KAPITOLA TŘETÍ
Fridolínův návrat; rozhovor o nejlegračnějším primusovi Evropy; nejnovější mrzutost paní Egerlandové; pěší jezdecký posel; nepřijatelné podmínky; upotřebitelný bitevní plán a ještě upotřebitelnější Nekuřákův návrh.
Pořád ještě sněžilo. Běžícím chlapcům se kouřilo z úst, jako by dýmali z tlustých doutníků. Před kinem EDEN na Barbarosově náměstí stálo několik kvintánů externistů. Chtěli jít do kina a čekali, až otevřou.
„Běžte klidně dál!“ zavolal Martin na kamarády. „Já vás zas dohoním!“ Přistoupil ke kvintánům. „Udělejte nám něco k vůli,“ řekl. „Nechte kino kinem! Realisté zajali Kreuzkamma, musíme ho vysvobodit.“
„Máme jít rovnou s vámi?“ zeptal se kvintán Schmitz. Byl maličký a kulaťoučký, proto mu říkali Soudek.
„Ne,“ řekl Martin. „To má čas. Buďte, prosím, za čtvrt hodiny v Poplužní ulici, na rohu ulice V polesí. Přiveďte s sebou ještě pár kluků. Ale než tam přijdete, rozdělte se. A schovejte čepice! Jinak se realisté příliš brzy dovědí, že máme něco za lubem.“
„Dobře, dobře, Martine,“ řekl Soudek.
„Spoléhám na vás.“
„Beton!“ zvolali kvintáni. A Martin běžel udýchaně dál. Dohonil ostatní a vedl je oklikami – chtěli totiž zůstat nepozorováni – k ulici V polesí. Na rohu v Poplužní ulici se zastavili.
Za chvilku se přihnal Fridolín.
„Tak co?“ ptali se všichni jakoby jedněmi ústy.
„Rudi ještě není doma,“ hlásil Fridolín bez dechu. „Služebná naštěstí není tak docela přihlouplá, jak vypadá. Chce namluvit profesorovi, bude-li se ptát, že Rudi je k nám pozván na oběd.“
„Půjde tedy do tuhého,“ prohodil Matyáš s uspokojením. „Zajdu honem do čísla 17 a rozsekám Egerlanda na maděru.“
„Tady zůstaneš!“ poručil Martin. „Holá rvačka nám nepomůže. I když Egerlandovi utrhneš hlavu, nebudeme pořád ještě vědět, kde vězí Kreuzkamm se sešity. Jenom vyčkej. Však my tě budeme ještě potřebovat.“
„To je úloha pro mne,“ řekl Sebastian Frank a měl pravdu. „Půjdu tam jako parlamentář. Možná že se nám ta věc podaří cestou vyjednávání.“
„Ty tak na to vypadáš!“ zasmál se opovržlivě Matyáš.
„Alespoň vyzvím, kde vězí Rudi,“ řekl Sebastian. „A to už taky něco je.“ Odešel. Martin ho kousek vyprovodil.
Matyáš se opřel o lucernu, vytáhl z kapsy osmerkový sešit a začal pohybovat rty, jako by počítal.
Uliho zas už záblo. „Co to počítáš, Matesi?“ zeptal se.
„Dluhy,“ přiznal smutně Matyáš. „Já tím svým žroutstvím přivedu tátu na mizinu.“ Potom sklapl sešit, strčil ho zas do kapsy a řekl: „Fridolíne, půjč mi groš! Pro dobrou věc! Nejpozději pozítří ti ho vrátím. Táta mi psal, že poslal peníze na cestu a kromě toho ještě dvacet marek. Když teď honem něco nesním, nebudu později jaksepatří při ráně.“
„To je hotové vydírání,“ řekl Fridolín a dal mu deset feniků.
Matyáš se rozběhl jako střela do nejbližšího pekařství. Když se vrátil, žvýkal blaženě a nabízel kamarádům ze sáčku. Byly to žemle. Ale kluci nechtěli. Fridolín napjatě vyhlížel za roh ulice. A Johny Trotz si prohlížel koloniální obchod tak, jako by ve výloze ležel přinejmenším nějaký poklad Inků. Tohle u něho kluci už znali. Ať se díval na cokoliv, vždycky kulil oči tak, jako by to byl předtím jakživ neviděl. Proto taky asi tak málo mluvil. Byl neustále zaměstnán díváním a nasloucháním.
Vtom zahnul do ulice Martin, ale jenom jim pokynul a zmizel v roháku v Poplužní ulici. Uli měl radost, jak Matyášovi chutná, a řekl: „Ten Martin je ale pašák, co? Jak předtím vystrnadil ty oktavány z tělocvičny!“
„Martin je nesporně nejlegračnější primus v Evropě,“ řekl Matyáš a pořád žvýkal. „Je protivně pilný, a přesto žádný šprt. Od té doby, co chodí do boudy, je ve třídě první, a přesto u žádné vážnější pračky nechybí. Studuje za poloviční školné, dostává stipendium, ale nedá si od nikoho nic líbit. Ať jsou to oktaváni, šermíři nebo králové od východu – když je v právu, vyvádí jako stádo paviánů.“
„Myslím, že si vzal příklad z Justuse,“ řekl Uli, jako by prozrazoval veliké tajemství. „Miluje spravedlnost zrovna jako Justus. Tím se asi z člověka stane takový pašák!“
Se…
