Norský spisovatel a hudebník Jo Nesbø se narodil v Oslu roku 1960, období dětství a dospívání prožil na západním pobřeží v Molde. Původně vystudoval ekonomiku a finanční analytiku. Zpočátku pracoval jako finančního analytik, burzovního makléř a novinář. Je také zpěvákem, kytaristou a textařem norské rockové skupiny „Di Derre“. Právě psaní písňpvých textů ho časem přivedla k literatuře.
Nesbøho literární kariéra nicméně začala poměrně pozdě roku 1997 kriminálním románem Flaggermusmannen (Netopýří muž), ve kterém vystupuje osobitý kriminalista Harry Hole. Okamžitý úspěch této prvotiny svému autorovi vynesl dvě význačné literární ceny (Rivertonprisen za nejlepší literární nebo dramatický počin s kriminální tematikou a Glasnokkelen, skandinávskou cenu za nejlepší kriminální román). Následovaly další knihy s Harrym Holem v hlavní roli: 1998 Kakerlakkene (Švábi), 2000 Rodstrupe (Červenka nese smrt), 2002 Sorgenfri (Nemesis), 2003 Marekors (Pentagram), 2005 Frelseren (Spasitel), 2007 Snomannen (Sněhulák), 2009 Panserhjerte (Pancéřové srdce), 2011 Gjenferd (Přízrak), 2013 Politi (Policie) a 2017 Torst (Žízeň).
V roce 2008 Nesbøvi vyšel další román s kriminální tematikou, jehož hlavním hrdinou byl pro změnu lovec mozků Roger Brown, jenž je nucen přivydělávat si krádežemi uměleckých děl. Kniha vyšla pod názvem Hodejegerne (Lovci hlav). Zužitkoval v ní své zkušenosti z let strávených ve světě finančních analytiků, který vykreslil s mistrnou dávkou černého humoru. Mezi další Nesbøho knihy patří například Krev na Sněhu a její volnější pokračování s názvem Půlnoční Slunce, obě vydané v roce 2015.
Specialitou tohoto norského spisovatele jsou výrazné dramatické scény, které popisuje s velkou dávkou zkušenosti a empatie. Čtenáři až zarazí, že sám nikdy u policie nepracoval. Mezi zahraničními čtenáři je diskutovaná například scéna z knihy Červenka, třetího dílu série o detektivu Harrym Holeovi. Zde autor umě popisuje scénu vraždy z pohledu oběti. Pocity frustrace, strachu a beznaděje na sebe v tomto případě nenechají dlouho čekat. V knize Levhart se Nesbø zase zaměřil na vykreslení pocitů člověka zavaleného lavinou.
Vedle napínavých detektivních příběhů je Jo Nesbø také autorem originálních knížek pro děti, ve kterých figuruje postava Doktora Proktora: Doktor Proktors prompepulver (Prdicí prášek doktora Proktora, 2007), Doktor Proktors tidsbadekar (Doktor Proktor a vana času, 2008), Doktor Proktor og verdens undergang, kanskje (Doktor Proktor a konec světa, možná, 2010) a další se chystají.
Za své kriminální romány získal Jo Nesbø kromě výše zmíněných cen řadu dalších literárních ocenění. Nesbøvy knihy byly přeloženy do více než 40 jazyků a vyšly ve více než 140 zemích světa v miliónových nákladech. Jen ve čtyřapůlmilionovém Norsku se jich doposud prodalo přes jeden a půl milionu.
Zatímco filmy a hudba jsou pro mozek jako cukr, knihy jsou tím poctivým, zdravým chlebem.
Když píšete o lidech, je nemožné zůstat apolitický, ale snažím se, aby moje psaní nebylo nosičem ideologických stanovisek.
Myslím, že spisovatel nebo jakýkoliv umělec obecně by měl tvořit, jak je mu libo, ukázat lidem svůj úhel pohledu, svůj způsob psaní nebo dělání věcí, svá témata i technologii jejich zpracování.
Kdo vládnout touží, sám je otrokem této touhy.
Umělec, který tvrdí, že je nepochopen, je skoro vždycky špatný umělec, který byl bohužel pochopen.
Jen Bozi vědí, kdy bude nějaký příště.
Krásní lidé nepotřebují skořápku, nemusí se učit všechny ty obranné mechanismy, které si vytváříme my ostatní, abychom se chránili před odmítnutím a zklamáním.
Lidi se bojí toho, čemu nerozumějí. A nenávidí to, čeho se bojí.
Právě strach, ne bolest způsobuje, že člověk podlehne.
Jen jedna věc je horší než nenaplněná touha – netoužit vůbec po ničem.
Jo Nesbø
