Kapitola 28 – Drammen
„Takže to vy jste nahlásil, že pohřešujete Adele Vetlesenovou,“ spustila Kaja.
„Ano,“ odpověděl mladík sedící před ní v People & Coffee. „Bydleli jsme spolu. Nepřišla domů.
Připadalo mi, že bych to neměl nechat plavat.“
„Jistěže,“ přikývla Kaja a mrkla směrem k Harrymu. Bylo půl deváté ráno. Dojet z Osla do
Drammen hned po ranní schůzce celého tria, která skončila tím, že Harry dal Bjornu Holmovi volno, jim trvalo půl hodiny. Bjorn to nijak nekomentoval, jen si zhluboka povzdechl, umyl po sobě hrnek a odjel zpátky na kriminalisticko-technické oddělení na Brynu, aby se tam opět věnoval své práci.
„Máte o Adele nějaké zprávy?“ zeptal se mladík a přelétl pohledem od Kaji k Harrymu.
„Ne,“ odpověděl Harry. „Vy ano?“
Mladík zavrtěl hlavou a mrkl přes rameno, směrem k pultu, aby se ujistil, že tam nečeká nějaký zákazník. Zákazníci hřadovali na vysokých barových stoličkách u okna, které bylo obrácené na jedno z mnoha drammenských náměstí, tedy na otevřené prostranství, jež fungovalo jako parkoviště.
V People & Coffee prodávali kávu a pekařské výrobky za letištní ceny a snažili se působit tak, jako by patřili nějakému americkému řetězci, což možná byla i pravda. Mladík, s nímž Adele Vetlesenová bydlela, Geir Bruun, vypadal, že je mu kolem třiceti, byl nezvykle bledý a měl vysoké, lesklé, mírně zpocené čelo nad modrýma a neustále těkajícíma očima. Pracoval tu jako takzvaný barista. Tenhle titul budil v devadesátých letech, v době, kdy do Osla dorazily první café-bary, jistý respekt, ale přitom šlo jenom o člověka, jenž připravuje kávu, tedy o umění, které – jak to Harry vidělspočívalo především v tom vyvarovat se očividných chyb. Jako policista využíval Harry k tomu, aby si lidi dokázal zařadit, melodii hlasu, dikci, výběr slov a gramatické odchylky. Geir Bruun se neoblékal, nečesal ani nechoval jako homosexuál, avšak jakmile otevřel ústa, nedokázal Harry tu myšlenku zapudit. Mohlo za to zakulacování vokálů, nadbytečná zdobná slůvka, šišlání, které působilo téměř záměrně, naučeně. Harry věděl, že ten chlápek může být skrz naskrz heterosexuál, ale už z toho vyvodil, že Katrine došla k uspěchanému závěru, když nazvala Adele Vetlesenovou a Geira
Bruuna partnery. Byli to jenom dva lidé, kteří spolu z ekonomických důvodů sdíleli byt v centru
Drammen.
„Vlastně jo,“ přikývl Geir Bruun na další Kajinu otázku. „Vzpomínám si, že jela loni na podzim na takovou tu chatu do hor, kde se dá přespat.“ Vyslovil to tak, jako by mu byla tahle praxe celkem neznámá. „Jenomže tam nezmizela.“
„To víme,“ odpověděla Kaja. „Jela tam s někým? A pokud ano, víte s kým?“
„Netuším. O takových věcech jsme spolu nemluvili, stačí, když se dělíte o koupelnu, jestli chápete, co tím myslím. Adele měla svůj soukromý život a já svůj. Ovšem pochybuju o tom, že by jela do divočiny sama, abych tak řekl.“
„Vážně?“
„Adele podnikala co možná nejmíň věcí sama. Neumím si ji tak nějak představit na chatě bez nějakého chlapa. Ale kdo by to mohl být, to nedokážu odhadnout. Byla – pokud to mám říct naplno – maličko promiskuitní. Neměla žádné kamarádky, ale o to víc kamarádů. A ti o sobě vzájemně nevěděli. Nežila dvojí život, žila tak čtverný. Nebo tak nějak.“
„Takže podváděla?“
„Ne nutně. Jednou mi dala tip na pár čestných způsobů, jak to s někým skoncovat. Pověděla mi, že když se s ní jednou miloval jeden chlap zezadu, vyfotila si ho přes rameno mobilem, našla jméno kluka, se kterým právě chodila, poslala mu tu fotku, načež vymazala jeho jméno ze seznamu. Všechno v jediném kroku.“ Geir Bruun na ně bezvýrazně hleděl.
„Obdivuhodné,“ podotkl Harry. „Víme, že na té chatě zaplatila za dvě osoby. Můžete nám říct jméno nějakého jejího kamaráda, abychom měli kde začít?“
„Ne,“ odpověděl Geir Bruun. „Ale když jsem nahlásil její zmizení, prověřili jste si přece, s kým si v posledních týdnech volala.“
„A s kým?“
„Nevzpomínám si na jména. To vám řeknou místní policajti.“
„Fajn, máme teď schůzku na okresním policejním ředitelství,“ uzavřel rozhovo…
