6
Carella, který seděl v kanceláři Rogera Grimma v Bailey Street uprostřed města, ještě nevěděl, že se v Diamondbacku našla další mrtvola. Věděl jen tolik, že mají na krku dva případy žhářství a jednu vraždu a že Roger Grimm má záznam v trestním rejstříku. (Byla ovšem pravda, že Grimm svůj dloužek společnosti splatil. Ale některé dloužky se nepromlčují a takový záznam v rejstříku je něco jako zbloudilý vlk, kterého za temné noci a sněhové vánice pustíte pod svou střechu: nezbavíte se ho do konce života.)
Carella strávil celé dopoledne u soudu a byl teď vyzbrojen příkazem k domovní prohlídce, ale nemínil jej použít, pokud to nebude nezbytně nutné. Uvažoval prostě. Grimm byl podezřelý, ale Carellovi se nehodilo, aby o tom věděl. A tak setrvávali v nemastném neslaném rozhovoru, Carella s povolením k prohlídce v kapse se snažil zastřít fakt, že povolení k prohlídce má v kapse, aby snad Grimm nepojal podezření, že je podezřelý; zatímco Grimm se snažil utajit obsah svých obchodních knih, manévr podezřelý už sám o sobě.
„Kdy jsem se stal podezřelým?“ zeptal se, přikládaje tak Carellovi nůž na krk.
„Nikdo nic takového nenaznačuje,“ řekl Carella.
„Tak proč se mi chcete hrabat v papírech?“
„Přejete si přece, aby se ten zádrhel s pojišťovnou vyjasnil co nejdřív,“ řekl Carella. „Předpokládám, že nemáte co zatajovat…“
„To taky nemám.“
„Tak oč vám jde?“
„Jsem obchodník,“ řekl Grimm. „Mám konkurenty. Moc se mi nezamlouvá pouštět si někoho k obchodním knihám.“
„Považujte mě za kněze,“ řekl Carella a usmál se. Grimm jeho úsměv neopětoval. „Nebo za psychiatra,“ řekl Carella.
„Nejsem věřící ani pošuk,“ řekl Grimm.
„Chci jen říct…“
„Já vím, co chcete říct.“
„Že nemám v úmyslu utíkat k nejbližšímu dovozci dřevěných zvířátek a odhalit mu, co se to u vás kuchtí. Vyšetřuju žhářství a vraždu. Chci jenom…“
„Co mají moje záznamy co dělat se žhářstvím a vraždou?“
„Nic, jak doufám,“ řekl Carella. „Fakticky mi jde jen o to, prohlédnout si je a potom s klidným svědomím oznámit vaší pojišťovně…“
„Pojišťovnám.“
„Pojišťovnám, že jste nevinen. To snad i ve vašem zájmu, pane Grimme.“
„Ano, ale…“
„Požár ve skladišti patří oficiálně Parkerovi. Požár v Loganu patří oficiálně loganské policii. Ale Reardonova vražda je moje. No prosím, jsem tady ze dvou důvodů, pane Grimme. Zaprvé bych vám chtěl pomoct v té věci s pojišťovno… pojišťovnami. Proto jste za mnou přišel, pane Grimme, vzpomínáte si? Pro pomoc, vzpomínáte?“
„Vzpomínám.“
„Prima. Takže když se mi zaprvé podaří potvrdit těm lidem od pojišťovny vaši nevinu, a zadruhé najít nějaké vodítko k vraždě, půjdu domů štěstím bez sebe. Co vy na to, pane Grimme? Chcete, abych se vrátil domů rozzářený štěstím, nebo byste radši, aby moje žena a dětičky večeřeli s morousem?“
„Moje obchodní korespondence je mou soukromou záležitostí,“ řekl Grimm, „do ní policii nic není.“
„Až se Parker vrátí z dovolené, bude ji chtít stejně vidět. A když to jinak nepůjde, vyžádá si povolení k prohlídce.“
„Tak mu vyřiďte, ať si je nejdřív opatří. Nebo si je sežeňte sám.“
„Já to povolení mám,“ řekl Carella a podal mu je.
Grimm si je mlčky přečetl. Vzhlédl a řekl: „K čemu tedy ty cukrbliky?“
„Snažíme se s každým vyjít po dobrém,“ řekl Carella. „Budete tak laskav a otevřete mi teď registratury?“ Jestliže měl Grimm co zatajovat, rozhodně to na první pohled zjevné nebylo. Podle záznamů začal s dovozem svého zboží v lednu, před osmi měsíci, s kapitálovou investicí 150 000 dolarů… „Pane Grimme,“ řekl Carella a zdvihl oči od hlavní knihy, „když jsme spolu naposledy hovořili, říkal jste, že jste přišel loni k menší hotovosti. To je těch sto padesát tisíc, co jste na začátku do obchodu vložil?“
„To souhlasí.“
„Jak jste k nim přišel?“
„Umřel mi strýc a odkázal mi je. Můžete si to ověřit, chcete-li. Jmenoval se Ralph Grimm a odkaz mi byl vyplacen loni v září.“
„Stačí mi vaše slovo,“ řekl Carella a věnoval se opět hlavní knize. Samosebou, že ho ani nenapadlo spokojit se s Grimmovým slovem na cokoliv. První obchodní t…
