Jean-Jacques Rousseau

Podpořte LD sdílením:

Share

[28.6.1712-2.7.1778]

Životopis

Jean-Jacques Rousseau byl významný filozof, spisovatel a skladatel švýcarského původu, píšící francouzsky. Jeho myšlenky zásadně ovlivnily osvícenství v Evropě, francouzskou revoluci a vývoj moderní politické, ekonomické a pedagogické teorie.

Rousseau se narodil roku 1712 v Ženevě jako druhý syn hodináře Isaaca Rousseaua a Suzanne Bernardové. Jeho matka zemřela krátce po porodu, a tak byl vychováván otcem, který v něm probudil lásku ke knihám. Ve věku deseti let však otec opustil Ženevu kvůli právním problémům, což vedlo k tomu, že Jean-Jacques byl svěřen do péče strýce.

V šestnácti letech Rousseau opustil Ženevu a toulal se po Evropě. V roce 1728 se usadil v Savojsku, kde se seznámil s Françoise-Louise de Warens, která se stala jeho mecenáškou a milenkou. Pod jejím vlivem konvertoval ke katolicismu a začal se věnovat studiu hudby a filozofie.

V roce 1742 se Rousseau přestěhoval do Paříže, kde navázal kontakty s významnými intelektuály té doby, včetně Denise Diderota. Přispíval do Encyklopedie a věnoval se hudbě. Jeho opera „Le Devin du Village“ z roku 1752 zaznamenala úspěch.

Rousseauovy filozofické práce měly hluboký dopad na tehdejší společnost. V „Rozpravě o vědách a uměních“ (1750) tvrdil, že pokrok ve vědách a uměních vedl k morálnímu úpadku. V „Rozpravě o původu a základech nerovnosti mezi lidmi“ (1755) kritizoval soukromé vlastnictví jako zdroj nerovnosti. Jeho nejvýznamnější dílo „O společenské smlouvě“ (1762) představuje koncept obecné vůle a legitimní politické autority, čímž položil základy moderní demokracie.

V pedagogickém románu „Emil aneb o výchově“ (1762) Rousseau představil své názory na přirozenou výchovu dítěte, zdůrazňující svobodu a individualitu. Tato práce ovlivnila moderní pedagogiku a inspirovala reformy ve vzdělávání.

Rousseauův osobní život byl poznamenán kontroverzemi. S Thérèse Levasseurovou, se kterou žil od roku 1745, měl pět dětí, které však byly odloženy do nalezince, což později litoval. V roce 1767 se oženil s Thérèse.

Ke konci života Rousseau čelil pronásledování kvůli svým názorům a byl nucen opustit Francii. Usadil se v Anglii u Davida Huma, ale jejich vztah se zhoršil a Rousseau se vrátil do Francie pod falešným jménem. V roce 1770 se vrátil do Paříže, kde dokončil své autobiografické dílo „Vyznání“ a „Sny samotářského chodce“.

Jean-Jacques Rousseau zemřel v roce 1778 ve francouzském Ermenonville. Jeho myšlenky měly zásadní vliv na francouzskou revoluci a formování moderního politického myšlení. Je považován za předchůdce romantismu a jeho dílo nadále inspiruje filozofy, pedagogy a politology po celém světě.

