Křída
„No to je k zlosti!“ řekla paní učitelka. „Došla nám křída. Někdo musí dojít pro novou.“
Zvedli jsme všichni ruku a křičeli jsme: „Já, já, paní učitelko!“, kromě Kryšpína ovšem, který spal a neslyšel, oč jde. Obyčejně chodí pro věci Celestýn, který je nejlepší ze třídy a mazánek paní učitelky, ale tenkrát Celestýn chyběl, poněvadž měl chřipku, a proto jsme všichni křičeli: „Já, já, paní učitelko!“
„Ticho!“ zvolala paní učitelka. „Tak třeba... Augustýne, jdi ty, ale ihned se vrať, ano? Ne aby ses toulal po chodbách!“
Augustýn odešel celý blažený a vrátil se s úsměvem od ucha k uchu a s rukou plnou kusů křídy.
„Děkuji, Augustýne,“ řekla paní učitelka. „Jdi se posadit. Kryšpíne, k tabuli! Kryšpíne, mluvím s tebou!“
Když zazvonilo, utíkali jsme všichni ven, jen Kryšpín zůstal ve třídě, paní učitelka mu musela říct spoustu věcí, jako ostatně vždycky, když je zkoušený.
Na schodišti nám Augustýn řekl:
„Až vyjdeme ze školy, pojďte se mnou! Musím vám ukázat něco senzačního!“
Sotva jsme vyšli ze školy, ptali jsme se Augustýna, co nám chce ukázat, ale on se rozhlédl na všechny strany a řekl: „Tady ne! Pojďte za mnou!“ Augustýn strašně rád dělá ze všeho tajemství, člověk by se z něho zbláznil. Šli jsme tedy za ním a on zahnul za roh ulice, pak na druhou stranu, kousek šel a zase přešel zpátky a nakonec se zastavil a my jsme se nahrnuli okolo něho. Augustýn se znovu rozhlédl, strčil ruku do kapsy a řekl nám:
„Koukněte!“
V ruce držel - to byste nikdy neuhodli! - křídu!
„Polívka mi dal pět kusů křídy,“ vysvětloval nám Augustýn pyšně, „a já jsem dal paní učitelce jen čtyři!“
„Tomu se říká drzost!“ řekl Viktorín.
„Kdyby se to dověděl Polívka nebo paní učitelka, určitě by tě vyloučili ze školy, to je hotovka,“ řekl Jáchym.
To je fakt, se školními pomůckami si člověk nemá zahrávat! Minulý týden jeden velký kluk praštil po hlavě jiného velkého kluka mapou, kterou nesl z kabinetu, a ta mapa se roztrhla a oba ti velcí kluci byli vyloučeni ze školy.
„Zbabělci a strašpytlové můžou jít klidně domů,“ řekl Augustýn. „A my ostatní si budeme hrát s křídou.“
Zůstali jsme tam všichni, předně proto, že v naší partě nejsou žádní zbabělci a strašpytlové, a za druhé proto, že s křídou je bezva zábava, jelikož se s ní dá dělat spousta a spousta věcí. Moje bábinka mi jednou poslala tabuli, menší, než máme ve škole, a krabici barevných kříd, ale maminka mi ty křídy vzala a řekla, že je naplácám všude, jen ne na tabuli. Je to škoda, jelikož ty křídy byly všech barev, červené, modré, žluté, a já jsem řekl klukům, jak by bylo príma mít krabici barevných kříd.
„No to se povedlo!“ vykřikl Augustýn. „Já podstoupím příšerné nebezpečí a panu Mikulášovi se nelíbí barva mé křídy! Když jsi tak chytrej, tak sis měl Polívkovi o barevnou křídu říct! Jdi si k němu! Na co čekáš? Ty jen kecáš a kecáš, ale nikdy by ses neodvážil o křídu říct. Já tě přece znám!“
„Se ví!“ řekl Viktorín.
Zahodil jsem tašku, chytil jsem Viktorína za kabát a zařval jsem za něho:
„Odvolej, co jsi řekl!“
A poněvadž nechtěl nic odvolat, začali jsme se prát, a najednou jsme uslyšeli, jak na nás odněkud seshora křičí hrubý hlas:
„Koukejte toho hned nechat, uličníci! Jděte si hrát jinam, nebo na vás zavolám strážníka!“
Tak jsme utekli, zahnuli za roh, přešli jsme ulici, pak jsme se vrátili zase zpátky na druhou stranu a tam jsme se zastavili.
„Až přestanete dělat skopičiny,“ řekl nám Augustýn, „můžeme si třeba začít hrát s mou křídou.“
„Jestli tu ten šašek zůstane, jdu pryč!“ prohlásil Viktorín. „Strč si svou křídu za klobouk.“
A sebral se a šel pryč a já už s ním v životě nepromluvím.
„Tak,“ řekl Albín, „a co vlastně budeme s tou křídou dělat?“
„Príma by bylo,“ řekl Jáchym, „psát všelijaké věci po zdech.“
„No,“ souhlasil Fridolín. „Třeba by se mohlo psát Banda mstitelů a všichni nepřátelé by hned věděli, že jsme tudy šli.“
„Bezva nápad!“ zachechtal se Augustýn. „A mě by potom vyloučili ze školy, že jo? Senzační! Gratuluju!“
„Jsi zbabělec, abys věděl!“ řekl mu Fri…
