DEVATENÁCTÁ KAPITOLA
RAYE NAPADLO, JESTLI NEJDE příliš pozdě. Třeba už v bytě nikdo není. Zastavil se přede dveřmi, jednou rukou stiskl zvonek a druhou začal lomcovat klikou.
„Otevři,“ vykřikl.
„Počkej chvilku.“
Ray trpělivě čekal a poslouchal, jak mu bušící srdce rozdrnčelo ušní bubínky.
Kukátko ve dveřích zůstalo zavřené, takže předpokládal, že ho podle hlasu poznala.
Dveře se otevřely. Když ji Ray spatřil, zalapal po dechu.
Černé vlasy měla sčesané ke straně, a Rayovi se tak otevřel pohled na dokonalé křivky její šíje i celé tváře. Na rtech měla silnou vrstvu červené rtěnky. V pootevřených ústech se jí leskly sněhobílé zuby. Řasy si zvýraznila černou řasenkou. Na krku se jí vyjímal hluboký dolíček.
Byla celá v bílém.
Šaty jí těsně obepínaly tělo, zvýrazňovaly všechny její křivky, splývaly přes nádherně tvarované boky a šimraly stehna.
„Vrátil ses,“ poznamenala. Mluvila chladně a odtažitě.
„Ano, Babs, vrátil jsem se.“
„Pojď dál,“ řekla, ale neznělo to jako pozvání. Spíš jako kdyby se smířila s nevyhnutelnou skutečností. Ray vešel do bytu a Babs za ním zlehka zavřela dveře.
„Jen marníš čas, Rayi,“ řekla. „Je po všem.“
„Já vím,“ odpověděl Ray tiše. „Proto jsem přišel.“
„Abys zachránil, co se dá?“
„Něco v tom smyslu. Ano, abych zachránil, co se dá.“
„Není co zachraňovat.“ Vytáhla z krabičky na konferenčním stolku cigaretu a vložila si ji mezi rty. Ray se natáhl pro stříbrný zapalovač a rozžehl ho.
„Díky,“ řekla Babs.
„Ty jsi mi ale veselá kopa,“ poznamenal a položil zapalovač zpátky na stůl.
„Rayi, nemám čas na tlachání. V devět musím být v klubu.“
„Klub může počkat,“ usadil ji Ray zostra.
„Jestli jsi přišel, abys mi tady ztropil scénu, pak nemám –“
„Přesně tak, Babs. Přišel jsem udělat pořádnou scénu.“
„Skončili jsme spolu, Rayi. Nadobro skončili. Nechci se o svoje muže dělit, zvlášť ne s nějakou čínskou štětkou –“
„Já vím. Měl jsem přijít s nějakou odpovědí už tehdy, když tě popadl ten tvůj záchvat žárlivosti.“
„Přestaň plácat.“ Rozhořčeně vyfoukla z úst kouř a dlaní si podepřela loket druhé ruky.
„Měla jsi zálusk na Sanderse, co?“
Babs se na něj mlčky zadívala a do očí se jí vkradl ostražitý pohled. „O co ti jde?“ zeptala se.
„O vraždu Eileen Chalmersové.“
„Oh.“
„To je všechno? Jenom znuděné oh?“
„Co bych podle tebe měla říct? Vždyť je mrtvá.“
„Přesně tak. A tys ji zabila.“
„Cože?“ odfrkla si pohrdavě Babs. „Zbláznil ses?“
„Ano, Babs, ale to už je dávno. Teď jsem při smyslech. Poprvé za poslední tři dny mám čistou hlavu.“
„Proč bych měla Eileen zabít? Byla to moje kamarádka.“ Znovu potáhla z cigarety.
„To je šílenost, Rayi.“
„Vlastně ani ne. Eileen byla sice tvoje přítelkyně, zato Sanders byl tvůj obchodní partner.“
„Obchodní?“ Babs se zatvářila překvapeně a obočí jí vyletělo vysoko vzhůru.
„Vážně, Rayi –“
„Chvilku mi trvalo, než jsem na to přišel. Ty, Sanders a Massine. Triumvirát. Sanders na svých výletech nakupoval zboží a ty s Massinem jste ho prodávali. Když se Kramerova kapela vydala na cesty, kšeftoval s tím Charlie. A ty jsi dělala po celé zemi totéž s Lewisovou kapelou. Celostátní obchod. Parádní plán.“
„O jakým zboží to mluvíš?“
„Nech toho, Babs. Nechápeš, že jsem tě prokouknul? Vím úplně všechno, takže si můžeme přestat něco namlouvat.“
„Pořád nevím, o čem to mluvíš.“
„Tak fajn,“ prohlásil unaveně Ray. „Budeme to muset vzít po zlém. Vysvětlím ti to.
Všechno ti vysvětlím a ty poznáš, že neblafuju. A potom zavoláme polici .“
„To bys mi tedy měl vysvědit,“ řekla. Típla cigaretu a zapálila si další.
„Heroin. Sanders ho sháněl a ty s Charliem jste ho prodávali. Všechno šlo jako na drátkách – dokud sis neusmyslela, že chceš víc než jenom obchodního partnera. Chtěla jsi Sanderse. Tečka. Dokonce ti to mohlo vyjít. Líbil se ti, vyrážel si s tebou na rande a možná jste spolu i spali.“
„Neurážej mě,“ ohradila se Babs.
„Pořád ta vznešená dáma. Ale už sis tak nepřipadala, jakmile jsi zjistila, že to Sanders táhne s Eileen, co? Dovedu si představit tu žárlivou scénu, kdy…