Dílo

  • (Projet concernant de nouveaux signes pour la musique, 1742)
  • Pojednání o moderní hudbě (Dissertation sur la musique moderne, 1743)
  • Rozprava o vědách a umění (Discours sur les sciences et les arts, 1750)
  • (Discours sur la vertu du héros, 1751)
  • Vesnický věštec (Le Devin du village, 1752)
  • (Narcisse ou l’Amant de lui-même, 1752)
  • Rozprava o původu a základech nerovnosti mezi lidmi (Discours sur l’origine et les fondements de l’inégalité parmi les hommes, 1755)
  • (Économie politique, 1755)
  • (Examen de deux principes avancés par M. Rameau, 1756)
  • (Jugement sur la Polysynodie — Première publication en 1782)38, 1756)
  • 1756-1758 : Jugement du Projet de paix perpétuelle de Monsieur l’Abbé de Saint-Pierre
  • (Lettres morales, 1758)
  • (Lettre sur la providence, 1758)
  • (Lettre à D’Alembert sur les spectacles, 1758)
  • Julie, aneb Nová Heloisa: listy dvou milenců, obyvatelů městečka na úpatí Alp (Julie, ou la nouvelle Héloise; lettres de deux amans, habitans d’une petite ville au pied des Alpes, 1761)
  • (Le Lévite d’Éphraïm , 1762)
  • Emil aneb O výchově / Emil čili O vychování (Emile, ou de l’éducation, 1762)
  • O společenské smlouvě neboli O zásadách státního práva (Du contract social, ou principes du droit politique, 1762)
  • Listy z hor (Lettres écrites de la montagne, 1764)
  • (Lettres sur la législation de la Corse, 1764)
  • (Considérations sur le gouvernement de Pologne, 1771)
  • (Pygmalion, 1771)
  • (Essai sur l’origine des langues, 1781)
  • (Projet de constitution pour la Corse, 1765)
  • Hudební slovník (Dictionnaire de musique, 1767)
  • Vyznání (Les Confessions — Écrites de 1765 à 1770, 1770)
  • (Rousseau juge de Jean-Jacques, 1777)
  • Sny osamělého chodce (Les Rêveries du promeneur solitaire — Écrites en 1776, 1778)
  • (Émile et Sophie, ou les Solitaires, 1781)

Citáty

Smrt je lékem proti bolestem, které si způsobujete.

Bez upřímnosti je jakákoli diskuse pouhý žvást.

Člověk si nepřeje to, co není schopen poznat.

Příliš klademe důraz na slova. Naše upovídaná výchova vychovává mluvky.

Chraňme se hlásat pravdu těm, kdo nejsou s to ji pochopit, neboť by to znamenalo, že chceme nahrazovat pravdu omylem.

Protože protikladem každého mylného tvrzení je pravda, počet pravd je stejně nevyčerpatelný jako počet omylů.

Člověk se rodí svobodný, ale všude je v okovech.

Všechna zvířata nedůvěřují člověku – a právem.

Všechna zloba pochází ze slabosti; dítě je zlé jen proto, že je slabé; učiňte je silným a stane se dobrým; ten, kdo by mohl vše, nedělal by nic zlého.

Zařizujeme si budoucnost podle toho, co nám vyhovuje dnes, nevědouce, zdali nám to bude vyhovovat zítra; děláme si o sobě úsudek, jako bychom byli stále stejní, a přitom se každodenně měníme. Kdo ví, zdali budeme milovat, co milujeme, chtít, co chceme… zdali probíhající změny tělesné nezmění naši duši a zdali nenalezneme své neštěstí právě v tom, co si zařizujeme pro své štěstí?

Nešťastnými a zlými se stáváme jen proto, že zneužíváme svých schopností.

Těžké je ušlechtile přemýšlet, když přemýšlíme jen nad tím, kde vzít chleba.

Muži budou vždy tím, čím je udělají ženy.

Zpřísňování trestů je jen marným pokusem omezených hlav, terorem si vynutit úctu k zákonům. Přitom je možno pozorovat, že země, v nichž jsou tělesné tresty nejhroznější, jsou zároveň zeměmi, v nichž jsou tyto tresty nejčastější.

Celá dovednost těchto velkých politiků spočívá nakonec v tom, že dovedou zaslepit oči těch, které potřebují, a lidé se pak domnívají, že pracují v jejich zájmu, ale oni ve skutečnosti pracují pro sebe.

Opravdová láska je vždy skromná, nedomáhá se projevů přízně odvážně, nýbrž si je plaše ukrádá.

Čím více knih, tím méně moudrosti. Čím více souloží, tím méně dětí.

Ani milenka, ani kamarád se nedají koupit. Snadno můžeme mít ženy za peníze, ale to je nejlepší způsob, aby nás ani jedna nemilovala. Láska není na prodej, a peníze ji dozajista zabíjejí.

Sám od sebe chce lid vždy dobro, ale sám od sebe je vždy nevidí.

Soucit nás nutí spěchat bez uvažování na pomoc těm, které vidíme trpět. V přírodním stavu nahrazuje zákony, mravy i ctnost, s tou výhodou, že se nikdo nepokouší neposlechnout jeho sladký hlas.

