KAPITOLA PATNÁCTÁ
Zkrušený seržant
Frank Sellers se na mne zamračil a neobratně si utáhl kolem zápěstí pravé ruky kapesník, aby zastavil krvácení.
„To mám z toho, že jsem tě poslechl,“ řekl vztekle.
„Co?“ zeptal jsem se.
„Vyzraje na mě ženská, střelí po mně a ještě uteče v mém policejním voze. Vypadám jako pitomec číslo jedna.“ Podíval jsem se na Bertu: „Koukni se, jestli nenajdeš ručník, aby si ho omotal kolem paže.“
„O mně se nestarej,“ řekl Sellers, „je to dobré. Berto, sežeň taxík a jedeme na velitelství. Sakra, budu teď celému sboru pro legraci. Ženská mě trefila!“
„Berto, jdi se kouknout po tom třecím ručníku.“
„On ho nepotřebuje,“ řekla. „Utáhl si ruku kapesníkem a teď mu nekrvácí, takže –“
„Jak ti to mám přeslabikovat? Jdi najít ručník s vyšitou značkou motelu Přívětivé zátiší.“
„Sakra, proč to neřekneš hned?“ ozvala se Berta.
„Hlavně, že ti už došlo,“ řekl jsem.
„Sakra, co je s tím taxíkem? Budu ho muset objednat sám.“ Sellers šel k telefonu, zvedl sluchátko, položil jej na stolek, levou rukou vytočil číslo, potom sluchátko zvedl a řekl: „Policejní seržant Frank Sellers. Jsem na 226 Korreander a okamžitě potřebuju taxi. Pospěšte si, ano?“ Počkal na odpověď, něco zavrčel a položil sluchátko na místo.
Berta chodila po domě a hledala ručník. Ustrašená Claire Bushnellová se ometala kolem Sellerse.
„Smím se vám podívat na ruku?“ zeptala se.
„Naštěstí,“ řekl Sellers, „není přeražená kost, snad jenom ten palec. Vypadá to moc špatně.“ Otočil se ke mně a řekl: „S tebou a Bertou si to ještě vyřídím. Berta do mě strčila, jinak –“
„Tím ti Berta asi zachránila život.“
Podíval se na mne, jako by mě chtěl zakousnout.
Slyšeli jsme Bertu pochodovat chodbou. Potom vítězoslavně zamávala zakrváceným třecím ručníkem s červeně vyšitými slovy MOTEL PRIV ZAT.
„Tady to máš, drahoušku,“ řekla. „Našla jsem ho v koupelně mezi špinavým prádlem. Moc opatrná ta ženská zrovna nebyla.“
„Protože si prakticky byla jistá, že sotva někdo ten ručník přijde hledat sem. Zabal ho do novin, Berto. A nejdřív perem někde na kraj napiš své iniciály, abys mohla dosvědčit, kdy a kde jsi ho našla.“ Sellers řekl: „To je zbytečné. Doličné předměty si vezmu na starost já.“
„Seržante, nechceme, aby na ručníku byla vaše krev.“ Sellers se zaškaredil: „Už těch tvých nápadů mám dost, Donalde. Jedeme na velitelství a tam tě dám za katr. Měl jsem to učinit hned. A pak to vytmavím těm dvěma ženským.“
„Jasně,“ řekl jsem. „Reportéři se slítnou jako hejno much. Všichni budou chtít vědět, jak jsi přišel k tomu zranění.“
„Já jim to povím.“
„Berta ti zachránila život. Odstrčila tě stranou, takže tě ta žena nezastřelila.“
„O čem to ksakru mluvíš?“
„O tom, jak ti Berta zachránila život,“ řekl jsem. „A jestli se domníváš, že to bude vypadat pěkně, až se to dočteš v novinách, tak –“
„Berta mi život nezachránila,“ vykřikl Sellers. „Strčila do mě, takže jsem ztratil rovnováhu zrovna když ta bába s ksichtem jako půlnoc na mě vypálila. Berto, jestli se mě ještě jednou dotkneš, dostaneš do zubů, i když jsi žena.“
„Jenom to zkus,“ řekla Berta bojovně, „jestli ti nestačí, že máš rozbitou pracku.“ Řekl jsem: „Když si chceš hrát na umíněného, Franku, tak tedy vyložíme karty na stůl. Zajeď na velitelství a dostaneš se do takového maléru, že ti hlava půjde kolem. Zatkl jsi mě, ale nemůžeš mě držet ve vazbě.“
„To si myslíš ty!“
„Na pár hodin snad,“ řekl jsem, „ale teď je po ruce habaděj důkazů a každý advokát mě z toho snadno vyseká.“
„Tak slavné to není,“ řekl Sellers. „Amélie Jasperová má prostřelenou kyčli – co na tom?“
„Dobře, dejme tomu, že proti ní ještě nemáš dost důkazů. Ale pokud jde o mne, taky jsi pohořel.“
„Sakra, to bych rád věděl jak?“
„Stačí, že ta žena prohlásila, že mi dívka položila dlaně na tvář. Věděla to, protože mě zvenčí pozorovala.“
„Opravdu ti to děvče položilo dlaně na tváře?“
„Ano.“
Sellers se zadumal.
Řekl jsem: „Nyní je zřejmé, že Amélie Jasperová byla v motelu Přívětivé zátiší. Minervu Carltonovou vydírala. Minerva s…
