Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka

Výjev čtvrtý

Ondřej vyprovází Kozelku z krámu. Lidunka, Jeník.

ONDŘEJ (zahlédne Lidunku v náručí Jeníkově, bolestně zkřikne).

Ha! - O, mordiánský!

KOZELKA

Ha - ? Co se stalo?

ONDŘEJ

Dorthin schauen sie, pane Kozelka – tamtočky!

KOZELKA

Tamtočky? - potočky – aj, Bůh se rač na vás dobrým jitrem usmáti, slečinko Lidunko, spanilá hubinko – a z oka vačeho rač na mne blesk milosti padnouti. Je-li to řeč, co?

LIDUNKA

Jako byste komedie psával. Dobré jitro, pane Kozelko! Uvítejte pak také starého známého!

KOZELKA

Je-li možná - ? A proč by nebylo, když vám tak dobře ruku dát mohu, jako sobě šňupku? - Vítejte nám do Prahy, pane Kroutile! Zkroutil jste si cestu? Jde voda zpáteční?

LIDUNKA (se zatím přiblížila k Ondřejovi)

Neprozraďte mne, Ondříšku!

ONDŘEJ (stoje až dosavád na jednom místě)

ich? O mein gutes Fräulein, wie schlech kennen sie den Andreas Jammerweil! ich ein Verräther! Due Treue kennt keine grössere Treue, wenn sie Treue schwört, als meine Treue ist! ich und due Treue sind zwei Randeln einer Nath – zusammengefadelt von der Hand der Liebe!

LIDUNKA

O jestli jste tedy miloval -

ONDŘEJ

Esli - ?! Daher schauen sie, mein Fräulein! Hier ein Knochen – da ein Knochen – lauter Knochen – da ist die Rechtschul' meiner Liebe. O ich könnte ihnen povídačky machen – sie müssten sich verlempern, wenn sie nicht schon im Marast sitzen thäteten.

JENÍK

Uhod' jste; srdce mě sem táhlo.

KOZELKA

Celé práhlo! - ale jaký div, že ne? Po ní se to všecko žene! Ale jak, máte naději? Anebo zase chcete mlíti na prázdno?

JENÍK

Poraďte mi, Kozelko!

LIDUNKA

Promluvte s paní tetou – ona vás ráda poslouchá.

ONDŘEJ

Ano!

LIDUNKA

Zůstanu vaší dlužnicí!

ONDŘEJ

Ano!

LIDUNKA

A budu-li vám moci posloužit u panny Markytky -

ONDŘEJ

Ano, ano! Bei der panny Markytky! O warum mit diesen Stich ohne Blut? Nicht dieser Tyranei Bild vor mein Gedächtniss – mit wird übel! - O mor-di-án-ský!

KOZELKA

Nevídáno – u Mastílkové jsem pečený vařený.

JENÍK

Ach, to vím.

KOZELKA

A s vaším tatíkem - ? Toho taky seknu jazykem.

JENÍK

I to vím.

ONDŘEJ

Aber du sollst meine Fürsprache haben, liebengeknacktes Mädchenbild! Du sollst nicht zusammenschrumpfen wie eine saftige Zwetschke! ich will vor die Tyranei treten, ihr meine Knochen zeigen, und sagen: Já řku – willst du auch so ein Rippenmuster zur Nichte haben? Sie aber wird mir sagen süsslichen Mundes: Sie mag ihn haben – er nimm sie hin! (Běží k Jeníkovi, v tom se ale Kozelka obrátí po Lidunce, tak že oba silně do sebe vrazí a zkřiknou.)

ONDŘEJ

Ano – o mordiánsky! (stále si bolestí tvář ohmatávaje) Tentono – sind sie singerlichen Muthes, Jammergeselle – o verflucht! - alle sollen sie haben!