Český básník, prozaik, překladatel a vědec František Ladislav Čelakovský se narodil roku 1799 ve Strakonicích jako syn tesaře. Snem jeho rodičů bylo, aby se jejich syn stal knězem. Čelakovský studoval na gymnáziu v Budějovicích, odkud pak přešel na gymnázium v Písku. Od roku 1817 začal studovat filozofii v Praze později v Budějovicích a v Linci, až se opět vrátil do Prahy. Závěrečné zkoušky roku 1822 však nesložil.
Čelakovský se často scházel s Jungmannem, kterého obdivoval a těšil se jeho přízni. Měli stejný pohled na svět a ve všech literárních i osobních sporech vždy stáli při sobě. Mladý Čelakovský byl veselý člověk, líbil se dívkám. Byl ale také prudký s velkým sklonem k ironii. Tím se často dostával do různých sporů. Sedm let pracoval jako vychovatel v rodině soudního rady Ledvinky a to zejména prot, že jeho tvorba mu nedokázala zajistit dostatek peněz.
V roce 1824 přijal Čelakovský funkci korektora a podredaktora časopisu pro katolické duchovenstvo. Bojoval o místo profesora katedry slovanských jazyků a poté o místo knihovníka v Rusku. Jeho cílem bylo zlepšit svou finanční situaci. Tato snaha však byla bezúspěšná. Teprve Rudolf Kinský finančně vypomohl, když mu na přímluvu Palackého vyplácel roční penzi 600 zlatých.
V roce 1834 začal Čelakovský pracovat jako redaktor Pražských novin, které svým vedením proslavil. V říjnu 1835 začal přednášet jako suplující profesor katedry českého jazyka na pražské univerzitě. Doufal, že získá řádný post profesora.
V únoru 1834 se Čelakovský oženil. Životní poměry jeho nové rodiny byly dobré, ale jen do doby, než uveřejnil v Pražských novinách výhružnou řeč ruského cara k delegaci porobené Varšavy a připojil k ní odsuzující proslov. Ruský velvyslanec podal u vídeňské vlády protest k tomuto článku a Čelakovský přišel o místo redaktora i profesora na univerzitě. Neměl téměř žádné finanční prostředky a přežíval jen díky podpoře přátel.
V dubnu 1838 byl Čelakovský jmenován knihovníkem rodiny Kinských a tím se opět zbavil existenčních problémů. V březnu 1842 se stal profesorem slavistiky ve Vratislavi. Zabýval se především slovanskou filologií. Dva roky na to mu zemřela žena a o rok později se znovu oženil. Vzal si A. Reisovou (vl. jm. Bohuslavu Rajskou). Těžké životní osudy poznamenaly jeho osobnost. Byl stále častěji mrzutý a pedantský.
V srpnu 1849 přijal Čelakovský místo profesora slavistiky na pražské univerzitě. Získal novou chuť do života, ale jen do doby Bachova absolutismu. Už za dob studií se Čelakovský zajímal o slovanské jazyky a slovanskou lidovou slovesnost. Sbíral a vydával lidové básně všech slavných národů v originálu i v českém překladu. Byl nazýván básníkem idylické pohody. Ve svých dílech používal jemnou ironii a baladičnost, ale i energičnost.
František Ladislav Čelakovský zemřel roku 1852 v Praze.
Voda mladým, víno starým.
Žena tě podvede, i když ti milostná slova v náručí přede.
Žena ze zajíce v lásce udělá do rána kance.
Nech vína, pij vodu, nečiň kapse škodu.
Nepřilévej horké k teplému, nedávej vína mladému.
Cizí chvála přináší tobě jen tehdy čest, když ten, kdo tě chválí, chvály hoden jest.
Blahoslavená voda rozumu nekalí.
Trojí láska spaluje lidská srdce – láska k penězům, láska k rozkoším a láska k přetvářce.
František Ladislav Čelakovský