Ohlas písní ruských

Udobření

Vy mé pěstounky, milé matičky,
vy družky moje, krásné děvičky,
povězte vy mně, známo-li vám,
jak dlouho trvá ranní rosa,
a na nebi duha, a hněv lásky?

Já s milým druhem pohněvala se,
a na milého rozhněvala se,
já k němu, on ke mně nemluvil více,
ani dvě slova, ani půl slovíčka;
věrnou jsem lásku pod sníh zakopala,
a na sněhu jsem svůj hněv zapsala,
svůj hněv zapsala, druha se odříkala.

Zavanul teplý, jarní větříček,
sněhy roztanuly, hněvy odplynuly,
zakopaná láska v kvítky vyrostla,
a jisté ve kvítky červené a modré.

Byl den a byla neděle radostná,
já záhy ráno mladička vstala,
na ulici jsem milého potkala:
„Christos voskres“ k němu promluvila,
k němu promluvila, oči sklopila.
„Vo istinu voskres“ milý odpověděl,
a odpověděv v ústa políbil.

Vy mé pěstounky, milé matičky,
a vy družky moje, krásné děvičky,
bude se jasné slunce mrakem pokrývati,
a nikdý s milým více milá se hněvati.