Slávy dcera

405

Okoslepný oblak, jenž ji slonil,
odchvěl anjel vůdce ohebně,
pak zde nechal mne a služebně
při odchodu koleno své sklonil;

můj zrak selzy tiché slasti ronil,
ona shlédne na mne tužebně,
an hlas přívětivý volebně
z mateřských ust jejích takto zvonil:

Vítej, dcerko, v království mém, vítej!
Poď a dříve každou ulici,
louku i háj nebe toho slítej;

a co uzříš, přátelům svým maluj,
potom pak se na mou pravici
posaď zde a spolu se mnou kraluj.