9
Dosud byl ještě pátek. Pátek byl věčný. Právní pomoc vyslala advokáta, aby dohlédl, že žádné ze zákonných práv Lebek předků nebude porušeno. Současně detektivové – přesvědčeni, že tentokrát udělali terno – zavolali kancelář státního návladního a vyžádali si jejího zástupce, aby dalšími otázkami snad ještě něco nezbabrali. V jedenáct večer byli všichni pohromadě. Deset minut před půlnocí všichni pochopili, že se nikam nedostanou, neboť advokát Lebek předků svým klientům poradil, aby mlčeli. Právník z kanceláře státního návladního nicméně pochopil, že obvinění je odůvodněné, a na Lebky byla uvalena vazba pro spoluúčastenství při trestném činu vraždy a trestném činu přepadení. Mladíci byli odvedeni do cel pro zadržené, aby tam počkali na převoz do budovy trestního soudu, kde proti nim bude vznesena obžaloba. Právníci si potřásli rukama navzájem i s detektivy a několik minut po dvanácté opustili všichni služebnu. Konečně byla sobota. Ollie Weeks rozlouskl svůj případ za necelých dvanáct hodin a dalo by se předpokládat, že se vrátí domů, a s vědomím, že ten den udělal slušný a záslužný kus práce, usne spánkem spravedlivých.
Telefon na Carellově nočním stolku zazvonil uprostřed noci. Zašátral po sluchátku, zdvihl je a řekl „haló“, aniž by si byl jistý, zda vůbec mluví do správného konce.
„Carella? Tady Ollie Weeks.“
„Ollie?“ řekl Carella. „Ach, těbůh, Ollie. Kolik je vlastně hodin?“
„Nevím, kolik je hodin,“ řekl Ollie. „Carello, já nemůžu spát.“
„To je špatný,“ řekl Carella a zašilhal po světélkujícím ciferníku na budíku u postele. Bylo deset minut po čtvrté. „Zkoušels počítat ovečky, Ollie?“
„Přemejšlel jsem o tom chlapovi,“ řekl Ollie.
„O jakým chlapovi, Ollie?“
„O tom Oscaru Hemmingsovi. To je ten třetí hlavoun v Obrodě Diamondbacku.“
„Aha,“ řekl Carella. „No, co je s ním?“
„Napadlo mě, že když budu čekat do rána, on tam už taky nemusí bejt.“
„Nojo,“ řekl Carella a zaváhal. Napadlo ho, že Ollie právě udělal parádní logickou botu, ale jistý si tím zcela nebyl, protože se stále ještě plně neprohrál.
„Myslím doma,“ řekl Ollie. „Na tý adrese, co mi dali.“
„Ano, je vždycky možný, že doma nebude,“ řekl Carella a ještě jednou pohlédl na budík.
„Leda bych se tam teď vypravil,“ řekl Ollie.
„Jsou čtyři hodiny ráno,“ řekl Carella. „Dvanáct minut po –“
„Nejpříhodnější doba,“ řekl Ollie. „Ve čtyři ráno je každej doma. Na to, aby rajzoval po městě, je pozdě, a na to, aby už vstával, je zas moc brzo. Když tam půjdu hned, určitě ho natrefím.“
„Prima,“ řekl Carella. „Fajn.“
„Jak to myslíš?“
„Běž tam. A pořádně ho stiskni.“
„Nechceš jít se mnou?“ zeptal se Ollie.
„Ne,“ řekl Carella.
„No tak pojď.“
„Ne,“ řekl Carella. „Hele, zbláznil ses nebo co, budit mě ve čtyři hodiny, ve čtvrt na pět, nebo kolik to vlastně je? Co bys chtěl? Svůj případ máš v kapse, máš…“
„Ty chlapi mi dělají hlavu.“
„Proč?“
„Protože mají v bezpečnostní schránce 800 000 dolarů. Jak by ty černý hadice k tolika penězům přišly, kdyby je neměly z nějakýho šmé?“
„Já nevím jak, Ollie.“
„A tebe to nezajímá? Harrod pro ně pracoval a znal Reardona a Reardon je po smrti a Hawes říká, že byl zastřelenej z Harrodovy pistole. No, copak tě to nezajímá?“
„Jo, zajímá. Ale Harrod je mrtvej taky, a já nemůžu zavřít mrtvýho chlapa, protože zabil jinýho mrtvýho chlapa.“
„Proč ty chlapi natahujou perka jeden po druhým?“ řekl Ollie.
„Ty vraždy nemají spojitost,“ řekl trpělivě Carella. „Ty gaunery, co zabili Harroda, máš ty pod zámkem, a jestli Harrod zabil Reardona, tak jenom proto, že Reardon věděl o tom žhářství, do kterýho Harrod byl snad namočen… sakra, Ollie, vždyť tys mě vzbudil! Chci ještě spát! Dobrou noc, Ollie.“ Carella zavěsil. Vedle něho spala jeho žena Teddy s jednou nohou přehozenou přes pokrčenou pokrývku. Nemohla a tudíž taky neslyšela řinčení telefonu ani následující rozhovor, a Carella byl tomu rád. Rozmotal přikrývku a soukal se k ženě blíže, když telefon zazvonil znovu. Prudce zvedl sluchátko z vidlice a zařval: „Ano, ksakru!“
„Steve?“
„…
