KAPITOLA 8
S přihlédnutím k počtu vražd, které se denně udály v pěti různých čtvrtích města, se Kling velice podivil tomu, že se město může pyšnit jedinými jatkami. Otcové města a svaz řezníků (tam mu poskytli informace) byli zřejmě proti porážení zvířat uvnitř města. Jediná jatka byla na Basewallavenue v Cums-Pointu, a ta se specializovala na porážení ovcí. Jak správně předpokládal Grossman, většina porážek pro město probíhala v sousedním státě na druhém břehu řeky. Protože čtvrt Cums-Point byla nejblíž, Kling se rozhodl začít na Basewallavenue. Měl u sebe seznam, sepsaný ráno v laboratoři a kresbu, vyhotovenou na správě. Nevěděl přesně ani co hledá ani co chce zjistit. Na jatkách před tím nikdy nebyl. Po návštěvě jatek v Cums-Pointu už v životě nechtěl jít do podobného podniku. Ale bohužel musel navštívit ještě čtvery na druhém břehu řeky.
Byl zvyklý na krev, každý policista si na ni zvykne. Zvykl si vidět lidi s krvácejícími ranami, zvykl si na takové věci. Byl svědkem útoků na lidi břitvou i nožem, pistolí i samopalem, viděl roztrhaná a pobodaná těla, viděl proudící i prýštící krev. Viděl krev vytékat ze živých lidí i z mrtvol. Ale nikdy před tím neviděl, jak se poráží zvíře, a z této podívané se mu udělalo špatně. Těžko se soustřeďoval na to, co mu řezník říkal. V uších mu znělo bečení ovcí, vzduch byl prosycen pachem krve. Řezník se podíval na kresbu, kterou Kling držel v ruce, zanechal na ní krvavý otisk prstu a odmítavě potřásl hlavou. Za jeho zády pronikavě řvala zvířata. Vzduch venku byl studený a ostrý. Kling hluboce vdechoval osvěžující doušky. Nechtělo se mu na druhý břeh řeky, ale přece jen se tam vydal. Vynechal oběd, který by stejně (tím si byl jist) neudržel v žaludku a navštívil ještě dvoje jatka. Nic nezjistil a znechuceně se chystal na dvoje zbylá. Existuje instinktivní pocit objevu a chvíle pravdy nastává, když se policisty zmocní pocit brzkého odhalení. Jakmile Kling dorazil k přístavu, ihned pochopil, že je to tu. Pocit to byl ostrý a nutkavý. Vystoupil z policejního sedanu se sotva znatelným úsměvem na rtech a pohlédl na obrovský bílý nápis na budově, obrácené k řece. PARLEY BROTHERS
INC. Stál uprostřed prostorného přístavu, jehož plocha by pojala basaebalové hřiště, a prohlížel si okolí, stále jasněji v něm zaznívalo. To je ono, to je ono, to je ono.
Na druhé straně přístavu u vody pracovala dvě benzínová čerpadla. Za nimi na pozadí šedého říjnového nebe se rýsovaly siluety městských věží. Jeho oči chvilku odpočívaly při pohledu na panoráma města, pak pohlédl doprava, kde kotvil půl tucet rybářských lodí. Rybáři vyprazdňovali své sítě a koše, skákali z lodí do přístaviště a pak seděli se svěšenýma nohama v holinkách, čistili a myli ryby a házeli je do čistých košů, vyložených novinami. Na jeho tváři se rozhostil spokojený úsměv, protože byl pevně přesvědčen, že to má a že brzy všechno klapne. Jeho pozornost znovu zaujala jatka, která zabírala téměř celou delší stranu pravoúhlého přístavu. Tam, kde z roury do vody vytékaly splašky kroužili rackové. K zadní straně jatek přiléhala trať, napojená na hlavní tah pět set yardů od přístavu. Došel ke kolejím a vykročil po nich k budově. Koleje směřovaly přímo k prázdným ohradám pro zvířata, ústícím do železných vrat jatek. Věděl, co najde na podlaze uvnitř, viděl už podlahy tří takových jatek.
Správce se jmenoval Joe Brady a byl rád, že může Klingovi pomoct. Doprovodil ho do malé prosklené pracovny s výhledem na jatka (Kling si sedl zády k oknům) a pak si vzal od Klinga kresbu, dlouho si ji prohlížel a najednou se zeptal.
“A on je negr?”
“Ne,” řekl Kling. “Je to běloch.”
“Řekl jste, že přepadl dívku?”
“Ano, přepadl.”
“A není negr?” Brady potřásl hlavou.
“Podle kresby je vidět, že je běloch,” řekl Kling. V jeho hlase zazněla určitá nevole. Brady si toho, zdá se, nevšímal.
“Podle téhle kresby se to těžko pozná,” řekl. “Mám na mysli stíny, no podívejte, vidíte, co tím myslím? Klidně to může být negr.”
“Pane Brady,” řekl Kling zostra, “nemám to…