Lidé, kteří vědí málo, jsou obvykle skvělí mluvčí, zatímco muži, kteří toho vědí hodně, říkají jen málo.

Vše na světě věčně pulsuje jako příboj. Nic tu nezachová stálé a dokonalé formy. Proto i naše city, jež se upínají k vnějšímu světu, pomíjejí a mění se stejně jako on.

Mnoho žen má dost rozumu mluvit v pravý čas, málokteré však dokáží v pravý čas mlčet.

Tisíce cest vede k bludu. K pravdě jen jedna.

Žena má víc ducha, muž víc génia. Žena pozoruje, muž rozumuje.

Nechte dětství v dětech dozrát.

Srdce člověka je jeho rájem i peklem.

Dobře využitý čas činí čas ještě mnohem drahocennější.

Neblahý dar nebes je citlivá duše! Kdo ho dostal, musí čekat pouze utrpení a bolest na zemi. Stane se ubohou hračkou počasí a ročních období, slunce nebo mlhy. Zachmuřená nebo jasná obloha bude řídit jeho osud a spokojený nebo smutný bude podle toho, jaký vítr bude foukat.

Náboženství nás nutí věřit, že lidé jsou nerovni proto, že tomu chtěl bůh, když vymanil lidi z přírodního stavu hned po jejich stvoření.

Jaká moudrost může být větší než laskavost.

Znáte nejjistější prostředek, jak učinit dítě nešťastným? Přivykněte je tomu, aby dosáhlo všeho… Vaše dítě by nemělo dostat nic jen proto, že to chce, nýbrž jen proto, že to potřebuje.

Lidské myšlení se nerodí lehce. Když se ale myšlenka zrodí, nezastaví ji nic.

Jedním z důvodů, že masitá strava neodpovídá člověku, je lhostejnost, jakou projevují děti vůči ní a chuť, jakou mají na zeleninu, mléčné výrobky a ovoce.

Člověk – občan se rodí, žije a umírá jako otrok; když se narodí, sešněrují ho do povijanu, když zemře, zatlučou ho do rakve; dokud nosí lidskou podobu, věčně je poután nějakými nařízeními.

Všechno přispívá k tomu, aby člověk, který byl povznesen vládnout jiným, byl zbaven rozumu a smyslu pro spravedlnost.

Nikdy nebudu dbát, aby se Emil neporanil… Snášet bolest je první předmět, kterému se má učit a který bude potřebovat nejvíce.

Lid, který je přesvědčen, že vládcové pracují pouze pro jeho blaho, dovoluje svou ústupností, aby si upevnili moc.

Vlast nemůže existovat bez svobody, svoboda bez ctnosti a ctnost bez občanů.

Je třeba být si trochu podobní, abychom si rozuměli, ale trochu rozdílní, abychom se milovali.

Žádnou jinou knihu, než svět; žádné jiné vyučování než fakta.

Výchova dětí je činnost, při níž musíme obětovat čas, abychom ho získali.

Každý chce být šťastný. Aby toho dosáhl, musí především vědět, co vlastně štěstí je.

Muži budou vždy tím, co z nich udělají ženy.

Muž říká, co ví, žena to, čím by se zalíbila.

Pro obyčejnou ženu je muž vždy mužem; pro tu však, jejíž srdce miluje, je jediným mužem na světě její milenec.

Dávám přednost svobodě s nebezpečím než míru s otroctvím.

Přepych kazí bohaté i chudé, jedny majetkem, druhé chtivostí.

Stát by na tom byl dokonce někdy lépe, kdyby se nesnažil být bohatý.

Nikdy jsem si nemyslel, že by svoboda člověka záležela v tom, aby dělal, co chce, nýbrž spíše v tom, aby nikdo nedělal, co nechce.

Bereme-li výraz demokracie v přísném slova smyslu, pak nikdy pravá demokracie neexistovala a nikdy nebude existovat, protože je proti přirozenému řádu, aby velký počet vládl a malý počet byl ovládán.

Má daleko větší cenu být stále ve vědomí lidí, než být jen příležitostně obdivován.

