Literární směry: Klasicismus

Klasicismus se objevil v 17. století jako reakce na barokní emocionalitu a složitost. Jeho kolébkou bylo Francie, kde se klasicismus stal oficiálním stylem královského dvora a literatury pod vlivem Ludvíka XIV. Klasicismus se rozšířil do celé Evropy a stal se dominantním literárním a uměleckým směrem až do konce 18. století.

Charakteristika směru

Klasicismus byl inspirován antickými vzory, zejména řeckou a římskou literaturou, a kladl důraz na řád, pravidelnost, harmonii a racionalitu. Autoři klasicismu věřili v univerzální pravdy a ideály, které měly být vzorem pro lidské chování a myšlení. Hlavními principy klasicistní literatury byla strohá formálnost, přísná pravidla pro kompozici a důraz na rozum a logiku.

V klasicistní literatuře se často objevovala témata morálky, povinností, ctností a společenských rolí. Hlavním účelem literárních děl bylo poučení čtenářů nebo diváků, přičemž autoři usilovali o vyváženost mezi krásou a morálním poselstvím.

Jazyk a stylistické prostředky

Klasicismus preferoval čistý, jasný a jednoduchý jazyk, který byl srozumitelný široké veřejnosti. Autoři dbali na přísnou kompozici a strukturu textů, přičemž dodržovali jednotu času, místa a děje, zejména v dramatu. Častým žánrem byla tragédie, v níž byly postavy konfrontovány s nevyhnutelnými morálními konflikty. Klasicistní poezie byla pravidelně veršovaná, s přísnou metrikou a rýmováním.

Etymologie pojmu

Termín „klasicismus“ pochází z latinského „classicus“, což znamená „patřící k vyšší třídě“. Tento termín byl použit k označení uměleckého směru, který se inspiroval klasickými ideály antiky, jako je krása, harmonie, rozum a pořádek.

Zpět na přehled Literárních směrů, epoch, skupin a hnutí

Kompletní knihy z tohoto lit. směru ke stažení (ePub, PDF, MOBI):