XI.
Uplatil jsem taxíkáře, aby jel co to dá. Za dvacet dvě minuty od chvíle, kdy inspektor Hobart zavěsil telefon, jsme zastavili před hotelem.
„Pojďte, Hazel,“ řekl jsem a chytil ji za ruku. Prolítli jsme dveřmi ke zdvižím a vyjeli do sedmého patra.
Hnal jsem Hazel k pokoji Evelyn Ellisové a zkusil otevřít dveře.
Nebyly zavřené.
Ještě nikdy jsem neviděl takovou spoušť, jaká tam byla. Evelyn Ellisová byla zabalená do flanelového koupacího pláště a plakala. Potrhané zbytky průsvitného negližé byly roztroušeny po celé místnosti. Evelynino pravé oko pomalu otékalo, měla ho zavřené a vypadala vyděšeně.
Veliká Berta Coolová stála uprostřed trosek s rukama v bok.
Inspektor Hobart pozorně přihlížel. Zdálo se, že je trochu mimo sebe.
Při mém příchodu vzhlédl, ale nezdál se ani v nejmenším překvapen. Vypadal jako člověk, kterého nemůže už vůbec nic a nikdy překvapit.
Berta se na mě podívala a řekla: „Proč jste k čertu vzal roha? Copak proboha neznáte ten starý telefonní fór? Zavolá nějaký mládenec a ona řekne: ‚Proč, ano, inspektore, jen pojďte nahoru.‘ Všemohoucí bože, vy jste odtud vylít jako cukrář… Volal její přítelíček, že jde k ní nahoru. Jen si ověřoval, je-li čistý vzduch. Jak řekla, že tu má nějaké lidi, ten mládenec zpanikařil a okamžitě zavěsil. Z místa, kde jsem stála, jsem zaslechla v telefonu cvaknutí. Hovořila dál, když zavěsil, a protahovala rozhovor s inspektorem Hobartem bez odezvy jen proto, aby vás vylekala.“
Podíval jsem se na Bertu a řekl: „O čem to mluvíte? S někým jste si mě popletla. Jistě si pamatujete našeho klienta. Berto. Tady je Hazel.“
Hobart se upřeně podíval na Bertu a řekl: „Jste úplně vedle, paní Coolová. Lam byl celou noc ve svém pokoji. Měli jsme ho v merku, odposlouchávali jsme ho. Nesnažte se mi něco namluvit!“
Berta chtěla něco říct, ale rozmyslela si to.
Obrátil jsem se k Bertě a zeptal se: „Tak jak to stojí?“
„Ta malá čubka se tahala s reklamním podnikatelem jménem Calhoun,“ řekla Berta. „Měla ho ráda, ale on neměl prachy. Když se objevil na scéně Standley Downer s balíkem, tady naše malá přítelkyně Calhounovi zahnula.
Calhoun byl žárlivý. Tohle neměl rád. Stále všechno kontroloval, a tak přišel sem nahoru a našel Downera pohromadě s naší malou Evelyn právě ve chvíli, když Downer otevíral kufr a zjistil, že je falešný.
Downer začal Evelyn vysvětlovat, jaké je to pro něho strašné překvapení. Někdo ho o peníze obral tím, že zaměnil kufry. Evelyn si pomyslela, že něco podobného už slyšela předtím. Říkala věci, které se nehodí pro dámu.
Calhoun tam vpadl, právě když Evelyn Standleymu sprostě nadávala a Standley se jí to snažil zatrhnout.
Calhoun vytáhl ze soupravy, která ležela na kredenci, porcovací nůž, a bodl Downera do zad.“
„Objasníte mi laskavě,“ zeptal se inspektor Hobart, „odkud ksakru pocházel ten nůž? Promiňte, nechtěl jsem říct ksakru před dámou.“
Berta se na něho podívala a oči se jí třpytily. „Proč ne ksakru? Vždycky mám dojem, že žena, která omdlí pokaždé při nějakém tom horším slůvku, své mdloby předstírá. Co jste vlastně chtěl vědět? Ten nůž ze soupravy – no ano, to všechno tvoří domácí vybavení kuchyně. Malá Evelyn a Standley to chtěli mít všechno moc pohodlné, a vůbec nevycházeli ven. Žili v roztomilých líbánkách. Evelyn přispěla k vybavení domácnosti touhle soupravou.
Když Calhoun použil nože, Evelyn ho vykázala ven. Přinutila ho, aby odnesl ozdobné pouzdro s vidličkou a lžící. Řekla, že se postará o vražednou zbraň. Vyzvala ho, aby se vrátil letadlem domů. Slíbila, že se k němu později přidá. Myslím, že on tu teď někde čeká na tu mrchu, aby si to vynahradil.
Když se zbavila Calhouna,“ pokračovala Berta, „naše mazaná slečinka rozepnula mrtvému šaty, našla pod nimi opasek a v něm pětasedmdesát tisícidolarových bankovek. Peníze si přirozeně vzala.
Při prohledávání šatů v kufru přišla na to, že kufr zřejmě patří chlapíkovi jménem George Biggs Gridley, který bydlí v hotelu Zlatá brána. Nedopustila se žádné chyby, Gridleymu nenechala písemnou zprávu, ani…
