Celá e-kniha Prachy ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
8
Bylo krátce před šestou, než se Hawes dostal do Diamondbacku. U chodníku stály dva rádiové hlídkové vozy a jejich červené majáky se točily a blikaly. Na schůdkách před domem stáli dva pochůzkáři, jeden černý a druhý bílý, a přehlíželi dav shromážděných mužů a žen, kteří užívali další z veřejných podívaných, jež jim skýtalo letní město. V jednom z vozů seděl policajt v civilu, na kapse saka měl připíchnutý služební odznak, v hrsti držel mikrofon, a vystrkoval z otevřených dveří nohu na chodník. Hawes uzamkl sedan a cestou k domu si připíchnul na sako odznak. Vystoupil do schodů, prokázal se nejbližšímu poldovi a řekl: „Volal jsem 10-34. Co se stalo?“
„Dámička tam nahoře je skoro mrtvá,“ řekl pochůzkář. „Sanitka je už na cestě.“
„Kdo je nahoře?“
„Lewis a Riggiero z druhého vozu a detektiv Kissman z narkotik. Ten tady byl první. Vyrazil dveře, ale ty gauneři už byli v tahu. Muselo jich být víc. Zřídili ji pořádně.“
„Co je zač ten u rádia?“
„Detektiv Boyd z třiaosmdesátky.“
„Vyřiďte mu, že budu nahoře, jasný?“ řekl Hawes a vešel do domu. Ve čtvrtém poschodí ho zastavil jeden z policistů z druhého hlídkového vozu. Legitimoval se a pokračoval do pátého patra. Strážník před bytem 6A mrknul na Hawesův odznak a neřekl mu ani slovo, když vešel do bytu. Elizabeth ležela v bezvědomí na podlaze vedle kuchyňského stolu. Šaty měla potrhané a zakrvácené, ústa nepřirozeně otevřená a obě nohy zkroucené pod sebou v úhlu, který jasně napovídal, že jsou zlomené. U kuchyňského stolu seděl muž v hnědé vestě, telefonní sluchátko na uchu. Krátce na Hawese pohlédl, mávl rukou na pozdrav a pak řekl do sluchátka: „Nemám tušení. Strhlo se tu boží dopuštění, a tak jsem vyrazil dveře.“ Chvíli poslouchal a pak řekl: „Všechno, od toho telefonátu až do konce. Dobře, potom si ještě promluvíme.“ Zavěsil, vstal a přistoupil s nataženou rukou k Hawesovi. Byl to vysoký, hranatý chlap tak trochu klukovských, nenucených způsobů. Tak jako ostatní policisté na scéně, měl i on připíchnutý svůj odznak na svrchním oděvu – v tomto případě na levé přednici vesty, kousek nad srdcem.
„Já jsem Martin Kissman,“ řekl. „Narkotika.“
„Cotton Hawes, sedmaosmdesátka,“ řekl Hawes a sáhl po Kissmanove natažené ruce.
„Aha,“ řekl překvapeně Kissman. „Tak vy jste ten Hawes, jo?“
„Jak to myslíte?“ zeptal se zmateně Hawes.
„Chtěl jsem za váma dneska po vystřídání zajít. Odposlouchávali jsme tady a já zrovna seděl na drátě.“
„Jo tak,“ řekl Hawes. „Slyšel jste pravděpodobně mou hlášku, ne?“
„Jasně a zřetelně. Mám taky debatu, kterou jste s ní vedl po tom, co byl Harrod zabit. Tak oni věděli, že je máme na drátě, co? Taky mě to mohlo napadnout. Mysleli jsme, že mikrák v telefonu vyplivnul, ale to pořád nevysvětlovalo ten vodopád, vždycky když někdo mluvil v kuchyni. Říkal jsem poručíkovi, že dostali echo a že si o věcech, které nemáme slyšet, povídají jedině v kuchyni. Všechno ostatní byly falešné stopy nebo běžné cancy, jako co mají v plánu na večer nebo co koupit k snědku. Mám taky několik velice pikantních pásek z mikráku v ložnici, kdyby to snad někoho zajímalo.“ Kissman se zazubil, vytáhl z kapsy u vesty dýmku a míšek s tabákem a začal si nacpávat.
Hawes si přitom poprvé všiml propálených děr v Kissmanove pletené vestě. Hawesův otec také kouřil dýmku a věčně měl svetr samou díru, nemluvě dírách v koberci, čalounění a v několika případech v záclonách. Jako by to nestačilo, chovala rodina Hawesových siamskou kočku, která s oblibou požírala vlnu. Žádné obstojné vysvětlení pro tohle její gusto neexistovalo: koťata nečekala, žádným nedostatkem vitamínů, pokud aspoň Hawes věděl, taky netrpěla, byla prostě náruživý vlnožrout. Co nedokázaly uhlíky z otcovy dýmky, o to se postarala kočka. Hawesova matka jednou otci řekla: „Vypadáš pořád jako prožraný od molů.“ Otec užasle zdvihl oči a zeptal se: „Jak to myslíš, Abby?“
Hawes si uvědomil, že se usmívá, teprve když Kissman, který si ještě cpal dýmku, řekl: „Copak?“
„To nic,“ řekl Hawes a zavrtěl hlavou. „Proč jste byt odpos…
