KAPITOLA 14
Kdysi jsem poskytl laskavost jednomu makléři, laskavost, na kterou nemohl jen tak zapomenout. Když jsem mu v osm hodit ráno zavolal, mohl se přerazit, aby mi dokázal, že můj zájem staví na první místo.
„Mám v hotovosti třináctset padesát dolarů.“
„Ano, Lame?“
„A chci tři sta padesát dolarů investovat do akcií Skyhook Mining and Development.“
„O tom jsem, Lame, nikdy neslyšel.“
„Tak se poptej a uslyšíš. Zjisti, kde se dají akcie sehnat. Chci je. A chci je rychle.“
„Dobrá. A těch dalších tisíc dolarů?“
„Těchto tři sta padesát půjde na jméno Elsie Brandové. Tu zbylou tisícovku chci investovat do stejných akcií na jméno Coolová a Lam, partnerská detektivní agentura. Chci, abys našel ty akcie a koupil je. Chci, aby to byla první věc, co dnes uděláš.“
„Počkej chvíli,“ přerušil mě. „Právě se dívám do indexu… Počkej chvíli. Tady to mám. Jsou to jedny z těch akcií, které se objednávaly poštou, Lame. Může to chvíli trvat, než zjistím, kdo jsou akcionáři, a…“
„Nemáme tolik času. Prodávalo se to se svolením Výboru státního dozoru. Akcie jsou vázány na rok v opční smlouvě. Základními podmínkami je, že během této doby mohou kupující chtít své peníze zpátky a že se musí dokončit určitá fáze průzkumných prací. Jinak by prodej byl neplatný.“
„A?“
„Kontaktuj vlastníky těch opčních smluv. Řekni, že jim můžeš nabídnout slušný zisk a že sháníš informace. Neříkej jim, kdo a proč to chce vědět. Řekni, že ty informace můžeš získat jednoduše nebo složitě. Na dálkových telefonech nemusíš šetřit. Prostě se snaž ty akcionáře sehnat za každou cenu.“
„Jak vysoko můžu jít?“
„Na dvojnásobek nominální hodnoty. Pokud je nebudeš schopen získat za tuto cenu, tak se na to vykašli. A pamatuj. Je tu směnka, kterou holding ještě nevyrovnal. Banka v tom nemůže nic dělat, protože ji podepsal nějaký Bishop. Teď je mrtvý a než s tím něco udělají, bude to chvíli trvat. Ten, kdo má ty smlouvy, by o tom měl vědět. Pokud o tom nevědí, tak to můžeš využít, ale opatrně pozoruj reakce.“
„Dobře, budu se snažit,“ slíbil. „Budu s tím mít dost práce.“
„Tak se do toho hned pusť.“
Vrátil jsem se zpátky k ranním novinám. Ve všech denících Bishopův případ zabral první strany:
TĚLO DŮLNÍHO MAGNÁTA NALEZENO NA MILIONÁŘOVĚ JACHTĚ
Začínaly téměř všechny články.
Reportáž měla spád a novináři věděli, jak zaujmout čtenáře.
Erickson B. Payne, nešťastný majitel dotyčné jachty byl na dovolené v Evropě. Nikdo nepochybuje, že by se vyskytoval ve státech během uplynulých čtyř týdnů. Kromě duplikátu klíče, který visel v sejfu v jachtovém klubu, neexistovaly žádné náhradní klíče. Policejní pátrání odhalilo, že zámek na jeho lodi byl vypáčen a pak vyměněn za nový, takže ostraha na svých pravidelných obhlídkách nemohla zpozorovat nic neobvyklého.
Policie se netají teorií, že bohatý prospektor byl zavražděn na jiném místě a tělo bylo přeneseno do jachtového klubu až po vraždě. Ale jak se s ním vrah dostal dovnitř byla nepochopitelná záhada.
Četl jsem si tento článek už po třetí, zatímco jsem čekal v sekretariátu Hartleye L. Channinga.
Byla to pěkná místnůstka. Když jsem vcházel, všiml jsem si zlatého nápisu na kouřových dveřích: Hartley L. Channing – daňové poradenství.
Za stolem seděla hezká dívčina, oblečená v drahých minišatech, které odhalovaly její broskvovou pleť. Opálený obličejík byl orámován záplavou tmavě hnědých kudrn a zíraly z něj na mě velké pomněnkové oči.
Když jsem vešel, tak si četla časopis. Rychle ho schovala do horní zásuvky svého stolu. Když jsem ji přesvědčil, že na pana Channinga rád počkám, znuděně otevřela jinou zásuvku, vytáhla z ní papíry, jeden zasunula do psacího stroje a začala přepisovat nějakou zprávu. Do klapek ťukala s mechanickou zručností, ale bez jakéhokoliv nadšení.
Bylo pět minut po deváté, když jsem se objevil, a dívka usilovně psala už čtvrt hodiny. Hartley L. Channing uspěchaně vešel v devět dvacet.
„Dobrý den. Co pro vás mohu udělat?“
„Jmenuji se Lam. Potřeboval bych radu ohledně daní.“
„Dobře. Pojďte dál…
