detektivka

MAJITEL CUKRÁRNY MĚL vyzáblý protáhlý obličej a na hrbolatém nose mu seděly brýle. Jejich skla, ve kterých se odrážely sluneční paprsky, vypadala jako dvě jezírka s tekutým zlatém. / Ray se do těch třpytících se jezírek zadíval a jejich hladina se zamihotala a ztratila se mu ze zorného pole. Chytil se mramorového pultu, otevřel ústa a jeho rty se rozvlnily ve snaze najít ta správná slova. / „Práprášek. Dejte –“ / …

„PŘISTĚHOVALA SE K NÁM, když jí umřeli rodiče,“ řekla paní Loweryová. „Bylo jí tenkrát patnáct, oba se zabili při havárii na pensylvánské dálnici, sestra Paulině a švagr Mike. Muriel se k nám přistěhovala za měsíc nato. Neadoptovala jsem ji, ale měla jsem to v úmyslu. Říkala mi odjakživa teto Lillian, ale vždycky pro mě byla spíš dcera. A pro Andyho a pro Patricii určitě sestra.“ / Lillian Loweryová…

Detektiv Steve Carella byl rád, že svítí slunce. Ne, že by Carella měl něco proti dešti. Koneckonců, zemědělci ho potřebujou. A i když to zní trochu jako z románu, procházet se bez klobouku v jarním dešti bylo jednou z Carellových oblíbených zábav až do dne, kdy provedl tu pitomost. Tu pitomost provedl 22. prosince. / Nikdy na ten den nemyslil, aniž ho nazval dnem, kdy provedl tu pitomost. Tehdy totiž připustil, aby mu…

Tři z mužů, kteří hráli poker, začínali mít už trochu dopal. Nešlo ani tak o to, že by jim vadilo, že prohrávají – to si pište, že jim to nevadilo! – šlo spíš o to, že prohrávat se čtvrtým mužem, který měl v uchu naslouchátko, bylo nějak ponižující. Snad to působila ledová neproniknutelnost, s níž hrál. Nebo možná i ten samolibý výraz, že jednou je to tak a nedá se s tím nic dělat, který přímo…

Marvin Morgenstern zavolal druhý den ráno a řekl Carellovi, že inspicient jeho divadla skočil předešlý večer z okna. / Carella se to dozvěděl teprve od něho. / Stalo se to dole ve městě, v 21. revíru, a žádný z tamních detektivů nespojil hned tu zdánlivou sebevraždu, kterou zjistili, s vraždou, o které se toho v posledních čtyřech dnech tolik namluvilo a napsalo. / „Jak mohli být tak zabedněný?“ ptal se Morgenstern v…

N emám rád pohled na ženy ve vězeňském úboru. / Tohle oblečení je obírá o všechnu lidskost; je to zřetelnější než u mužů. Tehdy ve středu ráno měla Lainie Comminsová na sobě beztvarou modrou halenu s nápisem VĚZENÍ OKRESU CALUSA nad levou náprsní kapsou. Bílé ponožky. Černé boty bez tkaniček. Žádná rtěnka ani oční stíny. Viktoriánský prsten ve tvaru srdce jí odebrali a vzali do úschovy. Jen brýle měla…

Jestli něco Carella nesnášel, byla to odfláknutá policejní práce. Co se například stalo s tou pistolí, kterou údajně schovával jeden z těch mužů oné noci, kdy Corringtona s jeho kámošem Lawtonem zadrželi po opilecké rvačce? Co to bylo za zbraň a který z pěti účastníků pranice ji měl u sebe? Pravda, tehdy, v oné ledové páteční noci dvacátého prosince, se už ve vzduchu vznášel duch Vánoc. Není nijak…

Detektiv I. třídy Ollie Weeks řekl: „No tohle! To mě podržte!“ / Na bělocha v těchto končinách natrefil člověk velice zřídka. V Diamondbacku byli bílí buď policajti, nebo pošťáci, nebo popeláři, nanejvýš se sem někdo přišel povyrazit s nějakou štětkou. Vidět člověka, který by byl zároveň ženská, byla vzácnost. Ve čtvrti byla spousta děvčat, kterým Ollie říkal „šmrncnutý kafem“, a ty bílé…

S výjimkou pyromanie, kdy pachatel jedná bez vědomého motivu, bývají pro žhářství velice konkrétní důvody a každý policajt na světě je zná jak násobilku. / Parker si prověřil Grimmovy konkurenty v čilé branži dřevěných výrobků a dospěl k názoru, že žádný z nich neměl dostatečný motiv pro to, aby se dopustil tak těžkého zločinu, jakým je žhářství. No, i kdyby si Carella Parkerova úsudku vážil (což…

KAPITÁNA MARKA WILLIAMA RIDLEYE Carella nakonec zastihl až chvíli po šesté večer. Uvědomoval si, že v německém Binsfeldu je tou dobou už půlnoc, ale když to zkoušel dříve během dne, dověděl se jen, že se kapitán dosud nevrátil na základnu. / Teď – hodiny ve služebně ukazovaly přesně šest minut po šesté – Carella naslouchal kapitánovu hlasu, který k němu doléhal odkudsi z okolí Frankfurtu. Zdlouhavě mu…

Když Meyer zastavil své auto u budovy studia, v ulici už stály dvě policejní auta a rychlá pomoc. Pět urostlých policistů bránilo jediný vchod do budovy s odhodláním zadržet tlupu reportérů, fotografů i zevlounů, kteří se strkali na chodníku. Nejvíc se ozývali novináři, pokřikující sprosté anglické nadávky. Meyer vystoupil z auta, našel pohledem policistu jménem Gennero, který volal na oddělení před pár…

Pírko. / Bylo to pouhé pírko, ale byl to snad nejzávažnější důkaz, který se našel v pokoji, v němž byla pobodána Maria Hernandezová. Jsou různé druhy peří. / Existuje peří drůbeží, kachní, křepelčí, husí peří a peří plameňáků, a dokonce i peří cizí. / Peří se dělí do dvou skupin, na peří prachové a peří obrysové. Pírko nalezené v pokoji bylo peříčko prachové. / Ještě na vysvětlenou – jestliže měl…

Pátek. / Město bylo hotová tundra, tolik sněhu jste v životě neviděli, pokud jste se náhodou nenarodili a nevyrostli na Aljašce, a ani pak možná ne. Sníh ležel na všem. Sníh ležel na střechách, na zdech, na chodnících, na ulicích, na popelnicích, na automobilech, na květináčích a dokonce i na lidech. Kamaráde, to teda byla sněhová kalamitka. Bylo to horší než Velká sněhová vánice z roku 1888, lidé, kteří…

Té neděle, 13. ledna v osm hodin ráno, jeli Meyer a Carella do města tam, kde společnost Luxusní limuzíny pro exkluzivní klienty měla své vozy. Garáž byla v úzké uličce na calmpointské straně starého tunelu v přístavní hrázi. Bylo to vhodné umístění mezi benzínovou stanicí a velkoobchodem s pneumatikami. Nad vchodem do garáže bylo návěstí, na němž černá písmena na bílém podkladu hlásala, že zde se dají…