detektivka

  / Následující ráno v sedm třicet byl budíček. Vyzvánělo se na velký železný triangl. V sedm čtyřicet pět přinesl indiánský mládenec v bílém oděvu pomerančovou šťávu, káva se podávala v osm hodin. Dolores zaklepala na mé dveře. / „Dobré ráno, Donalde. Jak ses vyspal?“ / „Nevěděl jsem o světě,“ řekl jsem jí. / „V půl deváté vyráží skupinka na koních na snídani pod širákem, nebo je možné zajít…

Více
  • 21. 2. 2025

CHYTIT OSUD ZA PAČESY / Ruth Otisová čekala před mým bytem. Když jsem přijížděl autem a zaparkoval na prázdném místě téměř až u ní, dívala se na druhou stranu. / Když zjistila, že poblíž zastavilo auto, otočila se, zamračila se a potom si mě všimla. „Donalde!“ vykřikla. / Otevřel jsem dveře a ona mě chytila za ruku a stiskla, až jsem cítil pevné sevření jejích prstů. „To jsem ráda, že jste tady,“ řekla. / …

Více
  • 21. 2. 2025

  / Jak si nabalit muže /   / Byla hezky formovaným balíčkem dynamitu, kapesním vydáním Venuše. Měla plná ňadra, úzký pas, hladké kyčle, velké hnědé oči a vlasy medové barvy. Mohla vážit sotva víc než takových pětačtyřicet kilo, ale byla dokonalá a nyní bzučela jako rozlícený sršeň. / Uhlazený vedoucí hotelového baru se pokoušel o vysvětlení. / Taková dokonalá dívka s dokonalými tvary si mohla leccos…

Více
  • 21. 2. 2025

John Carver Billings druhý ztratil dva dny usilovným přemýšlením, aby si vytvořil alibi, které nám předhodil, abychom ho pro něho odhalili. / Policii trvalo méně než dvě hodiny a rozbila toto alibi na malé kousky. / Večerní rozhlasové vysílání přineslo zprávu, že losangeleská policie se dívá na alibi mladého Billingse v případu vraždy Maurine Auburnové velmi skepticky a požádala policii v San Francisku, aby ho…

Více
  • 21. 2. 2025

Hned za rozbřesku jsem vyšel na palubu. Přede mnou v dáli zářila světla majáku a z ranního šera se nořily obrysy ostrova Oahu. / Stevardi prostírali v jídelně stoly k snídani. Objevily se na nich sklenice s džusem, konvice s kávou a mísy sladkého pečiva. Loď proplouvala mezi korálovými útesy. Z pevniny se k nám blížil motorový člun. Přirazil k boku lodi a na palubu se vyhrnuli oficiální vítači s různobarevnými…

Více
  • 21. 2. 2025

Když jsem vstoupil do kanceláře, v očích Berty Coolové se objevil výraz úlevy. Novináři ji silně otravovali. Byli to dva reportéři a fotograf. Všechny jsem přivítal podáním ruky. „Tak copak byste se rádi dověděli, mládenci?“ zeptal jsem se jich. Byli to správní chlapi, nechodili kolem horké kaše a rovnou mi položili otázku, jestli pracuji pro obviněné v případu Endicottovy vraždy. / „Copak jsou dva?“ podivil…

Více
  • 21. 2. 2025

Frostmore Road byla okrajová parcelační oblast, která by se dala charakterizovat rčením ani ryba, ani rak. / Před lety kdosi v Kalifornii přišel s heslem: „Akr půdy a nezávislost“. Půda ležící ladem dostala zavlažovací systém a byla přeměněna v malé farmy. Tyto farmy byly za nějaký čas rozděleny na akry – pozemky o rozloze asi čtyři čtvereční kilometry: lidé, kteří koupili původní parcely podle hesla „Akr…

Více
  • 21. 2. 2025

V Renu se již hotelový detektiv z Riverside spojil s detektivem Kramerem Lawsonem z městského policejního velitelství. Mort Evans a já jsme se k nim připojili. / Za letu do Rena byl Mort Evans, pokud jde o celou záležitost, stále skeptičtější. Můj kurz klesal pořád níž a níž. Když se Evans v Renu dozvěděl, že je tam aktovka s deníkem Georga Cadotta, dostal poněkud lepší náladu. / Nevadské město Reno žije po celý rok…

