Celá e-kniha Stačí natáhnout ruku ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Kapitola 14
Z letiště jsem telefonoval Breckinridgeovi.
„Hlásíte se brzy,“ podivil se. „Rozumím tomu tak, že máte dobré zprávy, Lame, je na místě vám poblahopřát?“
„S tím blahopřáním je to trochu předčasné,“ namítl jsem.
„Chcete tím říct, že jste vyrovnání neprovedl?“
„Ne.“
„V čem je tentokrát potíž?“
„O podrobnostech s vámi po telefonu mluvit nemůžu,“ řekl jsem. „Předpokládám, že hovor jde přes ústřednu.“
„Jaký je v tom rozdíl?“
„Někdo ho může odposlouchávat.“
„Nemám žádná tajemství ohledně obchodní činnosti společnosti,“ prohlásil Breckinridge. „Jen klidně mluvte, povězte mi všechno, co máte na srdci.“
„Pokud to není impertinentní, pane Breckinridgi, kdo tady na ranči navázal první kontakt s osobou, která mela zastupovat pojišťovnu?“
„To s tím nesouvisí,“ řekl.
„Byl jste na ranči osobně?“
„Byl jsem tam jednou na dovolené,“ řekl chladně, „ale opravdu nechápu, co to s tím má společného.“
„Melvin objevil někoho, kdo byl na ranči ve stejné době jako vy, natrefil na ženu, která měla malou kameru a natáčela všechno, co bylo v dohledu. Má vaše záběry s jistou další osobou.“
Na druhé straně linky se rozhostilo hluboké ticho vyvolané šokem.
„Jste tam?“ zeptal jsem se.
„Jsem,“ hlesl Breckinridge.
„Melvin má v úmyslu použít ten filmový materiál jako součást jeho případu,“ dodal jsem.
„Dobrý bože!“ zvolal Breckinridge.
„Melvin na mě zapůsobil dojmem poněkud nebezpečného protivníka, dosti bezohledného.“
„Bezohledný není to správné slovo,“ řekl Breckinridge. „Není možné, že by s těmi záběry jen tak blufoval, Lame?“
„Promítl mi část, kterou tam měl, ne celou,“ řekl jsem.
„Co na ní bylo?“
„To je právě něco, co vám po telefonu nemůžu říct.“
„Kde teď jste?“
„Na letišti.“
„Kde je Bruno, na ranči?“
„Ano, ale Melvin se s ním chystá odjet.“
„A kde je Melvin?“
„Dnes ještě na ranči a zítra odcestuje do kanceláře v Dallasu.“
„Vyrovnejte ten případ!“ vyštěkl Breckinridge. „Spojte se s ním. Dejte mu tolik, kolik bude chtít.“
„Máme osmačtyřicet hodin na rozmyšlenou,“ řekl jsem.
„No dobrá, máte šeky, chci, abyste provedl konečné kompletní vyrovnání. Chci, aby bylo konečné.“
„To znamená, že chcete ten film?“
„Občas jste docela bystrý,“ poznamenal.
„Dobrá,“ řekl jsem, „zítra večer budu v Dallasu. Do osmačtyřiceti hodin to uzavřu.“
„Určitě, Lame, je to rozkaz.“
„Zdá se, že Melita Doonová, ta zdravotní sestra, co tu byla, velice spěšně odjela. Prý nastal obrat k horšímu ve zdravotním stavu její matky. Nevím, jestli bychom ji našli, snad… víte, je možné, že by nám mohla dát nějakou informaci. Možná je slabým článkem v řetězu.“
„Slabý článek? Nic takového!“ odsekl Breckinridge. „Chci mít od toho případu pokoj. Nezdržujte se jejím hledáním, prostě jeďte do Dallasu a buďte připraven provést vyrovnání… Ten zatracený vydřiduch, darebák vyděračský…“
„Přestaňte,“ řekl jsem. „To vám nepomůže.“
Slyšel jsem, jak na druhém konci spojení nabral zhluboka dech a potom řekl: „Lame, rozhodně oceňuji způsob, jakým jste to dosud řešil. Velmi také oceňuji, jak jste se zachoval včera večer. Spousta lidí si neuvědomuje, že když je nutné získat důkazy, musí se využít všechny dostupné prostředky, a někdy je prostě zapotřebí nasadit do akce ženy – operátorky.“
„Máte pravdu, to vědí všichni v téhle branži.“
„Tak jo,“ povzdychl si Breckinridge unaveně. „Nejspíš nám nezbyde nic jiného než vysolit přinejmenším sto tisíc. Víte, co máte dělat, Lame, proveďte kompletní vyrovnání.“
„Nechejte to na mně,“ řekl jsem mu.
Zavěsil jsem a zjistil, že letadlo do Dallasu odlétá za třicet minut.
