Celá e-kniha Mikulášovy průšvihy ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Ruleta
Augustýn má děsně bohatého tatínka, který mu koupí všecko, nač si Augustýn vzpomene, a tak každou chvíli dotáhne do školy nějakou senzační věc.
Dneska si přinesl ve školní tašce ruletu a o přestávce nám ji ukázal. Ruleta je takové kolečko, na něm jsou napsány číslice a uvnitř běhá kulička.
„To kolečko se roztočí,“ vysvětloval nám Augustýn, „a když se zastaví, stojí kulička u nějakého čísla. A když se někdo vsadil, že se zastaví zrovna u tohohle čísla, tak hurá, vyhrál to kolo.“
„To by bylo moc lehké,“ řekl pochybovačně Viktorín. „V tom je jistě nějaká finta.“
„Já jsem to viděl v jednom filmu, v kovbojce,“ řekl Fridolín. „Jenomže ta ruleta byla zfalšovaná, a tak ten mladík vytáhl kolt a postřílel všecky svoje nepřátele a vyskočil oknem ven a vsedl na koně a tryskem uháněl pryč - takatak, takatak, takatak!“
„Já věděl, že v tom bude švindl!“ řekl znovu Viktorín.
„Nádivo,“ řekl Augustýn. „Kvůli tomu, že v tom Fridolínově filmu byla ruleta zfalšovaná, nemusí být přece zfalšovaná i ta moje!“
„Já jsem viděl hrát ruletu v jedné hře v televizi,“ řekl Kryšpín. „Na stole byl ubrus s čísly, lidi dávali na ta čísla destičky - říká se jim žetony - a byli rozčilením úplně bez sebe, když ty svoje žetony prohráli.“
„No jasně,“ přikývl Augustýn. „V mé krabici s ruletou je taky takový zelený ubrus s čísly a fůra žetonů, jenomže maminka nechtěla, abych to všechno tahal s sebou do školy. Ale nevadí, můžeme si zahrát i bez toho.“
Pak nám řekl, že stačí, když každý vsadíme na nějaké číslo, on roztočí ruletu, a u kterého čísla se kulička zastaví, to vyhraje.
„Ale s čím budeme hrát,“ zeptal jsem se, „když nemáme žetony?“
„No co,“ řekl Augustýn, „máme přece desetníky. Budeme hrát o desetníky, to je toho! Prostě budeme dělat, jako kdyby to byly žetony. Ten, kdo vyhraje, sebere desetníky všech ostatních!“
„Já mám peníze na to, abych si koupil pišingr, až půjdu ze školy,“ řekl Vendelín a dojídal druhý chleba s pomazánkou, co měl k svačině.
„No právě,“ řekl Jáchym. „Když vyhraješ desetníky ostatních kluků, budeš si moct koupit pišingrů celou horu.“
„A hele!“ zvolal Albín. „Tím chceš říct, že když si ten tlusťoch náhodou vybere správné číslo, koupí si za moje žetony pišingry? Tak to teda nikdy! To není žádná hra!“
Vendelín se pekelně namíchl, jelikož nemá rád, když mu někdo říká tlusťoch, a řekl, že vyhraje všechny Albínovy desetníky a sní pišingry před jeho očima a nedá mu ani kousnout a ještě se mu vysměje, fakt, bez legrace.
„Nic se neděje,“ klidnil je Augustýn, „kdo nechce, nemusí hrát, a basta. Přece nestrávíme přestávku hádáním. Zvolte si čísla!“
Postavili jsme ruletu na zem, stoupli jsme si do kruhu kolem ní a vybrali jsme si každý jedno číslo. Já jsem měl 12, Vendelín 6, Kryšpín 0, Jáchym 20, Fridolín 5, Albín 25, Augustýn 36 a Viktorín si nevzal nic, jelikož prohlásil, že nebude utrácet svoje desetníky v našvindlované ruletě.
„Prach a broky, ten mě ale štve!“ rozčílil se Augustýn. „Copak jsem ti neříkal, že našvindlovaná není?“
„Tak to dokaž!“ řekl Viktorín.
„Tak jde se na to, nebo ne?“ rozkřikl se Vendelín. „Kdy už začneme?“
Augustýn ruletu roztočil a kulička se zastavila před číslem 24.
„Jak to, 24???“ zeptal se Vendelín a zrudl.
„Neříkal jsem vám, že je to švindl?“ řekl Viktorín. „Nikdo nevyhrává.“
„No dovolte,“ řekl Albín, „vyhrávám já. Měl jsem 25 a to je dvaceti čtyřem nejblíž.“
„Prosím tě, kde jsi hrál ruletu, že máš takové řeči?“ křičel Augustýn. „Měl jsi číslo 25, to nevyhrálo, tak jsi prohrál a basta. Klaním se vám, pánové.“
„Augustýn má pravdu,“ řekl Vendelín. „Nikdo nevyhrál, začneme znovu.“
„Okamžik,“ zvolal Augustýn, „ještě něco! Když nikdo nevyhraje, bere celý bank bankéř, to znamená majitel rulety.“
„V televizi to takhle fakt bylo,“ poznamenal Kryšpín.
„Tebe se nikdo na nic neptal,“ zařval Vendelín, „tady nejsme v televizi. Když chcete hrát takhle, beru si svůj žeton zpátky. Má poklona!“
„Nemáš na něj právo, prohrál jsi ho!“ namítl Augustýn.
„Protože jsem vyhrál já,“ řekl Albín.
Začali…
