Celá e-kniha Kočky loví v noci ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA DEVÁTÁ
Když Berta Coolová vstoupila do kanceláře, Elsie Brandová vzhlédla od stroje.
„Vsadím se, že jste úplně zapomněla na schůzku s Georgem K. Nunnelym v půl jedenácté,“ řekla.
„Vlastně ano,“ připustila Berta. „Byl tady?“
„Nejenom že tu byl, ale přecházel sem a tam a pořád si hryzal horní ret. Rozhodně byl nervózní a podrážděný.“ Berta Coolová sebou žuchla na židli: „No, takhle to dopadá, když se jeden bratříčkuje s policajty. Ten zatracený detektiv ke mně dneska ráno vrazil ještě před snídaní, nechal se ode mě nakrmit a pak mě vláčel všude s sebou, jako bych byla nějaký pomocník ohledávače mrtvol nebo co… Pěkná otrava, zvlášť když kvůli tomu zanedbám vlastní obchody. Ty jsou taky důležité – člověk přece musí mít šanci si něco vydělat… Byl naštvaný, když odcházel?“
„Nevím. Rozhodně si dělal starosti. Co tu byl, dvakrát telefonoval.“
„Číslo jste asi nezjistila, co?“
„Ne. Požádal mě, ať ho přepojím na venkovní linku, a číslo si pak vytočil sám.“
„Nechal nějaký vzkaz?“
„Chtěl, ať mu zavoláte do kanceláře, jakmile přijdete.“ Berta se zašklebila. „To urazil pěkný kus cesty od toho neproniknutelného, důležitého náfuky, který mi praštil s telefonem přímo do ucha, co?“
„Osobně si myslím, že se ze samých starostí div nepomátne,“ řekla Elsie. „Který detektiv byl u vás, seržant Sellers?“
„Hm.“
„Myslím, že ten je milý.“
„Je oukej, pokud má člověk pro policajty slabost,“ odpověděla Berta unaveně. „Já ne. Já bych jen chtěla, aby mě nechali na pokoji. Všichni trpí velikášstvím. On si ke mně vpadne a hned začne komandovat! Ať táhne k čertu.“
„O co vlastně šlo?“ zeptala se Elsie Brandová.
„Vypadá to, že paní Belderová spáchala vraždu.“ Elsie Brandová vykulila oči.
Berta řekla: „Mohla to být nehoda, ale policajti ten dojem nemají – a já taky ne.“
„Kdo je oběť?“
„Sally Brentnerová, jejich služebná.“
„Nějaký motiv?“
„Žárlivost.“
„Na manžela?“
„Dostala anonym, který naznačoval, že její manžel má se Sally pletky a že Sally u nich zůstala prostě proto, aby mu byla nablízku. A co je na tom nejpodivnější, Sally ten dopis musela napsat sama.“
„U všech všudy, proč?“
„Nejspíš aby se věci vyřešily jednou provždy. Byla do Beldera zamilovaná. Belder to s ní táhl, ale ženu opustit nehodlal.
Nemohl. Jeho žena držela šňůrky od měšce – všechny. Tohle je každopádně teorie, se kterou si teď všichni pohrávají.“
„Co na to paní Belderová?“
„Paní Belderová zůstává značně mimo scénu. Vypařila se. Musela zločin spáchat, než jsem ji začala sledovat. Pravděpodobně v době, kdy byl její manžel u mě v kanceláři.
Tenhle chlap, Belder, mi přijde jako pěkně složitá osobnost. V jeho životě se to ženskými jenom hemží – spoustou ženských. Vypadá to, že po něm šílí a pořád se vracejí, protože chtějí ještě. Celý ten cirkus možná spustila jeho stará láska, která za ním v pondělí zašla do kanceláře a skočila mu do náručí, jen co sekretářka zavřela dveře. Sally Brentnerová si tou dobou dávala spravit zub v ordinaci přes ulici. Ze zubařského křesla u okna měla výhled do Belderovy kanceláře naproti.“
„Připadala vám paní Belderová nervózní, když jste ji sledovala?“
„Ne. Rozhodně si nepočínala jako žena, která se právě dopustila vraždy… Moment! Musela ji spáchat těsně poté, co jsem ji sledovala… Tak to bylo! Bože dobrý, proč jsem na to nepomyslela dřív?“ Bertin hlas prozrazoval stále větší vzrušení.
„Co se děje?“ zeptala se Elsie.
„Sledovala jsem ji. Vyšla jakoby nic z domu, nesla si na ruce svého kocoura, jako by se nechumelilo, vlezla do auta a odjela – na místo schůzky, kterou si dohodla po telefonu. Neměla s sebou žádnou tašku, jenom malou kabelku. A pak zčistajasna přefrčí přes křižovatku, červená ji nezajímá, a pláchne mi; pak se vrátí domů, zabije Sally, zabalí si pár věcí a vypaří se… Páni,“ pokračovala Berta a oči jí zaujetím blýskaly, „vždyť já dokážu přesně říct, ve kterém okamžiku ji napadlo, že tu ženu zabije. Bylo to přímo tam na křižovatce. Ale co tam u všech všudy mohla zahlédnout, že jí to najednou vnuklo myšlenku vrát…
