8
Připadalo jí jaksi nepatřičné vyskytovat se ve veřejné knihovně v měsíci lednu, když je venku kolem sedmadvaceti stupňů a slunce praží do smaragdového trávníku, táhnoucího se ke kobaltové modři hladiny pod blankytným nebem. Městská knihovna stála na samém okraji Caluské zátoky jako strohý bílý brodivý pták. Její zbudování přišlo na dvacet milionů dolarů, získaných od dárců, ale ve středu o půl desáté dopoledne byla skoro prázdná. Většina rozumných občanů se povalovala u svých vlastních bazénů anebo se slunila na plážích, pokrytých bělostným jemným pískem.
Z minulosti měla Candace na veřejné knihovny docela odlišné vzpomínky. Narodila se a vyrostla v Minneapolisu, obklopena pocitem obležení, jenž občany státu Minnesota provází každou zimu. Už tehdy byla krásné děvče, ale brzy se naučila dávat přednost pohodlí před marnivostí. Nosila mohutné, tlusté svetry, kabáty, palčáky a vysoké boty, silné vlněné ponožky a teplé spodní prádlo. V Minnesotě se z jedné budovy do druhé přecházelo pod zemí nebo po krytých chodnících, zavěšených vysoko nad zasněženými ulicemi. Byl to stát, kde člověk mohl přijít i o život, když se mu porouchalo auto, a kvůli přežití bylo naprosto nezbytné vozit v kufru nouzové zásoby a náhradní baterii.
Taková veřejná knihovna ve státě Minnesota byla v zimním čase útulným, pohodlným místem. Za vysokými okny padal sníh, v regálech stály řady knih vázaných v kůži, na dlouhých, dřevěných stolech svítily lampy se zelenými stínítky, podtrhující atmosféru přívětivého útočiště. Candace byla vášnivou čtenářkou. Když na kost promrzlé město vězelo ve spárech zimy – od října, někdy až do května – trávila v knihovně celé hodiny. Její nejmilejší vzpomínky na toto město, které opustila ve věku devatenácti let, souvisely s knihovnou.
Nyní, v jiném dalekém městě, v jiném měsíci lednu, asi o třináct let později seděla u jiného dlouhého stolu a vyhlížela klenutým oknem na zátoku, pozorujíc plachetnici, bojující s větrem. Mrkla na hodinky a vrátila se k obrazovce počítače.
Lanford M. Oberling…
Přemítala, co asi znamená to M.
Martin? Morris? Mario?
Lanford M. Oberling, kurátor muzea Ca D’ Ped, jí velkomyslně poskytl informaci, že v tomto skromném malém výstavním stánku se na krátký čas v roce 1979 objevily Tutanchámonovy poklady. Teď pátrala v novinovém archivu knihovny po číslech z roku 1979, doufajíc, že při přestavbě muzea před dvěma lety všechny ty staré noviny nevyházeli.
Po rozhovoru s Oberlingem…
Milton? Michael?
… ji napadlo, že tak významné cennosti si v muzeu určitě vynutily mimořádná bezpečnostní opatření. Egyptská vláda by přece nedovolila takové bohatství vystavit v druhořadém muzeu v domýšlivém malém městě bez příslušných záruk, že se mu zde dostane kvalitní ochrany. S jistotou předpokládala, že v takovém šestákovém muzeu, jako je Ca D’ Ped, měli před výstavou s Tutanchámonem jen sotva dostačující bezpečnostní opatření. Kromě toho usoudila, že všechno, co tu mají dnes, různé sofistikované poplašné systémy, které odhalila, a trezor…
Vlastně trezor možná ne. Ten tu mohli mít už před Tutanchámonem, i když si nedovedla představit, co k čertu by se do něj v tomhle muzeu ukládalo. Ale i kdyby tu ten trezor byl už dřív, což není zřejmé, že i tak by Egypťané požadovali ještě dokonalejší zabezpečení?
Na horizontu vyvstaly bouřkové mraky. V dálce se mihl blesk a za ním se přivalil tlumený rachot hromu. Den náhle zešedl a knihovna zútulněla. Potěšilo ji, když zjistila, že tu mají všechna vydání listu Calusa Herald Tribune od roku 1963 a celá ta sbírka je zachycena na mikrofilmu. Požádala knihovníka o kazetu s ročníkem 1979, přešla k jinému přístroji, vložila do něj film a začala hledat. Tutanchámonovu výstavu předcházela celá řada článků. Na tom nebylo nic divného; věděla, že tak významné exponáty musely vyvolat velkou pozornost místního tisku. Nezajímala se příliš o články, zabývající se výčtem jednotlivých exponátů – téměř okamžitě zjistila, že o těchto záležitostech do Calusa Herald Tribune psala s velkým…
