Celá e-kniha Nebezpečné křivky ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA XXIV
V osm hodin a sedmnáct minut porota oznámila, že dospěla k závěru. Porotci přicházeli do soudní síně v řadě za sebou. Na některých porotkyních bylo vidět, že plakaly.
Předseda poroty, pochmurně se tvářící, větrem ošlehaný farmář, ohlásil, že se porota shodla na výroku. Soudce absolvoval obvyklé formality, načež byl přečten výrok poroty. Porota uznala obžalovaného vinným ze zločinu zabití.
Předseda poroty si odkašlal a zeptal se soudce: „Mohu k tomu něco říci, Vaše Ctihodnosti?“
„Oč jde?“ otázal se soudce Lawton.
„Porotci jednomyslně vyjádřili pochopení pro obžalovaného, ale jsou toho názoru, že ve smyslu zákona je třeba odsoudit ho za zabití.“
„Dobrá,“ odpověděl soudce. „Výrok poroty je přijat a porotci se mohou rozejít. Přejí si právní zástupci hned teď určit den vynesení rozsudku?“
„Jen okamžik, prosím, Vaše Ctihodnosti,“ řekl Quinn. Po těch slovech přistoupil k uličce, aby se poradil se mnou.
„Máte tady trestní zákoník?“ zeptal jsem se ho.
„Ano, mám,“ odpověděl.
Podal jsem mu list papíru. Quinn se zatvářil udiveně a znovu pohlédl na papír.
„Soud čeká na vás, pane Quinne,“ upozornil soudce Lawton.
Quinn se zvedl a zvolna kráčel ke stolu obhájců.
„Jestli slavný soud dovolí,“ začal hovořit, „považuji za nutné sdělit, že jsem při tomto případu využíval rad pana Donalda Lama, který má právnické vzdělání. Právě jsem od něj obdržel dokument, který je tak udivující, že potřebuji jistý čas, abych se s tím vyrovnal. Podstatou sdělení, které jsem před okamžikem dostal, je konstatování, že vražda je zločin, který se nikdy nepromlčuje. Jinými slovy, soudní stíhání za vraždu je možné kdykoli.“
„O tom není žádných pochyb,“ řekl soudce Lawton, „a není třeba označovat to za něco překvapujícího.“
„Zločin vraždy,“ pokračoval Quinn s úklonou soudci, „zahrnuje vraždu prvního stupně, vraždu druhého stupně a zabití.
A tady se dostáváme z právního hlediska do velice zvláštní situace. Zločin zabití se za tři roky promlčuje. Jinak řečeno, po uplynutí tří let ode dne spáchání zločinu zabití nemůže být za něj nikdo stíhán nebo souzen. Úřady zřejmě mají v tomto ohledu jednotný názor. Jelikož byl nyní obžalovaný uznán vinným ze zločinu zabití spáchaného dříve než před třemi lety, nemá soud jinou možnost, než zprostit ho viny.
Je známo, že uznání viny za zabití znamená zproštění obvinění z vraždy prvního i druhého stupně.“
Soudce Lawton se podíval na státního zástupce, důkladně si prohlížel Quinna a pak pohlédl na mne. Na čele mu naskočily vrásky, ale zdálo se, že se mu v koutcích úst objevuje náznak úsměvu.
„Ukažte mi, pane Quinne, to sdělení, které jste právě dostal,“ požádal soudce advokáta. Quinn mu podal žádaný list papíru.
Soudce si přejel dlaní po temeni hlavy, sáhl si pro své zákoníky a pohřížil se do studia trestního zákona. Prohlížel si některá rozhodnutí.
„Přeje si státní zástupce něco k tomu říci?“ zeptal se Irvina.
„Státní zástupce je naprosto nepřipraven jednat teď o této věci, Vaše Ctihodnosti,“ odpověděl Irvine.
„Hm, mám dojem, že tady není o čem se přít. K tomuto sdělení podotýkám, že se v něm pan Lam odvolává na známý případ takzvaného Pavoučího muže, který žil řadu let ve sklepě oběti. Obhájcem obžalovaného byl tehdy Earl Seeley Wakeman. K téže situaci došlo v tomto případě.
Když byl nyní soud upozorněn na tento případ, vzpomíná si, co se tehdy událo. Právní stanovisko, které zastává obhajoba, se zdá správné.
Za dané situace mohu konstatovat, že rozsudek, který soudce hodlá vyhlásit, je v souladu s názorem soudu a zřejmě i s názorem poroty. Soud není plně přesvědčen, že některé výpovědi, jež byly při tomto procesu předneseny, mohou být právem považovány za bernou minci.
Vzhledem ke skutečnosti, že obžalovaný byl nyní zproštěn obvinění z vraždy prvního stupně a také z vraždy druhého stupně, a s ohledem na to, že dávno prošla doba, během níž mohl být souzen za zabití, se výrok poroty ruší a obžalovaný je propuštěn na svobodu.“
Po soudcových slovech propukla v soudní síni málem šílená vřava…
