohrozit jeho život, aby vyzkoušel, má-li pravdu, a vzápětí si naočkuje obrannou látku, již vynalezl, prokázal odvahu. Vydá-li se polární badatel s několika saněmi, taženými psy, za výzkumy k severnímu pólu, prokazuje odvahu. Vznese-li se profesor Piccard v balonu do stratosféry, ač tam před tím ještě nikdo nevzletěl, je odvážný.

Sledovali jste tu věc s profesorem Piccardem? To bylo zajímavé! Chtěl několikráte vzlétnout, avšak po každé od toho upustil, protože nebylo příznivé počasí. V novinách se mu už smáli. Lidé si dělali legraci při pouhém pohledu na jeho fotografii. Ale on vyčkával příhodné chvíle. Byl statečný do té míry, že snášel raději výsměch, než aby udělal hloupost. Nebyl šíleně smělý, nebyl ztřeštěný, byl jednoduše statečný. Nechtěl se proslavit, chtěl něco vyzkoumat.

Odvaha se nedokazuje pouze pěstí, odvaha vyžaduje i rozumu.