detektivka

IV. / Otevřel jsem dveře do kanceláře a napochodoval dovnitř. Jack Kerman chrněl v lenošce u okna. Paula seděla u mého stolu a přehrabovala se ve stovce kartiček: evidence, která nám umožňovala, abychom měli prst na tepu toho, co se děje v Orchid City, která nám řekla, kdo je kdo, kdo se zdržuje ve městě a kdo odjel, kdo se s kým oženil atakdál. / Přestože se o kartičky neustále staraly čtyři dívky, Paula trvala na…

Více
  • 7. 3. 2025

ČERNÁ A BÍLÁ /   / Když Don Micklem přešel k oknu, aby se zadíval na čilý ruch pod sebou, večerní slunce se sklánělo za chrám Santa Maria della Salute a temně zelenou vodu Velkého kanálu zbarvovalo růžovým nádechem. / “Tomuhle městu se žádné jiné na světě nevyrovná, Cherry,” prohodil. “Podívejte se na ten západ. Už jsem ho viděl tucetkrát, ale vždycky mi znovu vyrazí dech.” / “Opravdu bere za srdce,”…

Více
  • 7. 3. 2025

ČÁST PÁTÁ / Julie teď měla v rukou Wesleyho dopis, kterým ji zmocňoval, aby si vzala kožešiny, a výpověď pro policii; věděla přesně, co má udělat. Přelíčení s Harrym mělo začít příštího dne. Bude to tedy záchrana na poslední chvíli, jak se obvykle odehrává jenom ve filmech. Harry ji nikdy nezapomene, že ho zachránila před šibenicí, o tom byla pevně přesvědčena. Ale dřív než zachrání Harryho, musí…

Více
  • 7. 3. 2025

III. / Když Rawlins s Corridonem vstoupili do přední kanceláře, boubelatá, zapšklá slečna Flemingová bušila do psacího stroje. / Corridon si ji s odevzdanou nechutí změřil. Nemohl pochopit, jak může nějaká žena vypadat tak staropanensky a odpudivě. Vzpomněl si, že stejná myšlenka ho napadla už před více než pěti lety, když se přišel s Ritchiem rozloučit a slečnu Flemingovou viděl prvně. Za pět a půl roku se ani…

Více
  • 7. 3. 2025

Když letoun zakroužil nad Eastonvillem, spatřil Cade nad severním koncem města vznášející se oblak kouře. Počítal s tím, že závěr letu bude ošklivý, ale že to dopadne takhle zle, si přece jen nemyslel. Strach, který v něm hlodal, za tři hodiny cesty ještě divoce vzrostl a Cadeovi se rozklepaly ruce a srdce mu jen pomalu, bolestně bušilo. Příšerně do sebe potřeboval hodit dalšího panáka. / Světelné znamení,…

Více
  • 7. 3. 2025

  / I. / Tři následující noci přijížděla ke mně do chaty a milovali jsme se. / Byla to uspěchaná, tajná láska a když odeznělo prvotní vzrušení, byla to láska neuspokojivá – alespoň pro mě. / Bála se, že by ji mohl někdo zahlédnout přijíždět nebo odjíždět. Děsila se představy, že by se manžel o její nevěře dozvěděl. / Naše láska tedy probíhala pokradmu a mně její vypjatost opravdu dělala starosti:… / …

Více
  • 7. 3. 2025

2. / Ráno, když jsem uklízel po snídani a Jenson se staral o benzinové stojany, řekl jsem Lole: „Dejte mi číslo sejfu. Musím ho mít, než se do toho budu moct pustit.“ / Zelenýma tvrdýma očima na mne úkosem pohlédla. / „Obstarám ho.“ / Později toho dne, když byl Jenson z cesty, mi podstrčila útržek papíru. / Podle čísla sejfu jsem poznal, že Jensonovi prodali zastaralý typ, který se dnes už neprodával. S tímhle sejfem jsme…

Více
  • 7. 3. 2025

III / Šestnáctého ledna večer zastavil před hotelem Lamson na bulváru West Sherbourn taxík, řidič natáhl ruku, zmáčkl kliku zadních dvířek a dvířka se otevřela. / Bouřková mračna, jež honily závany větru, se převalovala skoro celý den na obloze, ale teď už vítr polevil a déšť, který v tom žlutém světle pouličních lamp vypadal jako tenké ocelové jehličky, padal vytrvale dál. V blátě vytvářel rychle se…

