17
Nebýt toho, že Teddy Carellová čekala v kumbálku za krámkem na vytetovaného motýla, byl by Chen světlovlasého muže ani nepoznal.
Neboť ačkoli byl hezký blondýn osobností, kterou si člověk pamatuje, Chen ho viděl jen jednou a ještě k tomu dávno. Ale teď, s Teddy v zadním kumbále, si Chen okamžitě připomněl její souvislost s mužem, který je policistou, a poznal plavovlasého muže v tom okamžiku, kdy prošel korálkovou záclonou a zastavil se před ním. „Prosím,“ řekl. Spatřil mužův obličej a kupodivu začal okamžitě myslet čínsky. To je ten člověk, kterého hledá ten detektiv, prolétlo mu hlavou, detektiv, který je manželem krasavice, která se dává tetovat. To je on!
„Hej, vy tam,“ řekl Donaldson. „Máme pro vás práci!“ Chen sjel pohledem na mladou ženu doprovázející Donaldsona. Měla hnědé myší vlasy, vybledlé hnědé oči a na nich brýle, a oči za brýlemi mhouřila a nebyla ani trochu hezká. Ještě k tomu vypadala, jako by jí bylo špatně. Obličej měl strhaný výraz a pleť byla bledá. Ne, nevypadala dobře.
„Jaká práce, prosím?“ zeptal se Chen.
„Tetování,“ řekl Donaldson s úsměvem.
Chen přikývl. „Tetování pro pán, ano prosím,“ řekl.
„Ne,“ opravil ho Donaldson. „Tetování pro dámu,“ a Chenova poslední pochybnost zmizela. Je to ten člověk! Ten, který pravděpodobně sprovodil ze světa jednu mladou ženu! Chen ho bedlivě pozoroval. Nebezpečný člověk!
„Prosím, posadila se,“ řekl. „Chen za minutka zpátky.“
„Pospěšte si, prosím vás,“ řekl Donaldson, „nemáme moc času.“
„Být s vámi jedno dvě,“ řekl Chen. Rozhrnul záclonku a utíkal do kumbálu rovnou k Teddy. Okamžitě postřehla jeho ustaraný výraz a věnovala mu veškerou pozornost. Něco se musilo stát, když je Chen tak rozrušen! Šeptem řekl: „Člověk přišla. Člověk, který váš muž hledala. Rozumíte?“
Na okamžik nerozuměla. Člověk přišel? Člověk, kterého můj muž…? A najednou jí svitlo a v zádech ji zamrazilo a na hlavě ji zasvědila kůže.
„Přišla s mladá žena,“ řekl Chen. „Chtěla tetování, rozumíte?“ Polkla a přikývla. „Co Chen bude dělat?“ zeptal se Chen.
„Já… mně není nějak dobře,“ řekla Priscilla Amesová.
„Za chvilku to bude,“ ujistil ji Donaldson.
„Chrisi, mně je opravdu mizerně. Od žaludku…“ Potřásla hlavou. „Myslíš, že to jídlo bylo v pořádku?“
„Ale to určitě, drahoušku. Podívej se, odbudeme si to tetování a pak se stavíme někde pro prášek nebo něco. Co říkáš? Máme před sebou dlouhou cestu a nerad bych, aby ti bylo špatně.“
„Chrisi, musíme… musím si to dát vytetovat? Je mi strašně špatně. Ještě nikdy mi nebylo tak špatně.“
„To přejde, drahoušku. Možná, že to jídlo bylo trochu moc tučné.“
„Ano, muselo v tom něco být. Chrisi, mně je strašně zle.“
Carella otevřel dveře svého bytu.
„Teddy?“ zavolal a hned si uvědomil, že je zbytečné ji volat, pokud mu nevidí na rty. Zavřel za sebou dveře a šel do obývacího pokoje. Tam si svlékl sako, hodil je na lenošku a šel do kuchyně. Kuchyň byla prázdná.
Carella se podivil, vrátil se do obývacího pokoje a otevřel dveře do ložnice. Ale Teddy nebyla ani v ložnici. Stál chvíli a rozhlížel se, pak vzdychl, vrátil se do obývacího pokoje a otevřel dokořán okno. Sebral noviny, shodil boty, uvolnil si kravatu a pak se usadil, že bude číst a čekat na svou svévolnou ženu. Byl utahaný jako pes. V deseti minutách spal ve své lenošce jako o půlnoci.
Bert Kling volal soukromě v úředních hodinách. „Jak to dopadlo?“ ptal se Claire.
„Ještě je brzo,“ odpověděla.
„Četla to?“
„Myslím, že ano.“
„A?“
„Nijak se netvářila.“
„Vůbec nijak?“
„Ne. Přečetla si to a řekla, že dá tatínkovi vědět. Puntík.“
„Co si ty myslíš?“
„Já si myslím, že tě miluju,“ řekla Claire.
„Nebuď sentimentální,“ řekl Kling. „Myslíš, že to bude fungovat?“
„To ukáže čas,“ řekla Claire. „Já tě zbožňuju.“
„Zbožňuju tě, Chrisi, a chci ti udělat radost, ale mně… opravdu mi… není mi dobře.“
„Za chviličku ti bude líp,“ řekl Donaldson. Zamlčel se a usmál se. „Chtěla bys kousek žvýkačky?“ zeptal se mile.
„Zavolej ho, prosím tě, Chrisi! Prosím tě, zavolej ho! Ať už to mám od…