Více
  • 21. 2. 2025

Přišel jsem domů asi tak o půlnoci, zalezl do postele a právě jsem chtěl zhasnout; vtom zazvonil telefon. / Zvedl jsem ho, řekl „haló“ a hlas Berthy Coolové mi zahučel do ucha jako náraz větru do hromady suchého listí. „Donalde,“ vykřikla, „přijď sem!“ / „A kam?“ zeptal jsem se. / „Do apartmá Deana Crocketta Druhého.“ / „Co se děje?“ / „K čertu! Nedohaduj se se mnou!“ vykřikla zas. „Přijď sem. A pohni…

Více
  • 21. 2. 2025

  / Do Bakersfieldu trvá cesta při svižné jízdě asi dvě hodiny dvacet pět minut. / Udělal jsem to za něco málo přes dvě hodiny. / Harvey Clover měl stažené rty a vážné oči. „Lame, nasadil jsem za vás vlastní kůži.“ / „Díky.“ / „Snažil jsem se, aby se to nedozvěděli novináři, ale nějak se to profláklo.“ / Podal mi ještě vlhké noviny. / Podíval jsem se na titulek: / SOUKROMÝ DETEKTIV VE SPORU SE STÁTNÍM ZÁSTUPCEM.…

Více
  • 21. 2. 2025

Frank Sellers zastavil houkačku před naší agenturou, zaparkoval v červeném pruhu a řekl: „Tak fotoaparát do zásoby, co, chytrolíne? Myslel jste, že na všechno vyzrajete, že jo?“. / Berta vyplula z auta, hleděla přímo před sebe s nasupenými ústy a třpytícíma se očima a neřekla nikomu ani slovo. / Vyjeli jsme zdviží. Berta důstojně vkráčela do kanceláře a řekla dívce v předpokoji: „Zabalila jste ten balíček pro…

Více
  • 21. 2. 2025

Na pochodu do své kanceláře se Berta Coolová zastavila na slovíčko u Elsie Brandové. „Co je prohnilý, to se taky prolomí.“ / „Nechcete mi o tom něco povědět?“ ptala se Elsie Brandová, odstrkujíc se i se židlí od psacího stolu. / „Ne,“ odvětila Berta, „nechci o tom povídat nikomu nic. Jsem blbec. Zamotala jsem se do případu, kde prší zlato, a zbyla na mne děravá lžička. Všichni budou v balíku, jen Berta nic!…

Více
  • 21. 2. 2025

  / Berta Coolová vpochodovala do kanceláře a v podpaží si nesla složené noviny. / „Snažila jsem se s vámi spojit, ale nemohla jsem vás sehnat. Odjela jste z hotelu,“ řekla Elsie Brandová. / „Vstávala jsem už za úsvitu, abych nezmeškala příliv,“ vysvětlila Berta. / „Chytla jste něco?“ / „Nebraly.“ / „Dvakrát tu byl nějaký pán,“ pohlédla Elsie Brandová do diáře. „Nechtěl se představit. Říkal, že to je…

Více
  • 21. 2. 2025

Málem spadla klec /   / Přejít tři bloky zpátky k mému bytu se zdálo jako ujít tři míle. Sešel jsem do garáže a oznámil zřízenci: „Vezmu si znovu auto.“ / Podíval se na pětadvacet centů, které jsem mu podal, jako by to byla spíš urážka než spropitné, pak přestavil několik vozů a ukázal palcem na naše firemní auto. „Tady je.“ / Nastoupil jsem, nastartoval a vyjel z garáže. Přejel jsem tak půl tuctu bloků,…

Více
  • 21. 2. 2025

  / Bylo dobře, že mi dal ten tip o Panamě. Pomohlo mi to mírnit se a mít oči otevřené. Ani by mě nenapadlo, že si Kolumbijci všímají, co se děje v Panamě. Politika dobrých sousedských vztahů je výborná věc a funguje tak hladce jako stroj běžící v olejové lázni. / Odpověděl jsem na všechny dotazy správně, a když jsem se nazítří ráno objevil na letišti, s úlevou jsem shledal, že mi nikdo neklepe na rameno,…

Více
  • 21. 2. 2025