Ženy nejsou stvořeny k běhu. Když prchají, tedy proto, aby byly dostiženy.

Žena vám odpustí všechno kromě toho, že nevzbudila touhu.

Můžete zářit ozdobami, ale líbit se budete pouze osobností.

Občanské sdružení je nejdobrovolnějším aktem na světě, neboť každý člověk se rodí svoboden a je svým vlastním pánem, a proto si ho nikdo pod jakoukoliv záminkou nemůže podřídit bez jeho souhlasu.

Urážky jsou důvody těch, kteří nejsou v právu.

První člověk, který připadl na to, aby si ohradil kus půdy a řekl: Toto je moje!, a který našel lidi tak prostoduché, že tomu uvěřili, byl skutečným zakladatelem občanské nerovnosti. Kolik zločinů, vále a vražd, kolik běd a hrůz by býval ušetřil lidstvu ten, kdo by byl vyrval ty kolíky nebo zasypal ten příkop a vzkřikl ke svým bližním: Chraňte se poslouchat tohoto podvodníka! Jste ztraceni, zapomenete-li, že plody země patří všem a země že není ničí.

Štěstí příliš posuzujeme podle zdání, předpokládáme ho tam, kde je ho nejméně, hledáme ho tam, kde ani nemůže být, veselost je jen jeho klamavým znamením. Veselý člověk je nejednou nešťastný, chce jen splést jiných a oklamat sebe sama … Opravdová spokojenost není ani veselá, ani pošetilá … opravdu šťastný člověk, téměř nemluví, skoro se nesměje, celé své štěstí ukrývá ve svém srdci.

Má-li člověk opravdu zálibu ve vědách, první co pocítí, když se jim věnuje, je jejich spojitost, která působí, že se navzájem přitahují, podporují, objasňují, a že jedna se neobejde bez druhé.

Panovník nebo úředník v okamžiku, kdy začne naslouchat svému srdci, stává se zrádcem. Ani svému rozumu nemá příliš důvěřovat; nesmí se řídit žádným jiným pravidlem než veřejným zájmem, tj. zákonem.

Jakmile služba obci přestane být hlavní občanskou povinností a jakmile občané slouží raději svou peněženkou, než svou osobou, stát je již blízek zkáze. Mají-li jíti do boje, zaplatí si občané vojsko a zůstanou doma, mají-li jíti do státní rady, jmenují si zástupce a sedí doma. Svou leností a svými penězi nakonec způsobí, že mají vojáky, kteří vlast zotročí, a zástupce, kteří ji prodají… Jakmile se národ dává zastupovat, přestává být svobodným, přestává existovat.

Nejdéle nežil člověk, který má nejvíc let, ale ten, kdo si svůj život nejvíce procítil.

Každý člověk chce být šťastný, ale aby takový mohl být, nejprve musí vědět, co je štěstí. Štěstí přirozeného člověka je tak jednoduché jako jeho život. Spočívá v tom, aby netrpěl, aby byl zdravý, svobodný a měl, co potřebuje. Štěstí morálního člověka je něco jiného …

Čím slabší je tělo, tím víc poroučí, čím silnější, tím více poslouchá.

Lidé říkají, že život je krátký, a já vidím, že dělají všechno pro to, aby krátký byl.

Možno říci, že vláda dosáhla nejnižšího stupně úpadku, není-li už středem jejího zájmu nic kromě peněz… Vláda musí být vždy hotova obětovat svou vládu pro lid, a nikoliv lid pro vládu.

Nejstarší přirozenou společností je rodina.

Každý zákon, který osobně lid neschválil, je neplatný: není to zákon.

Peníze, jež držím, jsou prostředkem svobody. Peníze, jež sháníme, jsou prostředkem zotročení. Proto jsem šetrný a proto nemám potřeb.

Prvním ze všech zákonů je bezpochyby poslouchat zákony. Nejhorším ze všech zlořádů je poslouchat zákony jen zdánlivě, aby se pak mohly ve skutečnosti tím bezpečněji porušovat; tak se brzy stanou nejlepší zákony těmi nejzhoubnějšími.

Jean-Jacques Rousseau

e-knihy

  • 28. 4. 2023