Kulička a Toník (Erich Kästner)

Pátá úvaha
O ZVĚDAVOSTI

Čte-li má matka román, dělá to asi tak: přečte napřed prvních dvacet stránek, potom mrkne na konec, prolistuje knihu někde uprostřed, a teprve potom se do ní pustí a přelouská ji celou od začátku až do konce. Proč? Má-li román přečíst v klidu až do konce, musí předem vědět, jak skončí, jinak nemá pokoje. Prosím vás, nezvykejte si to! A děláte-li to jako ona, odvykněte si to!

Víte, je to asi takový pocit, jako když se čtrnáct dní před vánocemi prohrabujete v maminčině skříni, abyste zvěděli, co vám Ježíšek nadělí pod stromeček. Na Štědrý večer už pak všecko víte. To je hrozné, ne? Musíte hrát překvapení, ač dávno víte, co vám rodiče darují, a rodičům je zase naopak divné, že nemáte pravou radost. Vy máte Štědrý večer zkažený a rodiče také.

Ale ani když jste o čtrnáct dní dříve tajně slídili a objevili jste dárky ve skříni, neměli jste tu pravou radost, protože jste se báli, aby vás při tom někdo nepřistihl. Musíte umět čekat. Zvědavost zabíjí radost.