Celá e-kniha Nebezpečné křivky ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA IV
Smrt Williama Desmonda Taylora byla typicky hollywoodský případ.
Taylor byl v době němého filmu proslulým filmovým režisérem. Když časně ráno jednoho dne v roce 1921 otevřel lokaj a děvečka pro všechno v jedné osobě dveře pavilonu, kde Taylor bydlel, a našel svého pána mrtvého na podlaze, začal se odvíjet řetěz událostí, které měly nečekané důsledky.
Zjistilo se totiž, že mrtvým není William Desmond Taylor, nýbrž jistý William Deane Tanner, který několik let předtím záhadně zmizel v New Yorku. Životopisné údaje uváděné o známém filmovém režisérovi byly stejně smyšlené, jako zápletky tehdejších němých filmů.
Po Hollywoodu kolovaly různé fámy a v tisku se objevily zmínky o záhadné noční košilce, kterou podle nepotvrzených zpráv nalezl lokaj pečlivě složenou v zásuvce psacího stolu v prvním poschodí. Lokaj košilku pozorně rozložil a opět složil, přičemž zjistil, že dotyčná součást hedvábného dámského prádla byla složena úplně jinak než původně.
V souvislosti s případem se objevovala a opět mizela jména tehdy známých hereček, podivné výpovědi, záhadná vysvětlení, úvahy a klepy v plném souladu s přehnanou gestikulací herců v němých filmech.
Je třeba si uvědomit, že když tehdy herec pronásledující někoho, kdo měl před ním náskok pouhých pár kroků, ztratil stíhaného z dohledu a nevěděl kudy dál, vždycky se díval nesprávným směrem, zůstal stát, zaclonil si rukou oči, což mělo znamenat, že pátrá, na kterou stranu má pokračovat. Pak se obrátil opačným směrem, opět si dal ruku před oči a zvedl prst, aby jednoznačně ukázal, kudy běžel pronásledovaný. Potom se opět pustil do stíhání, až dospěl k dalšímu rohu či rozcestí, kde se předcházející pantomima opakovala. Podobným způsobem probíhalo vyšetřování vraždy Williama Des-monda Taylora.
Zapsal jsem si spoustu poznámek. Když knihovna zavírala, měl jsem dva sešity plné záznamů.
Ve středu jsem znovu zašel do novinového archivu. Když jsem se pak vrátil do kanceláře, Berta Coolová právě vstávala od oběda.
„Byl jste v Susanville?“ zeptala se.
„Zrovna se tam chystám.“
„Cože? Chystáte se tam? Prokristapána, myslela jsem, že jste už dávno na cestě.“
„To je prima,“ odvětil jsem.
„Co vlastně, u všech rohatých, děláte?“ vyštěkla na mě.
„Zajišťuju se,“ odpověděl jsem lakonicky.
„Cože? Zajišťujete se?“
Přikývl jsem na souhlas.
„A proti čemu?“
„Zajišťuju se, abychom nepřišli o licenci k provozování detektivní kanceláře,“ odpověděl jsem.
„Kdy začnete?“ zeptala se Berta rezignovaně, aniž se zajímala o detaily.
„Teď poletím do Rena,“ odpověděl jsem, „tam si najmu automobil a pojedu do Susanville.“
Berta na mne zlobně hleděla. „Kdy se dostanete do Susanville?“
„To se ještě neví.“
„Náš klient je nedočkavý – jako na jehlách. Už dvakrát telefonoval. Chtěl vědět, jestli už jste odjel. Řekla jsem mu, že ano.“
„To je prima. Pokud bude věřit, že za tím jdeme, bude spokojený.“
Bertina tvář zrudla. „Proč se potřebujete nějak zajišťovat, když pracujeme na vyloženě jasném případu?“
„Právě proto, že je úplně jasný.“
„Co tím chcete říct?“
„Policie by chtěla objasnit Endicottovu vraždu. Má jediného svědka – taxikáře Druda Nickersona. Jen o něj se opírá. Najednou se ve sloupci o úmrtích objevuje sdělení o smrti Druda Nickersona u Susanville. Rozloučení v rodinném kruhu – bez květin a věnců. Přirozeně by se dalo předpokládat, že mrtvola bude převezena do Citrus Grove a že se pohřeb bude konat tam.“
Berta jen mrkla na souhlas.
„Tak nashle,“ řekl jsem jí a vykročil jsem k východu.
„Já se z vás pominu!“ zašeptala, když jsem otevíral dveře.
