Celá e-kniha Jedna vteřina do knokautu ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA 8
Elsie Brandová mi ukázala výstřižek z novin. „Viděls to?“
Byla to rubrika klípků s četnými zprávami o známých lidech. Většinou se zrodily v redaktorově hlavě, například: „Který podnikatel žije v iluzích, nevěda, že si jeho choť najala soukromé detektivy, kteří ho už dva měsíce sledují a vědí všechno o onom apartmá na Nob Hillu…? Čím to, že jistý advokát, jehož příjmení začíná na M, má pro svou sekretářku večerní práci vždycky ve čtvrtek, kdy jeho choť navštěvuje schůze svého klubu…?“
„Co s tím?“ zeptal jsem se.
Položila prst na odstavec ke konci výstřižku: „Povídá se, že bohatá osobnost, která tráví mnoho času cestováním po cizích zemích a obstarává materiál pro jednu neziskovou nadaci, se vzdaluje z domova příliš často a na příliš dlouhou dobu. Jeho mnohem mladší choť má úplně jiné názory na to, jak strávit svůj další život.“
„Chceš naznačit, že mi to může k něčemu být?“ zeptal jsem se.
„Mělo by,“ ona na to.
Chystal jsem se něco říct, ale na prahu se objevila Bertha Coolová v bojovném postoji, třímajíc v jedné ruce foukačku a ve druhé nefritového buddhu.
„Nemysli si, že jsem se přišla s těmi krámy předvádět,“ řekla.
„Chystáš se stanovit honorář, nemám pravdu?“
„To si piš.“
„V tom případě by ses raději měla naposledy spojit s naším klientem.“
„Naposledy se s ním spojím, až určím honorář. Nebudu to dělat v jeho apartmá a chodit tam jako poslíček.
Přemýšlela jsem o tom a něco ti řeknu. Donalde, musíš uznat, že Bertha má při obhospodařování financí dobré nápady. Musíme to teď šikovně zahrát. Odneseš tam ty krámy a odevzdáš mu je. Řekneš mu, jak jsi je získal, ale ať to nevypadá tak jednoduše a snadno, jak jsi mi to povídal.
Trochu to přikrášli. Řekni mu, jak jsi na to šel s logikou a s pomocí dedukcí, jen nezačínej zprostředka a vyjdi ze základních principů. Řekni mu, jak jsi prolezl celé apartmá, aby sis ověřil, že je tam skutečně jen jeden výtah. Přičeš to.“
„Třeba se mu to nebude zamlouvat,“ já na to.
„To je jeho věc, ať si trhne nohou. Musíme si vydělávat na živobytí. On už ty krámy ocenil na devět tisíc dolarů. Dostal od nás všechno bez povyku a nepříjemností zpátky.“
Zavrtěl jsem hlavou a řekl: „Z toho nic nebude, Bertho.“
„Co tím chceš k čertu říct? Mluvím přece o penězích.“
„Já o nich mluvím taky,“ řekl jsem. „Ale ber to logicky. Kdybych se v tom hrabal měsíc, mohli bychom to parádně rozehrát. Sotva jsme se však do toho dali, už jsme to měli.
Nemůžeme to přece kdovíjak nafouknout, neehceme-li se dostat do rozporu s etikou podnikání a podobně. Navrhuji tedy: byl to buď jak buď poměrně malý džob, takže bychom měli naše zásluhy raději bagatelizovat, aby to vypadalo, že podobné záležitosti vyřizujeme každý den před snídaní.
Pošleme mu účet za jednodenní práci jednoho detektiva a trochu to vylepšíme výdaji za taxíky, jídlo a nepředvídané situace. Upevníme si u našeho klienta postavení, a až bude Crockett příště něco potřebovat, zase se na nás obrátí. A když budou něco potřebovat Crockettovi přátele, přijdou za námi, protože se o nás od Crocketta všechno dovědí.“
Bertha překvapeně zamrkala a řekla: „Ještě o tom budu přemýšlet. Dám si to večer pod polštář. Možná, že na tom něco je.“
„Určitě na tom něco je.“
„Tak jo, Donalde, a teď tam ty krámy odnes.“
„Když mi slíbíš, že mu to naúčtuješ podle sazebníku, odnesu to tam a vylíčím mu, jak to bylo.“
„Platí,“ řekla Bertha a doslova mi ty věci vrazila do rukou.
„Mám mu zatelefonovat a říct, že přijdeš?“ zeptala se Elsie Brandová.
Chvíli jsem váhal, pak jsem se ušklíbl a řekl: „Ne, chci vidět, jak se zatváří, až mu to odevzdám. Ta dutina nemohla být ve vlajkové žerdi vydlabána bez vědomí někoho z domácích lidí – jinak řečeno, někdo z nich se na tom podílel. Chci zjistit, zdali Dean Crockett zmizení těch věcí důkladně zorganizoval a pak nás povolal, aby od sebe odvedl podezření, a pokud to tak vskutku udělal, tedy proč.“
„Nezacházej s ním příliš tvrdě,“ řekla varovně Bertha.
„Nebudu, pokud nespatřím jasnou stopu směřující tam, kam potřebuj…
