Dvojí rozmlouvání o jazyce českém

Rozmlouvání první

(Hlasatel český, 1806)

Z Veleslavína,^[1] Čech a Němec

Z Veleslavína:

Dovol, Minose, ať promluvím několik slov s příchozím tímto. Tuším, pane, že rozprávíte česky?

Čech:

Tobše, pan, ja měla, tyš pyl chlapes, chovaška,^[2] a ten pyl šesky.

Z Veleslavína:

Chvalné a potěšitedlné jest to srdci mému, an vidím, kterak i do cizích zemí jazyk můj milý se šíří. Vy, jakož patrno jest, Němec jste; odkud, prosím, rodič?^[3]

Čech:

Na, na, pan, ja Šech je, a v Šechy narotil.

Z Veleslavína:

I toť jste celé své živobytí v cizině strávil; a kdežto, můj milý, že vám možné nebylo, abyste se doučil jazyku českému?

Čech:

Ja pyl můj šivot ne pšes granic šesky. Ja v Prase narotil, v Prase šiva pyl a v Prase umšel.

Z Veleslavína:

Pro Bůh! jak jest to možné: Čech - Pražan - a tak chatrně mluviti jazyk svůj? -

Čech:

Můj jasyk ja mlufit tobše.

Z Veleslavína:

Pohříchu! nehrubě; leda byste (čehož bůh ostřez!) k jinému se znal jazyku.

Čech:

Můj jasyk je němesky.

Z Veleslavína:

I vím všecko; vyť jste syn nějakého německého řemeslníka, jimž předkové naši Pořič^[4] za obydlí vykázali, aneb snad některého do Čech vnově přišlého Němce, a Němci vždy měli tu vadu do sebe, že rádi do Čech se loudíce, nerádi jazyku českému zvykali; snad jste i málo s Čechy obcoval?

Čech:

Prafil fám, že s Prase sem. Je ne šátny kaféhaus v Prase, kte ja nepyl jako toma, šátny saal, kte ja ne fortansovat,^[5] theatr a khostel, kte ja neuntrhaltovat.^[6] Ja mám tobše tabak koušil, tobše biliard hral, cechofal i fechtofal,^[7] a mám všecko tělal, so se šikofal na šlofěk od kultůr, lebši neš mancher^[8] kafalír.

Z Veleslavína:

Odkud medle ta hříšná jazyka svého neumělost?

Čech:

Ja šek fám, še můj jasyk je němesky; a ten, kto šest v těle a topry kapát na tělo má, ten šesky mlufit hanba.

Z Veleslavína:

Nastojte! Česky mluviti se hanbí! jazykem, v kterém veškeré království se řídí, jímž od končin do končin po celé vlasti slovo Boží se káže a hlásá, jímž umění se přenášejí a srdce česká k ctnosti a hrdinství se vzbuzují! - Vhrdlo lžeš, člověče, že Čech jsi! Němec tobě z očí i kroje hledí; oč, že Šváb jsi? -

Čech:

Švab nebo Šech! tnes to jetno. Ale ja Šech je a Minos k Šechy mi anweisovat.^[9]

Z Veleslavína:

Odrodilý předků svých potomku! Jestližes sobě v kafírnách, v těch cizozemců, jak vidím, hnízdech, Němce vyválel, však ve škole lépe česky jsi se naučiti mohl i měl; čili jsi do žádné nechodil?

Čech:

Še ja mlšel k ten šeči, fitěl pan, še philosoph sem; snám i jura všecko, a ja moch moje půl funt attest, jako kto jiny s nofej ušensy, producirofat.^[10]

Z Veleslavína:

Avšak z Koldína,^[11] kancléř výborný, neposlední zajisté jest spisovatel; což jste jeho městských práv neče…