KAPITOLA DEVÁTÁ
Ujistil jsem se, že mě nikdo nesleduje. Pak jsem zapadl do telefonní budky a zavolal Sharplesovi.
Sharples se ozval hned a dychtivě. „Haló. Ano, tady je Sharples.“
„Donald Lam.“
„Ach, ano,“ řekl. Dychtivost z jeho hlasu vymizela. Ať už očekával zavolání od kohokoliv, zřejmě pro něj znamenalo hodně. Můj hlas byl pro něj jistě nemalým zklamáním.
„Máte advokáta?“ otázal jsem se.
„Proč se… ach, jistě. Mám právního zástupce, který se stará o všechno okolo správy pozůstalosti – účty a tak.“
„Je k něčemu?“
„Jeden z nejlepších.“
„Dokázal by, kdyby šlo do tuhého, nesedět si v otáčivém křesílku a nevyřizovat majetkové věci pěkně v klidu, ale vyhrnout si rukávy a vletět po hlavě do maléru?“
„Myslím, že určitě ano. Je velmi chytrý.“
„Sežeňte ho,“ řekl jsem.
„Obávám se, že vás nechápu.“
„Sežeňte ho,“ řekl jsem. „Promluvte si s ním. Budete ho potřebovat.“
„Proč?“
„Seržant Buda po vás půjde,“ řekl jsem.
„Zase?“
„Zase. A znovu a opět znovu.“
„Obávám se, že nechápu, kam míříte, Lame.“
„Buda došel k závěru,“ pokračoval jsem, „že ten smaragdový přívěsek něco znamená.“
„Chybí nějaké smaragdy?“
„Teď už je našli všechny.“
„Kde?“
„Dva byly na stole, šest bylo v kleci u vrány a pět bylo v odpadu umývadla.“
„V odpadu umývadla?“ opakoval Sharples překvapeně a nevěřícně. „Proboha, co tam dělaly?“
„Hezky odpočívaly, chytily se do sifonu pod mísou. Někdo je čertvíproč chtěl zahodit, spláchnout je do kanalizace, a sifon je lapil.“
„Ale to je nepochopitelné.“
„Buda to taky nechápe.“
„Ale jaké úvahy by ho mohly přimět, aby tohle spojoval se mnou?“
„Byl byste překvapen,“ řekl jsem, „co všechno s vámi spojuje a co ještě bude. Začne tím, že se pokusí uvést do spojitosti s vámi ten smaragdový přívěsek.“
„Proč?“
„Protože jsem se na něj vyptával a pak jsem šel s vámi navštívit Camerona. U Camerona se přívěsek našel. Nemusíte být žádné detektivní eso, abyste si tohle dal dohromady.“ Sharples řekl: „Mrzí mě, že jste se na ten přívěsek vyptával, Lame.“
„Vy jste mě o to žádal.“
„Ano, ano, vím. To bylo ovšem předtím… no, předtím, než… než jsem se dověděl, komu patří.“
„Nevyjadřujete se přesně, Sharplesi, pozor na to,“ řekl jsem. „Věděl jste přece, komu patřil. Snažil jste se zjistit, proč se s ním majitelka rozloučila.“
„Ano, tak nějak to bylo.“
„A z určitých důvodů jste nechtěl jít k majitelce a zeptat se jí.“
„Chtěl jsem zjistit… jestli…“
„Právě,“ řekl jsem. „A mě jste najal, abych to vypátral, a já jsem to vypátral. Takže se nemůžete vrátit zpět, teď už ne.“
„Ne, myslím, že opravdu ne.“
„Dnes ráno,“ pokračoval jsem, „dnes ráno jsem se vyptával na ten přívěsek. Krátce po poledni jsme se objevili na návštěvě u Camerona. Cameron byl mrtev. Přívěsek, o který jsme jevili takový zájem, ležel na stole. Smaragdy byly vyňaty ze svých lůžek. Nebude trvat dlouho a Buda si bude myslet, že přívěsek je pravděpodobně klíčovou stopou celého případu.“
„A pak vás bude vyslýchat?“
„Už mě vyslýchal.“
„Kdy?“
„Právě teď.“
„Kde?“
„V Nuttallově klenotnictví. Byl tam Nuttall a byl tam také Jarratt.“
„Co mu řekli?“
„Mnoho ne.“
„Takže myslíte, že teď půjde ke mně?“
„Jsem si prakticky jist.“
„Co mu mám říct?“
„Nechte se vést svým svědomím,“ poradil jsem mu.
„Chtěl bych nějakou radu.“
„Proto jsem vám naznačil, abyste se spojil se svým advokátem.“
„Ale proč mi neporadíte vy?“
„Cokoliv sdělíte svému advokátovi, bude důvěrné. Advokát může mluvit za vás, a půjde-li do tuhého, poradí vám, abyste na otázky neodpovídal. Advokátovi nemůže nikdo nic udělat. Já jsem soukromý detektiv. Předpokládá se, že budu spolupracovat s policií, je to prakticky má povinnost. Kdyby mě nachytali při něčem neprofesionálním, ilegálním, mohlo by mě to stát detektivní koncesi. Chápete už?“
„Ano, myslím, že chápu.“
„Máte dvě možnosti. Buď jim můžete říct, že přívěsek patřil Shirley Bruceové, nebo jim můžete říct, že o něm nevíte nic, že ho neznáte.“
„Už jsem jim řekl, že ho neznám.“
„A proto vám radím, abyste se spojil s advokátem.“
„Obá…
