KAPITOLA 12
Odlišné názory na autonehodu
Zavezl jsem auto na parkoviště u kanceláře a šel nahoru. Bylo půl jedné, když jsem vstoupil do dveří. Elsie Brandová byla na obědě.
Z Bertiny kanceláře jsem zaslechl skřípání židle, pak těžké kroky na vrzající podlaze a nakonec se dveře s trhnutím otevřely.
Berta stála na prahu a pozorovala mě s chladnou zlostí.
„Ty!“ vykřikla.
„Správně.“
„Proklatě!“ zaječela. „Kdo si, k čertu, myslíš, že jsi? A co mělo, sakra, znamenat, že jsi prásknul do bot? Myslela jsem, že jsi unavený. Vypadal jsi jako přízrak. Ustrouhám si prsty, abych ti připravila vajíčka a slaninu, a ty si klidně začneš běhat za ženskými…“
„Chceš se hádat v přijímací kanceláři, kde nás mohou slyšet klienti?“ zeptal jsem se klidně, posadil se na židli a ze stolu sebral ranní vydání novin.
„Ty drzý nestoudný chladnokrevný nevděčníku. Berta obětovala láhev nejlepší whisky za osm dolarů, aby urovnala vztahy s tím ploskonohým opičákem od policie a ty si klidně…“
Kývl jsem hlavou směrem ke dveřím.
„Lidé, kteří chodí po chodbě, tě mohou slyšet, Berto. Mohl by tam stát taky nějaký náš budoucí klient…“
Berta ještě zvýšila hlas. „Vůbec mě nezajímá, kolik zatracených klientů stojí venku. Teď ti chci něco říct a ty budeš poslouchat. Pokud si myslíš, že se sem můžeš jen tak vrátit a…“
Za sklem dveří do kanceláře se zastavil černý stín. Ukázal jsem na něj prstem.
Berta se ovládla jen s velkým úsilím.
Někdo uchopil za kliku od dveří.
Berta se zhluboka nadechla. „Podívej se, kdo to je, drahoušku.“
Odložil jsem noviny, vstal, přešel kancelář a otevřel dveře.
Muž středního věku s nápadně kostnatým hubeným nosem, vysokým čelem a vystouplými lícními kostmi se podíval skrz mě šedivýma očima, které se mazaně a vychytrale leskly za luxusními brýlemi s polovičními skly.
„Paní Berta Coolová?“ otázal se.
Bertino chování se zklidnilo. „Ano. Jak vám mohu pomoci?“
Muž sáhl do kapsy.
„Nejdříve mi dovolte, abych se představil. Jsem Frank L. Glimson, starší partner advokátní firmy Cosgate & Glimson. Paní Coolová, chtěl bych, abyste pro mě něco udělala.“
Podal jí nějaký papír.
Berta si ho automaticky vzala a prohlásila: „Děláme spoustu práce pro advokáty, pane Glimsone. Dalo by se dokonce říci, že se v tomto oboru specializujeme. Donalde, odlož ty noviny. Toto je můj partner, pane Glimsone, Donald Lam. Byl u námořnictva. Právě se vrátil a rovnou se pustil do práce. Co pro vás tedy můžeme udělat? Je to v těchto papírech?“
Berta rozevřela papíry. Pak strnula, jako když do ní uhodí blesk.
„Cože? Proč? To mě podržte! Jděte k čertu! Co to má znamenat?“
Glimson zvedl ruku. „Moment, paní Coolová. Počkejte chvíli. Prosím, nechte mě to vysvětlit.“
„Vysvětlit!“ zařvala na něj Berta. „Tohle je soudní obsílka v případě paní Rolland B. Lidfieldová versus slečna Esther Witsonová a paní Berta Coolová. Co to má k čertu znamenat?“
„Minutku, paní Coolová. Počkejte chvíli. Prosím, nechte mě to vysvětlit,“ zopakoval Glimson.
Berta prolistovala stránky složeného právního dokumentu.
„Padesát tisíc dolarů?“ zaječela. „Padesát tisíc dolarů?“
„Přesně,“ opáčil kousavě Glimson. „A pokud si přejete setrvat ve svém nepřátelském postoji, paní Coolová, bude vás to padesát tisíc dolaru stát.“
Berta na chvíli ztratila řeč.
Glimson klidně pokračoval: „Paní Coolová, mám pro vás připraven docela slušný návrh. A proto jsem také ty listiny přinesl osobně.“
Glimson po mě mrskl okem a obdařil mě vlídným přátelským úsměvem.
„Paní Coolová,“ pokračoval konejšivě, „ve skutečnosti si nemyslíme, že vy jste něco zavinila. Myslíme si, že pouze Esther Witsonová nese celou vinu na této nehodě a jako taková musí být povolána k odpovědnosti.“
Usmál se na Bertu.
Berta Coolová byla nakloněna dopředu jako příď bitevní lodi chystající se k útoku.
„Jaký návrh máte na mysli?“ zeptala se zlověstně.
„Paní Coolová, teď jste na mě ale naštvaná.“
„Na to vemte jed, že jsem pořádně naštvaná,“ zaječela Berta.
„Paní Coolová, nechci zneužít žádné nepoctivé výhody. Já jsem pr…