Více
  • 7. 3. 2025

Myra spustila nohy z postele a posadila se. Otevřeným oknem prosvítalo slunce a hřálo jí nohy. Laciné hodiny na poličce ukazovaly deset minut po osmé. Seděla tam, vdechovala čerstvý vzduch, své pevné bílé tělo nahé. Nohama lovila boty. Konečně si mrzutě povzdechla, klesla na nohy a ruce a dolovala je zpod postele. / Klečela tam a zírala na střevíce. “To sem se dostala do pěknýho srabu,” pomyslela si. Na botech se…

Více
  • 7. 3. 2025

Celé následující dopoledne jsem strávil nacvičováním podpisu Johna Merrilla Fergusona. Už mi to šlo plynule a neměl jsem obavy, že ten úkol bude nad mé síly. / Na servírovacím stolku jsem opět našel šek na tisíc dolarů. / Po snídani jsem si při nacvičování podpisu vzpomněl, že Durant řekl, že dnes odtud vyjdu a začnu vystupovat jako Ferguson. Čím dřív se s tím začne, tím dřív budu volný. / Po obědě se dostavil…

Více
  • 7. 3. 2025

III. / Clair vešla do pokoje a přinesla s sebou závan chladného vzduchu a na kožichu kapičky deště. / „Bože, Harry! To jsi ještě vzhůru? Proč nespíš?“ Zastavila se, nasála vzduch a rychle na něho pohlédla. „Ty jsi kouřil doutník?“ / Harry seděl před krbem. V ohništi leželo bezpočet špačků. Mezi prsty zažloutlými od nikotinu mu hořela cigareta. „Byl tady Brady,“ pravil a ani na ni nepohlédl. / Když to vyslovil,…

Více
  • 7. 3. 2025

„Aby se nám tenhle příběh správně spojil,“ prohlásil Al Barney, „musím se s vámi vrátit o tři roky zpátky. Za chviličku se propracujeme zase do současnosti, ale teď chci, abyste si zapsal do hlavy, že mluvíme o situaci, která byla o tři roky dřív.“ / Ujistil jsem ho, že chápu. / Al přikývl a upil piva. / „Tak tedy… chci vám představit Harryho Lewise. / Když mu bylo osmatřicet, oženil se s jednou z nejbohatších…

Více
  • 7. 3. 2025

Když jsem nazítří ráno přišel do kanceláře, našel jsem tam na stole dva vzkazy. / První zněl: Zavolat pana Andersena, šerifova zástupce, Searle. Naléhavé! / Druhý oznamoval: Zavolat pana Benbolta z firmy Howard a Benbolt, Miami. / Měl jsem za sebou neklidnou noc a nakonec jsem zaspal. Ve spěchu jsem se nasnídal a značně zdeprimovaný jsem jel do kanceláře. Zdeprimovalo mě hlášení Terryho O’Briena. Postavilo mě před… / …

Více
  • 7. 3. 2025

III / Gina byla daleko pohotovější než já. Zřejmé poznala Carla podle mého popisu, jakmile ho zahlédla. Vrazila krabičku do kabelky, a než udělal Carlo první krok, stála už na nohou. / Otočila se na podpatku a vrhla se ke dveřím do ložnice. / Carlo po ní vztekle skočil. Jak se hnal kolem mne, vyrazil jsem botou a podrazil jsem mu nohu. Natáhl se jak dlouhý tak široký, ale Gininu blůzu držel v prstech. / Gina sebou vší silou…

Více
  • 7. 3. 2025

II. / “Musí to vypadat jako nehoda, Jacku,” prohlásil Gollowitz. “Musí. Jakmile vyskočí nejmenší podezření, že jde o vraždu, je s námi konec. Rozsáhlé vyšetřování by nás nadobro zničilo. Jsou lidi, kteří mají sklon rozvázat, když se na ně zatlačí. Všechno musí vypadat jako nehoda.” / Maurer se za stolem hrbil a očka mu hněvivě jiskřila. Už celých deset dnů si lámal hlavu, jak k Frances proniknout, avšak…

Více
  • 7. 3. 2025