Mikuláš a jeho přátelé (René Goscinny)

Celá e-kniha Mikuláš a jeho přátelé ke stažení v ePUB, PDF a MOBI

Narozeniny Marie-Hedviky

Na dnešek jsem byl pozvaný na oslavu narozenin Marie-Hedviky. Marie-Hedvika je sice holka, ale je fakt bezvadná. Má žluté vlasy a modré oči a je celá růžová a je to dcera Plátkových, našich sousedů. Pan Plátek je vedoucí v oddělení obu-vi v obchodním domě Malý střádal a paní Plátková hraje na klavír a zpívá k tomu jednu a tu samou píseň, plnou všelijakých trylků, což je každý večer dobře slyšet až k nám.

Maminka koupila pro Marii-Hedviku dárek – malou kuchyňku s kastroly a všelijakým kuchyňským náčiním, ale mně se nezdá, že by si s tím někdo mohl vážně hrát. A pak mi maminka dala tmavomodré šaty s kravatou a namazala mi vlasy brilantinou, aby držely učesané, a řekla mi, že musím být strašně hodný, že se musím chovat jako pravý muž, a doprovodila mě až k Marii-Hedvice, až ke dveřím jejich domu. Já jsem se těšil, jelikož mám oslavy narozenin rád a mám rád Marii-Hedviku. Je sice fakt, že na všech narozeninách nejsou kluci, jako třeba Vendelín nebo Augustýn, Albín, Viktorín, Kryšpín, Jáchym a Fridolín, to jsou moji kamarádi ze školy, ale všude se nějaká zábava najde. Je tam vždycky dort a hrajeme si na kovboje, na četníky a zloděje, zkrátka je to prima.

Otevřela nám maminka Marie-Hedviky a začala vyrážet všelijaké výkřiky, jako by ji překvapilo, že přicházím, ačkoli sama telefonovala naší mamince a pozvala mě. Byla ke mně moc hodná a říkala, že jsem zlato, a potom zavolala Marii-Hedviku, aby se podívala na krásný dárek, který jsem jí přinesl. Marie-Hedvika přišla, ještě růžovější než obvykle, v bílých šatech plných volánků, a fakt jí to moc slušelo. Já jsem se dost styděl, když jsem jí měl dát ten dárek, jelikož jsem byl přesvědčený, že se jí bude zdát pitomý, a souhlasil jsem s paní Plátkovou, když říkala mamince, že jsme to neměli dělat. Ale zdálo se, že Marie-Hedvika je s kuchyňkou náramně spokojená. Ty holky jsou ale cvo-ci! A potom maminka odešla, ale předtím mě ještě napomenula, abych byl děsně hodný.

Vešel jsem do Plátkovic domu a byly tam už dvě holky, taky šaty samý volánek. Jedna se jmenovala Melánie a druhá Eulálie a Marie-Hedvika o nich prohlásila, že to jsou její nejlepší kamarádky. Podali jsme si ruku a já jsem se šel posadit do křesla v rohu pokoje, zatímco Marie-Hedvika ukazovala svým nejlepším kamarádkám kuchyňku. Melánie řekla, že má úplně stejnou, ale větší, a Eulálie řekla o Melániině kuchyni, že určitě není tak hezká jako porcelánový servis pro panenky, který ona, Eulálie, dostala k svátku. A zača-ly se všecky tři hádat.

Potom někdo zazvonil, a pak zase a znovu a začaly přicházet spousty holek a všechny měly na sobě šaty s volánky a dávaly Marii-Hedvice samé nemožné dárky, a jedna nebo dvě z nich si dokonce s sebou přinesly panenky. Kdybych to byl věděl, byl bych si vzal kopací míč.

Potom paní Plátková řekla: „No tak, už jsou tu všichni. Můžeme začít se svačinou. Prosím, ke stolu!“

Když jsem viděl, že jsem tu jediný kluk, měl jsem tisíc chutí vrátit se domů, ale neodvažoval jsem se, a když jsme šli do jídelny, bylo mi pekelně horko v obličeji. Paní Plátková mě posadila mezi Otýlii a Emílii, což byly taky, jak mi řekla Marie-Hedvika, její dvě nejlepší přítelkyně.

Paní Plátková nám dala každému na hlavu papírovou čepici. Já jsem dostal špičatou klaunskou, která držela na gumičku. Holky se smály, když se na mě podívaly, a mně z toho bylo v obličeji ještě větší horko a kravata mě škrtila, div jsem se nezalkl.

Svačina nebyla špatná. Bylo tam čajové pečivo a čokoláda a potom přinesli dort se svíčkami a Marie-Hedvika je sfoukla a holky jí tleskaly. Já jsem, ani nevím proč, neměl moc hlad. A přitom je svačina hned po snídani, po obědě a po večeři moje nejzamilovanější jídlo. Mám ji skoro tak rád jako namaza-ný chleba, co si nosím do školy na přesnídávku.

Holky jedly hodně, jim chutnalo. Celou tu dobu mluvily všechny najednou, smály se a dělaly, jako když krmí dortem svoje panenky. Potom nám paní Plátková řekla, že se zase vrátíme do salónu, a já jsem se šel posadit do…