Kapitola 31
Recepční v Yupa House vypadal jako odraz v pokřiveném zrcadle, jež lidi zeštíhluje. Z úzkých nahrbených ramenou mu čnělo hrdlo připomínající krk dravého ptáka a na něm seděl protáhlý obličej. Muž měl rozčepýřené vlasy, oči směřující šikmo dolů a prořídlý knír. Byl formálně zdvořilý a na sobě měl černý oblek, kvůli čemuž Harrymu připomínal zaměstnance pohřební služby.
Ujistil Harryho a Nhoa, že tu nebydlí nikdo jménem Love. Když mu Jima popsali, usmál se ještě šířeji a zavrtěl hlavou. Nad pultem visela cedule, na níž byl uveden jednoduchý domovní řád: žádné zbraně, žádné páchnoucí předměty a žádné kouření v posteli.
„Omluvte nás na okamžik,“ pronesl Harry k recepčnímu a dovedl Nhoa ke dveřím.
„Tak co?“
„Bude to těžké,“ odpověděl Nho. „Je to Vietnamec.“
„No a?“
„Vy jste neslyšel, co Nguyen Cao Ky pronesl za vietnamské války o svých krajanech? Prohlásil, že Vietnamci jsou rození lháři, že to mají v genech, protože se po celé generace učili, že pravda nosí jenom neštěstí.“
„Chcete tím říct, že lže?“
„Chci tím říct, že netuším. Je dost schopný.“
Harry se otočil, došel zpátky k pultu a požádal o univerzální klíč. Recepční se nejistě usmál.
Harry maličko zvýšil hlas, vyslabikoval recepčnímu výraz master key a se zaťatými zuby naznačil úsměv.
„Chceme ten hotel projít, pokoj po pokoji. Rozumíte? Pokud najdeme něco nezákonného, budeme samozřejmě nuceni celou budovu uzavřít kvůli dalšímu pátrání, ale taková situace tady nejspíš nenastane.“
Recepční zavrtěl hlavou a najednou mu činilo velké potíže rozumět angličtině.
„Povídám, že to nejspíš nenastane, protože vidím, že nad pultem visí cedule, která informuje o zákazu kouření v posteli.“
Harry strhl ceduli a praštil jí o pult.
Vietnamec na ceduli dlouze hleděl. Pod kůží jeho dravčího krku se cosi pohnulo.
„V pokoji číslo 304 bydlí člověk jménem Jones,“ spustil. „Možná by to mohl být on?“
Harry se s úsměvem otočil k Nhoovi, který pokrčil rameny.
„Je pan Jones u sebe?“
„Neopustil pokoj od chvíle, co se ubytoval.“
Recepční je doprovodil nahoru. Zaklepali, nikdo se však neozval. Nho naznačil recepčnímu, aby odemkl, a vytáhl z lýtkového pouzdra černou Berettu ráže .35 mm. Odjistil ji a natáhl závěr. Recepční maličko zacukal hlavou, asi jako slepice. Otočil klíčem a spěšně ustoupil o dva kroky vzad. Harry opatrně otevřel dveře. Závěsy uvnitř byly zatažené a v místnosti panovala téměř tma. Harry nahmatal vedle dveří vypínač a rozsvítil. Na posteli ležel Jim Love, nehybně, se zavřenýma očima a sluchátky na uších. Na stropě hučel a otáčel se větrák, až záclony lehce povlávaly. Vedle postele ležela na nízkém stolku vodní dýmka.
„Jime Love!“ vykřikl Harry, avšak Jim Love nereagoval.
Buď spí, anebo má walkmana příliš nahlas, pomyslel si Harry a rozhlédl se po místnosti, aby se ujistil, že je tu Jim sám. Teprve když zahlédl, že mladíkovi z pravé nosní dírky drze vypochodovala moucha, pochopil, že nedýchá. Došel k posteli a položil mu ruku na čelo. Bylo to jako dotknout se studeného mramoru.
* * *
Harry seděl na rozvrzané židli v hotelovém pokoji a čekal. Broukal si nějakou písničku, nemohl si však vzpomenout jakou.
Lékař po svém příjezdu konstatoval, že Love je mrtvý déle než dvanáct hodin, což věděl Harry i bez něj. Potom se Harry doktora zeptal, jak dlouho budou muset čekat na výsledky ohledání, a lékař na to pokrčil rameny. Harrymu bylo rázem jasné, že odpověď je tatáž: déle než dvanáct hodin.
Všichni s výjimkou Rangsana se kvečeru shromáždili v Lizině kanceláři. Dobrá nálada, kterou vrchní komisařka během dne oplývala, jako by se vypařila.
„Povězte mi, že něco máme,“ pronesla výhrůžně.
„Výjezdová skupina toho našla spoustu,“ odpověděl Nho. „Nasadili na to tři muže a zajistili hromadu otisků prstů, vlasů i vláken. Podle jejich názoru to vypadá, jako by se v Yupa House neuklízelo tak půl roku.“
Sunthorn a Harry se zasmáli, Liz se však na ně jen ponuře zahleděla.
„Žádné stopy, které bychom mohli spojit s tou vraždou?“
„Ještě nevíme, jestli to byla vr…
