/10/
K prvnímu zvratu v případu došlo příští dopoledne v deset hodin, kdy do služebny zavolal Fats Donner.
Do té chvíle měli pořád jen nějaké dva tisíce nepodložených dohadů o tom, co asi tak může mít La Bresca s Caluccim v plánu. Vedle drobnějších úvah nad tím, kde asi svůj plán hodlají provést a přesně v kolik hodin toho patnáctého se to má stát, bylo třeba počítat ještě se spoustou neznámých veličin, do celého podniku zahrnutých, jako byl třeba Dom (jehož příjmení se jim stále ještě nepodařilo zjistit) nebo blondýnka s dlouhými vlasy, která La Brescu minulý pátek večer svezla autem. Policie předpokládala, že kdyby se jí alespoň jednu z těchto osob podařilo vypátrat, dalo by se z okruhu jejích zájmů a styků zjistit i to, o jaký podnik vlastně jde. Zda ten plánovaný podnik je či není v nějaké souvislosti s nedávnými vraždami, by se pak mohlo stát námětem dalších spekulací, stejně jako možnost, že La, Bresca je nějakým způsobem ve spojení s hluchým. Bylo třeba položit moře otázek – pokud se jim ovšem podaří najít někoho, koho bude možné požádat, aby je zodpověděl.
Donnera okamžitě přepojili do služebny.
„Tak myslím, že toho vašeho Doma mám,“ řekl Willisovi.
„Príma,“ řekl Willis. „Jak se jmenuje příjmením?“
„Di Fillippi. Celým jménem Dominick Di Fillippi. Bydlí v Riverheadu u starého Colisea, znáš to tam v okolí?“
„Znám. A cos o něm zjistil?“
„Patří ke Koaxiálnímu kabelu.“
„Fakt?“ řekl Willis.
„No fakt“
„No dobře, ale co to je?“ zeptal se Willis.
„Co co je?“
„No – co jako to má znamenat?“
„Co jako co má co znamenat?“
„No to, jaks teď říkal. To je nějakej kód nebo takovýho něco?“
„Co jestli je nějakej kód?“ zeptal se Donner.
„No ten koaxiální kabel.“
„Ne, to je skupina.“
„Jaká skupina?“
„No skupina. Hudební,“ řekl Donner.
„To jako myslíš kapela?“
„No jasně, jenže dneska oni si neříkají kapely, ale skupiny.“
„Dobře, ale co s tím má co společnýho ten koaxiální kabel?“
„To je jméno tý skupiny. Koaxiální kabel.“
„Ty si ze mne děláš srandu,“ řekl Willis.
„Ale kde, to se tak jmenujou. Fakt.“
„A nač ten Di Fillippi hraje?“
„Na rytmickou kytáru.“
„A kde ho najdu?“
„Adresu má North Anderson 365.“
„To je v Riverheadu?“
„Jo.“
„A jak víš, že je to ten, co ho hledáme?“
„No, on se tváří a hraje si na velký hovno od kumštu, jasný, jo?“ řekl Donner. „Už pár neděl chodí a nechává se slyšet, že přišel o těžkej balík, když si sadil na ten boxmač o mistrovskej titul. Podle těch jeho řečí mohlo jít o dva, možná o tři tisíce dolarů. Ukáže se nakonec, že přišel nanejvejš o nějakejch padesát babek, to je přece ňákej balík, ne? Co ty na to?“
„Jasně, pokračuj.“
„Taky ale nedávno někomu vykládal, že ví o jedný velký akci, která prej se chystá.“
„Komu tohle vykládal?“
„No, jeden kluk z tý skupiny je velkej čudil marjánky, už dávno, ještě než to přišlo do módy. Jedině přes něho jsem se o Di Fillippim vůbec něco dověděl. No a ten kluk mi řek, že spolu vyhulovali marjánku, je to tak tři nebo čtyři dny, a přitom že se mu Di Fillippi zmínil o tý velký akci, o který prej ví.“
„A řek mu, o jakou akci jde?“
„To ne.“
„A oni spolu kouřili marihuanu?“
„Jo, vybafali pár cigaret, znáš to, ve vší slušnosti.“
„Možná že ten Di Fillippi z toho byl kapku zmagořenej, ne?“
„To je pravděpodobný. Co to s tím má ale co společnýho?“
„Mohlo se mu třeba o celý tý věci taky jen zdát.“
„To bych ani neřek.“
„Zmínil se vůbec o La Brescovi?“
„Ne.“
„Neřek ani, kdy jako tu akci chtěj zmáčknout?“
„Ne.“
„To toho teda moc není, Fatsi.“
„Za pět pětek to stojí, co ty na to?“
„Za pětku, kdoví jestli,“ řekl Willis.
„Tak hele, to zas počkej, víš, co jsem se nalítal, abych ti to zjistil?“
„To mi něco připomnělo,“ řekl Willis.
„A co?“
„Koukej se zbavit tý svý kámošky.“
„Co? Koho?“
„No tý holčičky. Až za tebou příště přijdu, tak ať už tam není.“
„Proč ale?“
„Nechal jsem si to projít hlavou a nechce se mi to líbit. Z principu.“
„Už jsem ji dvakrát vykop,“ řekl Donner. „Jenže ona vždycky přijde zpátky.“
„Možná že bys na to měl tu p…
