3
D etektiv druhé třídy Stephen Louis Carella seděl za stolem a díval se, jak za oknem sněží, když mu od stolku v přízemí zavolal seržant Murchinson, že má na drátě nějakého právníka z Floridy. Zrovna teď měl Carella nejvíc ze všeho zapotřebí advokáta z Floridy! Nebo advokáta odkudkoliv. Před deseti minutami volal Cotton Hawes, že uvízl v dopravní zácpě kvůli sněhu a přijede ho vystřídat nejdřív o půl šesté, možná v šest. Za pět minut nato telefonoval Bert Kling, že všechny linky metra, jedoucí západním směrem, mají zpoždění, tak se rozhodl jet radši autobusem, jenže podle toho, jak to vypadá na ulicích, se tu vůbec nic nehýbá, takže mu ještě nějakou chvíli potrvá, než se dostane do služebny. Nástěnné hodiny ve služebně ukazovaly pět minut po čtvrté. Carella stiskl tlačítko na telefonu.
„Osmdesátý sedmý revír, Carella,“ ohlásil se.
„Detektive Carello, tady je Matthew Hope. Jsem advokát z Calusy na Floridě. Jaké je tam u vás počasí?“
Pokaždé, když volá někdo z Floridy, vyptává se, jaké je na severu počasí.
„Sněží,“ odvětil Carella.
„To je mi líto.“
„No jo, sněží tady,“ opakoval Carella.
„Já to znám. Pocházím z Chicaga.“
„Co pro vás mohu udělat, pane Hope?“
„Nejsem si jist, jestli mi pomůžete. Najala si mě jedna paní, která se pokouší najít svého manžela…“
„Zkusil jste zavolat na oddělení pohřešovaných osob?“
„Před několika minutami jsem položil telefon. Navrhli mi, abych zkusil zavolat vám. Tedy, ne vám osobně, o vás jmenovitě nemluvili. Říkali jen osmdesátý sedmý revír.“
„A proč to říkali, pane Hope?“
„Protože poslední známé místo, kde se ten hledaný zdržoval, je někde poblíž čísla popisného 1219 na Silvermine Oval. Několik bloků odtud.“
„Dopustil se ten člověk trestného činu?“
„O žádném nevím. Ale možná se stal obětí trestného činu. Jeho náprsní tašku policie našla u mrtvoly muže, který měl záznam v trestním rejstříku. Jmenoval se Ernest Corrington. Říká vám to něco?“
„Vůbec nic.“
„A co jméno Jack Lawton?“
„To je ta možná oběť?“
„Ano.“
„Nikdy jsem o něm neslyšel. Říkáte, že ten Corrington je mrtvý. Jak zemřel?“
„Výstřelem z brokovnice.“
„Mhm.“
„Před nějakými deseti lety se dopustil ozbrojeného loupežného přepadení.“
„Kde se naposledy zdržoval? Předtím než ho našli mrtvého na Floridě?“
„V Los Angeles. Třetího října se hlásil u policisty, který nad ním vykonával ochranný dohled. Napadlo mě, jestli o něm u vás něco nevíte.“
„Například co?“
„Nevím. Chápete, jde o tohle: Lawtona tam viděli naposledy loni v červenci. Týden po čtvrtém červenci. S nějakou ženou, s níž v té době bydlel. Jmenovala se Holly. Příjmení začíná na S. Ale od té doby o něm nikdo nic neví. Corringtona před dvěma dny v noci zabili na Floridě a měl u sebe Lawtonovy doklady. Takže někdy mezi třetím říjnem a minulým úterým museli jeden druhému zkřížit cestu. Jestli to bylo tady, potom je Lawton u nás. Pokud je ještě naživu. A jestli to bylo na severu – pak je možná Lawton tam. Rozumíte mi?“
„Jistě. Ale pořád ještě nevím, jak vám mohu pomoci.“
„To já také nevím.“
„Chci říct, chcete snad po mně, abych běhal od dveří ke dveřím po celé čtvrti?“
Myslel to ironicky, ale ten chlápek Hope, vyhřívající se tam dole na sluníčku, to zřejmě nepochopil.
„A to byste mohl?“
„Co? Prohledat celou čtvrť?“
„Nu… jak velký je ten Silvermine Oval?“
„Samotný Oval? Nebo i s přilehlými ulicemi? V každém případě, přece bychom nemohli…“
„Samozřejmě že ne. Nechtěl bych vás obtěžovat…“
„Myslím tím, že my tady nepracujeme pro stát Florida, pane Hope.“
„To si uvědomuji. Chtěl jsem vám jen navrhnout…“
„Pane Hope…“
„Pane Carello.“
Oba se odmlčeli.
„Pane Carello,“ ozval se opět Hope. „Jestli je Lawton pořád ještě u vás, pak se přinejmenším stal obětí krádeže – a možná i něčeho horšího. Upřímně řečeno, možná jeho mrtvola leží někde v pronajatém pokoji.“
„Myslíte někde v našem okrsku?“
„Někde kolem Oválu. Někde v té čtvrti.“
„Pokud vím, v okolí Oválu jsme poslední dobou žádnou mrtvolu nenašli.“
„Poslední dobou…?“
„Za poslední dva tři měsíce. Ova…
