Kapitola 11
Když se pracovník Okresního státního zastupitelství dostavil na policejní stanici, ještě pršelo. Dorazil až v šest ráno; Carella a Ollie -tentokrát vybavení příslušným povolením k domovní prohlídce - mezitím už prohledali byt Henryho Lytella v Holmesově č. 843. Když představitel státního zastupitelství přišel, leželo několik věcí, které v bytě nalezli, na psacím stole v kanceláři poručíka Byrnese. Zapisovatelka zaznamenala těsnopisem přítomné: poručík Byrnes, detektivové Carella a Weeks a za Okresní státní zastupitelství Ralph Jenkins. Zaznamenala také datum: 21. října a jako hodinu zahájení výslechu šest a pět minut ráno. Jenkins připomněl Lytellovi jeho práva. Lytell řekl, že rozumí, a dále uvedl, že si nepřeje, aby při výslechu byl přítomen jeho advokát. Nato zahájil Jenkins výslech.
Ot.: Vaše celé jméno, prosím.
Odp.: Henry Lewis Lytell.
Ot.: Adresa, pane Ly…
Odp.: Vy mě budete spíš znát pod jménem Postrach Lytell. Tak mi říkali reportéři. Tenkrát.
Ot.: Ano, pane Lytelle. Vaši adresu, prosím.
Odp.: Holmes Street 843.
Ot.: Tady v Isole?
Odp.: Ano, prosím.
Ot.: Jste zaměstnán, pane Lytelle?
Odp.: Ano, jsem.
Ot.: Jako co?
Odp.: Já běhám, jak jistě víte. To je moje povolání a to, čím si vydělávám, s ním nemá nic společného.
Ot.: Čím si vyděláváte, pane Lytelle?
Odp.: Jsem výzkumník.
Ot.: U koho? V jakém oboru výzkumu?
Odp.: Výzkumník na volné noze. Pracuju pro reklamní agentury, pro spisovatele, pro každého, kdo potřebuje informace o nějakém tématu nebo tématech.
Ot.: A kde se nalézá vaše pracoviště?
Odp.: Doma. Pracuju ve svém bytě.
Ot.: Pracovní dobu si určujete sám, pane Lytelle?
Odp.: Ano. To je jediná výhoda té práce, poskytuje mi svobodu. Abych se mohl věnovat jiným věcem. Snažím se běhat každý den nejmíň -
Ot.: Pane Lytelle, můžete mi říct, kde jste strávil večer 6. října? Byl to čtvrtek před dvěma týdny.
Odp.: Ano, prosím. Strávil jsem ho se studentkou Ramseyovy univerzity. Členkou běžeckého týmu.
Ot.: Její jméno?
Odp.: Marcía Schafferová.
Ot.: Když říkáte, že jste ho s ní strávil…
Odp.: Byl jsem s ní nejdřív u ní v bytě, kde jsem se představil jako Corey McIntyre z časopisu Americký sport. Pak -
Ot.: Vy jste řekl slečně Schafferové, že jste Corey McIntyre?
Odp.: Ano, prosím.
Ot.: Jak jste přišel na to jméno?
Odp.: Našel jsem si ho v tiráži toho časopisu.
Ot.: A slečna Schafferová vás přijala jako člověka z toho časopisu?
Odp.: Měl jsem legitimaci.
Ot.: Kde jste ji vzal?
Odp.: Udělal jsem si ji. Kdysi jsem pracoval pro reklamní agenturu, je to už tak osm, ba ne, devět let, hned potom, co skončila ta sláva. Moc jsem se tam naučil. Umím dělat tyhle věci.
Ot.: Jaké věci?
Odp.: Legitimace, aby vypadaly jako pravé. Zalévat je do laminového obalu.
Ot.: Vy jste pracoval ve výtvarném oddělení reklamní agentury?
Odp.: Ne, to ne, ale znal jsem ředitele. Pořád jsem se kolem nich točil. Přímo jsem pracoval s jedním výtvarným asistentem. Snažil se totiž vymýšlet kampaně, ve kterých by byl i sport, víte. Proto mě tam taky vzali. Kvůli zkušenostem z lehké atletiky.
Ot.: Pokud jsem tedy správně pochopil, pracoval jste před nějakými osmi nebo devíti lety v reklamní agentuře…
Odp.: Ano.
Ot.: Kdy jste se začal zabývat nezávislým výzkumem, pane Lytelle?
Odp.: Před třemi lety.
Ot.: A od té doby v tom pokračujete?
Odp.: Já hlavně běhám.
Ot.: Ano, ale čím si vyděláváte na živobytí?
Odp.: Zabývám se výzkumem.
Ot.: Vraťme se k 6. říjnu večer. Šel jste do bytu slečny Schafferové a představil se jako pracovmlc Amerického sportu.
Odp.: Jako redaktor a reportér Amerického sportu, ano.
Ot.: Jako redaktor a reportér, dobře. A co potom?
Odp.: Řekl jsem jí, že chystáme článek o nadějných mladých atletkách.
Ot.: Věřila tomu?
Odp.: No, já se v běhání vyznám. Sám přece běhám. Tak přirozeně vím, o čem mluvím. Ano, věřila mi.
Ot.: A co pak?
Odp.: Zeptal jsem se jí, jestli by nechtěla jít se mnou na večeři. Že přitom uděláme to interview.
Ot.: A skutečně jste byli se slečnou S…
