dětské

Všichni čtyři jsme se odpoledne loudali k Trojskému ostrovu a udíleli Čendovi poslední cenné rady. / „Hlavně nenápadně.“ / „Lstivě a obratně.“ / „Nesmíš se prokecnout.“ / „Jděte do háje,“ řekl otráveně Čenda. „Víte, jak už dlouho to do mě hučíte? Radši mi řekněte, kde vás najdu, až se budu z kurtů vracet.“ / Máme ve Stromovce takové místo, kde se občas scházíme. Je u rybníka a my jsme ho nazvali Tři…

PEKLO / „Neumíš dávat pozor?!“ / „Pane řidiči, tohle je přechod pro chodce a na semaforu bliká žlutá!“ / „Málem jste ho přejel!“ / „Vy dva se do toho laskavě nepleťte. Starších lidí já si vážím a vždycky jim na přechodu přednost dám. Kam ale pospíchají ti mladí? Přece je ve škole učí, že se mají rozhlédnout, než vstoupí do jízdní dráhy, a tenhle tam napochodoval jako náměsíčník!“ / „No, nakonec…

V naší rodině to vypadá tak, že se schyluje k manželskýmu rozvratu, a táta mě požádal, abych v té věci nic nedělal, jelikož soudí, že bych spíš uškodil, než pomohl. Což mě z jeho strany dost naštvalo, jelikož jsem svou nabídku pomoct myslel vážně. / Máma se vrátila někdy kolem půlnoci a hned druhý den mě pozvala do cukrárny. / Cukrárna na našem sídlišti se vyznačuje tím, že vznikla v bývalým agitačním…

Následujícího dne Pipi, Tomy a Anika vylezli z chýše časně zrána, ale kurekuredutské děti byly na nohou už před nimi. Seděly nedočkavě pod kokosovou palmou a čekaly na bělošské děti, až si s nimi přijdou hrát. Povídaly si kurekuredutsky, uměly to samozřejmě plynně, a smály se, že se jim bílé zuby v černých obličejích jen leskly. / Pak táhl celý houf ke břehu s Pipi v čele. Když Tomy a Anika uviděli jemný…

Druhý den lítala nad Ferdovou chaloupkou Beruška. Zatočila se několikrát dokola, chvílemi se i zdálo, že se snese na zem, ale nesedla. Neřekla ani á ani bé a zase odletěla pryč. / „To ona se už jistě optala maminky!“ hádal Ferda. „A teď se asi přišla podívat, jestli jsem jí už nějakého koníka chytil! Tak to se musím dát do práce!“ / Hned tedy vyskočil, a že si udělá laso a chytí už pro berušku nějakého…

To je pravda. Rozbourané vězení se muselo zazdít, a to si Kocourkovští přece jen netroufali sami udělat. Přišel by jiný zloděj a rozbořil by vězení znovu. / Zatloukli tedy díru prozatím jen tak latěmi a prkny a zavolali si na to raději stavitele. Ten má na to už svoje výmysly a udělá to důkladně. / Stavitel přišel k panu starostovi, aby se domluvil, co se má všechno ve vězení udělat a kolik mu může za to Kocourkov…