Prachy, prachy, prachy (Ed McBain)

TIGO SE ROZBĚHL K OKNU ještě dřív, než obě blondýny vpadly do místnosti. Někde za ním Wiggy bolestně vykřikl. Tigo prolétl sklem hlavou napřed, ve spršce skleněných střepů dopadl na požární schodiště a z bytu uslyšel další střelbu.

„Okno!“ zaječela jedna z těch ženských, ale to už stál na nohou a hnal se po schodech dolů. Kovové stupně byly obaleny zmrazky a klouzaly pod nohama. Málem ztratil rovnováhu a přepadl přes zábradlí, ale utíkal dál, klouzaje a potáceje se, skoro s těch schodů sletěl, zatímco za ním ty blondýny řádily se svými automaty, všude kolem něho pršely do sněhu kulky a zvonivě se odrážely od kovového požárního schodiště. Z výšky nějakých dvanácti stop seskočil na zem, zakličkoval přes dvorek za domem, zatímco blondýny nepřestávaly pálit, a právě vylezl na plot, oddělující dvorek od sousedního dvorku, když se konečně zastřílely. Uslyšel, jak všude kolem něj praská dřevo, a pak ucítil, jak se mu do zad zaryly střely, právě když přepadával přes vršek plotu. Jedna kulka mu prolétla pravou rukou. Dopadl na zem a dokličkoval k uličce, táhnoucí se podél domu. Zkrvavenou ruku si tiskl k tělu; jak utíkal, z ruky i z hrudi mu na sníh odkapávala krev.

Vánice vyhnala z ulic všechny lidi.

Vklopýtal do uličky, upadl a opět se zvedl na nohy.

Ohlédl se, znovu upadl a začal se plazit k lucerně na nároží. Ležel pod tou lampou dvě tři minuty, když zpoza rohu do uličky vběhl vysoký muž s nepokrytou hlavou. Tigo nevěděl, jestli ho přivolaly výstřely, nebo jestli ve slumu došlo ještě k něčemu dalšímu. Věděl jen to, že ho rád vidí. Muž poklekl vedle něj a Tigo ho okamžitě poznal.

„Víš, kdo ti to udělal?“ zeptal se Carella.

Tigo přikývl.

„Kdo, Tigo? Můžeš mi to říct?“

Carellův lev právě vběhl po Tigově krvavé stopě do uličky.

„Matka,“ řekl Tigo.

„Tvoje matka tě…?“

„Anděla,“ blábolil Tigo.

„Tak se jmenuje tvoje matka?“

Carellův lev právě za nimi vyběhl z uličky.

„Diana,“ mumlal Tigo.

„Já nerozu…“

Ale Tito Gomez byl mrtvý.

A Carellu jeho lev už skoro dostihl.

Obrátil se právě včas. Uviděl černě oděnou osobu, třímající v ruce zcela nepochybně AK sedmačtyřicítku.

Až potkáš dalšího lva, koukej mu zpříma do očí. Zažeň ho pohledem.

Tentokrát to nebyl samec.

Jen docela nepatrná chvilka překvapení připravila Carellův pohled o ocelovou jistotu a zpomalila ruku se zbraní, ale blondýně to jako výhoda úplně postačilo. V jediném okamžiku stačil zaregistrovat tři věci. Do ulice zabočilo auto. Blondýna mu namířila na hlavu. Z toho auta vystoupil nějaký muž.

Blondýna se právě chystala stisknout spoušť, když ji Špekoun Ollie Weeks střelil do zad a namístě ji složil.

„To už bylo podruhy, Steve,“ zašklebil se na Carellu přes padající sníh.