7
Schůze se konala v rohové kanceláři poručíka Byrnese ve čtvrtek 10. ledna ráno.
Meyer a Carella seděli vedle sebe na tvrdých dřevěných židlích zády k oknu, oba jako ze škatulky, připraveni podat zprávu. Za oknem padal sníh. Byrnes sněžení nesnášel.
Všechno se protahuje a zločinci řádí víc, než je zdrávo.
Cotton Hawes byl po dovolené na lyžích v Coloradu narůžovělý, rezavé vlasy jako by se mu odrážely na tvářích.
Nutně potřeboval ostříhat a Byrnes uvažoval, jestli mu to má říct. Hawes seděl na rohu Byrnesova stolu a částečně zakrýval Arthura Browna, který trčel u dveří, jako by bránil přístupu nežádoucích individuí. Kdyby měl Byrnes jít tmavou ulicí ve dvě hodiny ráno a neozbrojený, vybral by si za společníka Browna. Andy Parker seděl na židli vedle něho. Neoholený jako obvykle. Posadit ho na lavičku někde v parku, tak si člověk pomyslí, že patří k bezdomovcům.
Posaď ho někde v Miami a řekneš si, že patří k tamějším zvrhlíkům.
Bert Kling se opíral o zeď vedle něho, bezpochyby si lámal hlavu, jak získat zpět svou dívku. Oči vzdálené stovky mil. Byrnes ho měl chuť pořádně nakopnout. Znal všechny podrobnosti. Věděl, že Klingovou vinou přišla Eileen o své ochránce, když sledovala několikanásobného vraha, věděl, že toho chlapa musela zastřelit. Střelit ho jednou do prsou, jednou do ramene a pak mu vyprázdnit pistoli do zad, pro jistotu. Žádná cimprlína, Eileen Burkeová. Výborná policistka. Teď pracuje v týmu vyjednavačů o rukojmí.
Byrnes toužil Klinga nakopnout a říct mu, aby se vrátil do života.
Na židli po Klingově pravici seděl Bob O’Brien s rukama založenýma na prsou, dlouhé nohy natažené až k psacímu stolu. Smolař Bob. Jdi s ním na tísňové volání a máš jisté, že se tam bude střílet. Vem s sebou O’Briena jako partnera, a nějaký debil vytáhne bouchačku a začne do tebe pálit. O’Brien zastřelil ze služební povinnosti šest lidí.
Byrnese napadlo, že by měl požádat 0’Briena, aby si jednou sedl s Eileen Burkeovou, vylil jí své irské srdce, pohovořili si jako jeden Ir s druhým, a on jí řekl, jaké to je, zabít člověka doopravdy. Zabíjet lidi, říkáš? Tak jich zkus zabít šest. Aby jí řekl, jak brečí pokaždé, když k tomu dojde. A řekl jí to, co řekl jednoho deštivého dne poručíkovi, tady v téhle kanceláři. Brečím uvnitř, Pete. Pokaždý brečím uvnitř.
„Můžeme začít?“ řekl Byrnes. Nástěnné hodiny ukazovaly deset minut po osmé. Noční šichta zvaná funebrácká skončila před pětadvaceti minutami. V noci sněžilo. „Musíme jednat rychle, Steve jde do města k soudu.
Jde o případ, na kterým dělají s Meyerem od konce prosince.
Minulý pondělí se z toho vyklubala vražda.“
„Co to bylo předtím?“ zeptal se Hawes.
„Pokus o vraždu,“ řekl Carella.
„Vraždu tý oběti?“
„Ne. Chlap, kterej se tu oběť pokoušel zavraždit. Aspoň tak to říká ona.“
„Z toho jsem jelen,“ řekl Hawes.
„Tak se vrať do školy,“ řekl mu Parker.
„Děkuju za radu.“
„Rádo se stalo.“
„Potěšení na mý straně.“
„Ať si trhne nohou, poručíku.“
Byrnes se na oba zamračil.
„Co kdybys to vzal od začátku, Steve,“ řekl, zvrátil se v otáčecí židli a propletl si prsty na prsou. Carella vylíčil případ od začátku. Meyer mu tu a tam skočil do řeči, aby opravil čas nebo datum, ale většinou měl Carella sólo.
Pověděl jim všechno, co se stalo od 29. prosince, kdy Emma Bowlesová přišla do služebny ohlásit, že se ji dvakrát někdo pokoušel zabít. Sdělil jim i podrobnosti o vraždě Rogera Turnera Tillyho a o své kontraverzi s Špekounem Oliem Weeksem…
„Jo, to je celej Ollie,“ řekl Parker a rozesmál se.
… a o nálezu zbraně v suterénu, o rozhovoru s Martinem Bowlesem a jeho klientkou, s níž údajně obědval v den vraždy, i novinku, že si Bowles najal soukromého detektiva, který užívá falešné jméno.
„To je až dodneška všecko,“ řekl Carella.
„Má někdo dotazy?“ řekl Byrnes.
„Víte už něco o tý bouchačce?“ zeptal se Hawes.
„Balistika se nám má ozvat dneska odpoledne.“
„Určitě to je dvaatřicítka,“ řekl Meyer.
„Hi-Standard Sentinel,“ řekl Carella.
„Ten revolver s krátkou hlavní?“
„Jo. Ten kra…
